Pokud mě chceš kontaktovat, napiš mi na blog.kaderabek@seznam.cz !

Reklamy, které nejsou v reklamách, mažu!!!

Právě pracuji na svojí první velké detektivce!:) Myslím, že se máte něco těšit! Mezitím si můžete přečíst moje jiné povídky!:)

Duben 2010

Život...je hledání. Ale čeho?

20. dubna 2010 v 12:45 | Terka |  Já a moje zážitky
Jak jsme byli v neděli s tátou a bráchou na filmu Jak vycvičit draka (viz. minulý článek), dali nám u prodeje vstupenek ten pán letáček a na něm bylo napsána nějaká soutěž na téma: Život je hledání. Nad tímto tématem jsem se hodně zamyslela, ale nevím, co by to mohlo být nebo jak to mysleli. Sice se do soutěže nezapojím, je určená starším lidem, ale byla bych ráda, kdyby jste mi trochu poradili, protože bych ráda na toto téma napsala povídku.
A samozřejmě, že za nápad bude odměna. Koho vyberu, dám mu na jeho blog na reklamu na 10 dní na tomto blogu.
Děkuju za všechny nápady, teď se jdu učit a potom pofrčíme s holkama ven =)

Můj názor na film...Jak vycvičit draka

19. dubna 2010 v 20:10 | Terezzz |  Mé názory na filmy
Včera jsem byla s tátou a bratrem na filmu Jak vycvičit draka.

Povídka O dívce k danému obrázku

18. dubna 2010 v 13:07 | Terezzz |  Povídky
Dívka se houpala na houpačce a snila, snila o svém životě. Co z ní bude, až bude dospělá, jestli najde pravou ládku a bude mít děti. Houpala se čím dál tím více. Dům měla kousek od houpačky, ale tichý výkřik, by k němu slyšet  nešel. Člověk by musel křičet z plných plic. Dívka se houpala, hnědé, oříškové vlasy jí poletovaly ve větru, cítila, jak jí přes malé dírky ve fialové svetru proudí vzduch k tělu. Najednou vzhlédla k obloze. A co nevidí! Trojice draků připomínala obláčky, které poletují. Jeden byl zbarvený do modra, druhý do bronzova a třetí do černa. Snášeli se čím dál tím více k zemi, cenily zuby. Dívka věděla, že už se nějak neubrání byli asi 10 metrů nad zemí. Nenamáhlala se ani  křičet, protože věděla, že její hlas je dost slabý na to, aby šel slyšet až k jejich domu. Měla ale strach. Zavřela oči a zaklonila se na houpačce dozadu.

Moje tipy - knížky

18. dubna 2010 v 11:29 | Terezzz |  Píšu
Tak jsem dávám první z mých typů, doufám, že se Vám bude tato rubrika líbit a najdete tu to, co budete chtít. Jako první téma jsem si nachystala: knížky

  • Určitě většina z Vás četla Stmívání a Harryho Pottera. A kdo je nečetl, vřele doporučuji, protože doopravdy stojí za přečtení.
  • Pro ty, co rádi něco legračního a mají rádi fantazii doporučuji knihy od pana spisovatele Roalda Dahla. Sice již zemřel, ale z těchto knih jde vycítit fantazie. Jsou to převážně knížky pro děti, takže pokud chcete zabavit mladšího sourozence, dejte mu do ruky tuto knížku. I když třeba ještě neumí číst, tak ho rozhodně zaujmou legrační obrázky od malíře Quetina Blakea.
  • Plno dobrodružství zažijete taky s chlapcem Charliem a jeho kamarády v sérii knih od spisovatelky Jenny Nimmové.
  • Super knihy pro ty, co rádi detektivky jsou Agáta a doktor Lupa. Myslím, že o nich každý už něco slyšel. =)
  • A nakonec bych pro dívky doporučila knihy od spisovatele Thomase Breziny. Jsou to Princezna Viktorie, Kočíčí holka a Dotek anděla.
To jsou moje tipy. Doufám, že si každý v nich najde své. =)
Máš na dobrou knihu i ty nějaký dobrý typ? Napiš do komentářů. =)

Že by stroj času?

11. dubna 2010 v 13:13 | Terezzz |  Povídky
Rozhodla jsem se, že sem vložím mou povídku "Že by stroj času?" se kterou jsem se zúčastnila v soutěži, kterou jsme měli ve škole.

ŽE BY STROJ ČASU?
Nejprve vám představím naši hlavní hrdinku. Jmenuje se Tereza, má 12 let a navštěvuje gymnázium. Velice ráda píše knihy. Zrovna teď má rozepsánu Martin a Stroj času. Píše ji už dlouho a sama sní o tom, že jednou stroj času vynalezne a podívá se do minulosti na své předky, na dinosaury, lidoopy anebo jen na své brzké dětství.
,,Já tu knihu snad nikdy nedopíšu," říká si takhle úterní odpoledne Tereza, když dopisuje ve své knize 83. stranu. ,,Všechno je teď na nic!" stěžuje si ještě a drží se za hlavu. ,,Plány na stroj času se nehnou a kniha se taky nehne! Přitom chybí už jen tak málo!" Na chvíli zavře oči a hluboce přemýšlí. ,,No co. Pustím se raději do fyziky.

S těma testama taky všichni štvou! Třeba mě pak napadne něco lepšího na návrh stroje času," řekne si teď už klidně a jde psát tu fyziku.
Po dlouhém učení, nemá chuť na nic jiného, než se pořádně vyspat. Jde se navečeřet, hupne do svého oblíbeného voňavého pyžámka a lehne si . Avšak než opravdu hluboce usne, přečte si svou právě rozepsanou knihu, jestli je vše, jak má být. Potom ještě dlouho přemýšlí nad nápadem pro stroj času. ,,Já se teda nevzdám!" říká si v duchu a pomalu usíná….
,,Terííí, vstávej!" budí mamka Terezu ráno. ,,Dnes píšete ten test z biologie, tak nesmíš chybět!"
,,No dyť jo," mluví Tereza ještě se zavřenýma očima. Vtom se jí rozzáří v hlavě! Už ví, jak dokončit stroj času! Vyběhne tedy hbitě z postele s úchvatným sladkým úsměvem a utíká se nachystat do školy.
Po škole měla spoustu kroužků, a tak zbytek plánu musela dodělat až večer. Na učení se ani nemrkla, což bylo zvláštní, protože se učila docela ráda. Vytáhla plánek a začala hbitě malovat a psát. Stroj času vypadal tak jak si ho představovala. Velká koule kudy člověk projde a spousta hodinek, kde se vše musí správně nastavit, aby stroj času jel a odnesl tě do dané doby.
Mrkla na hodinky a viděla, že je už 22:17 hod.! Ale je přece už tak blízko, nemůže to vzdát! Sice měla jenom plán, ale to jí bylo jedno. Byla nervózní. Nemůže to dokončit zítra, musí dnes, protože se jí zdálo, že by jí nic druhý den nešlo.
A tak začala tvořit, všechny součástky měla kupodivu ve svém šuplíku. Dokonce i matičky, hřebíky nebo i ty hodinky, kterých potřebovala přesně pět.
,,To je tak super!" byla štěstím bez sebe.
V rychlosti si dala svůj náčrt na papíru o velikosti A1 na zem a začala dávat různě součástky dohromady. Ani už nevěděla, kolik je hodin, jestli má nebo nemá jít spát, ale pořád stavěla dále. Nikdo ji nerušil, i když se z jejího pokojíku, který sdílela se svým bratrem, ozýval pěkný rámus a zvláštní na tom ostatním bylo, že bratr nebyl ani ve své posteli!
Uběhlo několik hodin. Tereze chyběly zabudovat poslední hodinky, ale nějak se jí to nedařilo. Byla už doopravdy unavená.
,,No tak!" povzbuzovala se. ,,Do toho!" Ruce se jí třepaly a nevěděla, jestli to má vzdát nebo ne. Pak si řekla, že není takový měkkota a nevzdávala se!
Konečně! Dodělala poslední hodinky! Sice to trvalo nějakou tu dobu, ale to jí vůbec nevadilo, důležité bylo, že už to měla celé za sebou.
Teď jen přemýšlet, kam se to vydat. Do doby kdy byla ještě miminko? Ne. Něco zajímavějšího! Pravěk? To by šlo.
,,Už to mám!" vyjekla Terka radostí. ,,Podívám se na starověký Egypt." Brali ho teď ve škole a jí se toto učivo z dějepisu obzvlášť líbilo.
Točit hodinkami správně bylo velmi těžké a namáhající. Tereza se potila čím dál tím víc. Točila s hodinkami sem a tam. Teď ještě ty poslední… Dala je na správnou pozici? Měla hrozný tlak v uších, když v tom…
,,Terííí vstávej! Dnes píšete ten test z biologie, tak ať to nezmeškáš!" budí Terezu máma. ,,Ani ten tvůj budík na mobilu nefunguje. Měli bychom ti k Vánocům dát pořádnej, kterej hezky cinká," stěžuje si ještě její matka.
Tereza stěží otevřela oči. Byl to jen sen… To, co si přála se jí splnilo, ale jen napůl…