na Blog.cz

Dívka se houpala na houpačce a snila, snila o svém životě. Co z ní bude, až bude dospělá, jestli najde pravou ládku a bude mít děti. Houpala se čím dál tím více. Dům měla kousek od houpačky, ale tichý výkřik, by k němu slyšet  nešel. Člověk by musel křičet z plných plic. Dívka se houpala, hnědé, oříškové vlasy jí poletovaly ve větru, cítila, jak jí přes malé dírky ve fialové svetru proudí vzduch k tělu. Najednou vzhlédla k obloze. A co nevidí! Trojice draků připomínala obláčky, které poletují. Jeden byl zbarvený do modra, druhý do bronzova a třetí do černa. Snášeli se čím dál tím více k zemi, cenily zuby. Dívka věděla, že už se nějak neubrání byli asi 10 metrů nad zemí. Nenamáhlala se ani  křičet, protože věděla, že její hlas je dost slabý na to, aby šel slyšet až k jejich domu. Měla ale strach. Zavřela oči a zaklonila se na houpačce dozadu.