na Blog.cz

Pohádka vytvořená během dvaceti minut v hodině slohu, takže žádný zázrak. Je taková kraťučká, ale doufám, že i přes nějaké větší nedostatky se bude líbit. :)

Kamarádi šli společně do zoo. Bohužel Táňa musela vzít s sebou i mladší osmiletou sestru Andreu.

"Jestli utečeš, uvidíš, co ti udělám," vyhrožovala Táňa už u zoo sestře. Ta jen přikývla hlavou. Byla celá vystrašená.

"Čau Táňo!" šlo slyšet najednou nějaký hlas. Byl to Petr, který se už s Táňou vášnivě objímal.

Andrejka jen dala oči v sloup a zakryla si je.

Za chvíli přišli i další dva kamarádi.

"Prvně půjdeme na zmrzlinu," navrhl Petr a držel se s Táňou za ruce, jako ta druhá dvojice.

Zaplatili teda vstupenky a šli k prvnímu stánku s občerstvením, který viděli. Seděli u něj už alespoň půl hodiny, ale jak se zdálo, Andreu nebavilo koukat na dva zamilované páry, jak mezi sebou lašteří.

Jelikož její kňučení nějak nevnímali, rozhodla si jít sama zoo prohlédnout.

Prošla kolem lvů, klokanů, zeber i žiraf, až se zastavila u pavilonu opic. Rozhodla se tam jít. Za prvním sklem uviděla opici, jak jen tak leží a vypadá dost znuděně.

"Já vím, taky je mi tě líto, že tě sem zavřeli," zamávala na opici Andrejka. Kručení v břiše ji ale od pavilonu odehnalo a šla si koupit párek v rohlíku s kečupem. Jak jinak.

Prošla kousek zoo, ale pak si vzpomněla na opičku a utíkala za ní. Tentokrát si jí opice všimla, přišla blíže ke sklu a holčičku sledovala. Ta opici pohled oplácela.

Najednou ale Andrea uslyšela zvonění hodin. Už bylo dvanáct a kamarádi ji už určitě hledají!

Vyběhla z pavilonu a běžela ke stánku se zmrzlinou.

"Pomóc, opice!" slyší, jak někdo za ní křičí. Andrea se pomalu otáčí a vidí za sebou opici, kterou si tolik oblíbila.

Ta na nic nečeká, vymaní jí z ruky párek a kousek rohlíku a už ho má v sobě. Andrea se ani nenaděje a opice je pryč.

"Musím to říct vedoucím," uvědomuje si a už utíká za pánem, který právě krmí tuleně.

"Utekla vám opice!" křičí Andrejka. Pán se na ni nechápavě dívá. "Fakt, nelžu!" přísahá a vede pána na místo, kde byla opice naposledy. "Sežrala mi párek v rohlíku!" kňučí Andrea.

Pán ji uklidní, zavolá přes vysílačku nějaké lidi a nařizuje jim, ať hledaji opici. Zatím jde s Andrejkou ke stánku, kde jsou párky v rohlíku. Ta to pozná a už se jen směje. Stojí u stánku, ale za ním se ozývají divné zvuky. Jdou se tedy za něj podívat, a co nevidí! Opici, jak přežvykuje poslední párek.

"Tady jsi Andry," ozvaly se hlasy z dálky. "Všude jsme tě hledali!" Andrejka se vrhla sestřičce hned do náruče a byla ráda, že se našli.

A opice?

Andrejka se na ni jen otočila, zamávala jí a s ostatními si užila parádní odpoledne.