Pokud mě chceš kontaktovat, napiš mi na blog.kaderabek@seznam.cz !

Reklamy, které nejsou v reklamách, mažu!!!

Právě pracuji na svojí první velké detektivce!:) Myslím, že se máte něco těšit! Mezitím si můžete přečíst moje jiné povídky!:)

Leden 2011

31.1.2011-Zub, žub, zubíček a zoubeček

31. ledna 2011 v 16:40 | KráTerka |  Já a moje zážitky
No a co, že je dnes vysvědčení??? Dostala jsem čokoládu, dvě stovky... Ach, jak já chci ten notebook. =D
Každopádně mám dneska naprosto  jiný a úchvatný zážitky. Ano, naše škola měla dnes přednášku o zubech a na konci po těch všech blábolech jsme si to čištění měli vyzkoušet a ten pán došel za mnou, protože já jako idiot jsem seděla v první řadě uprostřed xD a začal mi tam zkoumat ten kartáček a řekl: ,,No, ty ho máš moc tvrdej, já ti ty zuby zkusím vyčistit a uvidíš, jestli se ti to bude líbit nebo ne." (Naštěstí jsem před tím měla žvejku. :D ) Ehm...no...samozřejmě že se všichni při pohledu na nás začali smát, takže jsem to nevydržela a vybouchla jsem taky. :DDD No ale pak mi ještě čistil stoličky a řekl: ,,No já ti na to nechci moc šahat." A tím to skončilo. :-(
Ale nikomu jinému ty zuby nečistil.... :D Ano, já mám prostě na takovýhle hovadiny štěstí. :D

P.S-Taky se Vám stalo, že jste učitele srazili tabulí? :D

P.S.S-Zkusila jsem udělat animku, aj jsem ju nakreslila, takže moje tvorba!

Bezzubka

31. ledna 2011 v 7:00 | KráTerka |  Tvorba
Ano, to je ten dokonalej dráček z toho filmu. :)



Lady a Tramp 01

28. ledna 2011 v 19:14 | KráTerka |  Tvorba
Nemoc dokáže dělat divy, zvláště pak ta moje se mnou. :D A protože jsem ehm...no...lehce tvořící člověk, tady to máte. Já vím nic moc, kreslila jsem to dvě hodiny. :D Ale mně se to tak docela i líbí. :)

A to se jako jednou jako všichni povraždíme nebo co?

24. ledna 2011 v 15:15 | KráTerka |  Píšu
Myslíte si, že máte skvělou kamarádku, která vás nezklame, ale pravda je jiná. I když si to neuvědomuje, dělá vám naschvál už tím, že někomu řekne nebo se svěří se svými pocity, když jste třeba včera řekl něco nechutného a podobně. Stejně jako u mě.
Ale existují i kamarádky, které vám ubližují schválně a lehce vás ztrapňují. Tváří se jako že jsou vaše nejlepší kamarádky a za zády vás pomlouvají a kdo ví co ještě. Já jsem těchto lidí potkala opravdu mnoho. Měla jsem asi pět nejlepších kamarádek, jenže se naše kamarádství rozpadlo díky tomu, že se daná osoba začala kamarádit s někým "lepším" než jsem já a nebo krutou hádkou, kterých mám v myslí už několik.
Někdo má hold na kamarádky štěstí někdo ne, třeba já. Mám jednu pravou kamarádku a stačí mi.
A proč zrovna nadpis tohoto článku?
Jo, je to hrozný, jak říká náš pan učitel H. Ty nějaký války, které se odehrávají bůhví kde. Zbytečné plýtvání energií, vodou, elektřinou. Co tu bude za sto let??? Žijeme v moderní době, pořád se vynalézá něco, co nám má ulehčit život. Za sto let bude naše planeta zničená, v hroudě odpadcích, pokud tedy ovšem nějakého inteligentního vědce nenapadne odpadky narvat do sond a vypustit je do vesmíru. Ale než se tato akce uskuteční, uvadnou rostliny a my se budeme doslova rvát o potravu. Vypuknou války a začne kruté vraždění, až tu nezůstane nikdo. Doufám, že zemřu dříve, než se tohle stane. Chceš alespoň trochu našemu životnímu prostředí pomoci? TADY najdeš několik mých tipů.
Ostatně je to můj názor, zítra mohu mít už klidně jiný, ale tento článek nevymažu. Rozhodně nic z tohoto na nikoho nesměřuji, nikomu nic nevyčítám, jen se koukám kolem sebe a události minulých dnů mě přivedly toto napsat.


20.1.2011-Víte co děcka??? Běžte do ...ehm..., že???

20. ledna 2011 v 17:04 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Samozřejmě že nadpis není smiřovaný na vás, ale rozhodla jsem se vám po nějaké době ohlásit. Všichni mě serou, bez rozdílu na to, kdo jsou.
Teda až na Evu a Pepu-ti jsou nejlepčí, že??? :D
Povídky na blog teď nebudu přidávat. Maximálně sem jednou za čas hodím další část kytary, kterou stejně beztak nikdo nečetl, takže kdyby jste měli zájem TADY si to můžete přečíst a budu ráda, když napíšete svůj názor-klidně i anonymně!
A proč povídky nebudu přidávat? Makám na jedné knížce už od listopadu a momentálně mám 15 A4 napsané písmem 11. A ještě dělám takové příběhy veverek, ale to je překvapení. ;) Můžu vás ujistit, že dřív než 10. července to sem nedám. :D A proč? Dozvíte se až potom.
Napadlo mě přihlásit se do AK. Takže SB ruším a budu vás mít pod názvem oblíbené stránky. Ještě si tam nějaké přidám, vy mě v SB klidně mějte, snad jim to nebude vadit a když už jo, co se dá dělat...
Zkusím to. A když to bude vadit vám, tak neváhejte a sdělte mi to. Mohu si vás vymazat... :)

Pěkný a pohodový večer přeje KráTerka. :)


Kytara - 2. kapitola

13. ledna 2011 v 8:13 | KráTerka
Prázdniny uběhly co by dup a už tu byl začátek nového pololetí a mrazivý leden. Kráčela jsem s mámou a kytarou za tím pánem, se kterým budu mít soukromé hodiny ve hře na kytaru.
"Když se ti to nebude líbit, můžeš po půl roce přestat," snažila mě uklidnit máma, ale mě už to slovo "půl rok" připadalo děsivé. Až moc děsivé, a tak jsem raději svedla řeč jinam.
"Za jak dlouho tam budeme, mami? Už cítím, jak mi mrznou prsty."
"Ještě zabočím jednou doprava a dvakrát doleva," řekla mi.
Zbytek cesty jsem s mámou raději nemluvila, bůh ví, o čem bysme se bavily. Beztak by svedla řeč na něco dost prapodivnýho a z toho by přešla na mé dokonalé dospívání. Ano, tohle všechno by stihla probrat.
Máma zastavila u bílého domku s červenou střechou, kterou pokrýval sníh.
"Tady bydlí," oznámila mi a zazvonila na zvonek u branky.
"To jste vy?" vyšel černovlasý pán ze dveří. "Paní Zuntrnová?"
"Ano, jsme to my," snažila se máma vypadat sympaticky a přitažlivě.
Pán středního věku se na nás usmál a pozval nás dovnitř.
"Páni," řekla jsem, když jsem vstoupila do moderně zařízené předsíně. Stěny byly vymalované světle oranžovou barvou. Botník byl v rožku, takže nešel moc vidět, což bylo příjemné, protože koukat se někomu na boty a ještě aby z nich šla cítit ta vábivá vůně, bylo nechutné.
"Pojďte za mnou," vyzval nás, pro mě zatím neznámý pán, do jednoho z pokojů. Byl prostorný a nacházelo se v něm jen několik kytar, stojan na noty, několik židlí a…to bylo vše.
"Jmenuji se Michal Bezďák," podal mi ruku.
"Já se jmenuji," zasmála jsem se, protože když jsem si uvědomila, jak se vlastně můj budoucí učitel na kytaru jmenuje, neubránila jsem se lehkému úsměvu.
Máma do mě šťouchla a hlasitým šeptem mě napomenula: "Chovej se prosimtě normálně, Eriko!"
"Tak Erika?"zaslechl to pan Bezďák a potřepal mi rukou. "Můžeš mi tykat," oznámil mi. "Paní Zuntrnová?" podíval se na mou mámu. "Budete chtít sledovat, jak naše hodina s vaší dcerou bude probíhat a nebo mně věříte, že se domů vrátí v pořádku?"
"Věřím vám," podívala se na Michala máma, "ale přesto si raději pro ni za hodinu přijedu."
Jakmile máma odešla, vrátila jsem se s mým učitelem do prostorné místnosti s kytarami, kde mě měl učit.
"Máš nějaké zkušenosti s hraním na…?"
"Ne, nemám," skočila jsem mu do řeči.
"Hlavně buď v klidu," snažil se mě uklidnit Michal. "Vím, že asi moc nadšená z tohoto dárku, co ti dala máma k Vánocům nejseš, ale alespoň to zkus."
"Dobře," řekla jsem klidným hlasem i přesto, že mě Michal naštval. Máma na mně něco poznala a pak mu to řekla nebo co?
"Nejdříve se naučíme pojmenovávat struny. Ok?" podíval se na mě.
"Jasně," řekla jsem otráveně.
Kývnul na mě a začal mi vyjmenovávat struny na kytaře. "Nejlepší je si pamatovat struny od spodu podle této říkanky. Eda hodil granát do atomové elektrárny." Na každé začáteční písmeno dal důraz, aby šlo poznat, že se jedná o strunu. "Teď to zkus ty," mrknul na mě.
"Eee…" nemohla jsem si vzpomenout.
"Výborně!" pochválil mě a já si až po chvilce uvědomila, že první struna od spodu je vážně e2.
Eda hodil granát do atomové elektrárny. No a? Těžší pro mě bylo zapamatovat si tu básničku než samotné názvy strun.
"Ale Eri," nahnul se ke mně najednou. "Aspoň se snaž a nedělej mi to těžké tak, jak mi to děláš teď. Vždyť na tom nic není. Eda hodil granát do atomové elektrárny. Věř mi, tato věta ti možná jednou určitě pomůže."
Pomůže??? Michal mě doháněl k šílenství. Jak může vědět, na co myslím. Přece jsem nemluvila nahlas nebo ano? Stejně jsem si nejvíce přála, aby už tahle hodina s tímto podivínem skončila. Pak se s ním nesejdu celých 167 hodin. Páni, to bude paráda.
"Nechceš něco k pití?" přerušil svou otázkou mou hloubavost.
V krku jsem měla sucho, a tak jsem Michala poprosila o jemně perlivou minerálku.

A-a co bude pak???

8. ledna 2011 v 9:30 | KráTerka |  Píšu
Někoho navštíví dřív, někoho později. Ano, smrt číhá všude, ale co bude po smrti???
Proměníme se v duchy? Nebo se přemístíme někam jinam? Či se probudíme a zjistíme, že to byl jen chabý sen?
Já bych si osobně přála, aby to byla ta poslední možnost, ale nejspíš buď půjdeme do urny a nebo budeme hnít pod zemí a na nás bude náhrobní kámen s naším jménem.

Počkat...ještě je tu jedna možnost... Křesťani. Ti, co se modlí k Bohu... Půjdou do nebe nebo do pekla? Já na peklo nevěřím, ale na nebe? Co bude v nebi? Budu tam strašit nebo žít spokojeně? Pokud se tam samozřejmě dostanu... Katolíky, kteří na tohle věří, neodsuzuji. Podle nich je Bůh. Ale jak vznikl Bůh? Je to nějaká hyperaktivní částice, která logicky uvažuje jako my-lidé?

Kolem Posmrtného života je spousta otázek. Jak mám ale nějakou zodpovědět, když ještě nejsem mrtvá??? No co, musíme se nechat hold překvapit. :)


Zdroj obrázku: www.google.cz

Kytara - 1. kapitola - Dárek pod stromečkem

4. ledna 2011 v 8:00 | KráTerka
"Cože?" byla jsem překvapena, když jsem pod vánočním stromkem uviděla vážně velký balíček, na kterém bylo napsáno mé jméno. Tvar balíčku mi připomínal větší futrál (obal, pouzdro) na housle, na které už naštěstí nehraji.
Máma na mě mrkla a já začala trhat balicí papír z tajemného balíčku. Opravdu jsem byla moc zvědavá.
K mému překvapení tam byl…vážně futrál.
"Co to mu říkáš?" chtěla vědět máma.
"K čemu mi to jako bude?" zeptala jsem se.
Řekla jsem to proto, protože jsem doufala, že tam nebude to, co si myslím.
Máma se jen dál křenila a já futrál rozevřela. Při pohled na to, co tam bylo, jsem si raději zakryla oči. Hned, jak jsem se zbavila jednoho hudebního nástroje, dostanu další?
"Líbí se ti?" uslyšela jsem hlas za mnou.
Ano, byla tam.
Obyčejná kytara, která ve mně nevzbuzovala žádný dojem.
Raději jsem na máminu otázku nějak neodpověděla, nechtěla jsem ji ranit, ale to, co pak řekla, mě vyvedlo z míry.
"Chodit na hodiny kytary k nějakýmu expertovi?" byla jsem překvapena.
"Věděla jsem, že letošní Vánoce budou skvělé," objala mě máma a já se tomu raději ani nijak nebránila.

Hádej, hádej, kdo to je?

1. ledna 2011 v 11:00 | KráTerka |  Tvorba
Já vím, trapné, že to sem dávám.
Kdo uhodne, kdo to je, dostane....že by nic?
Ale budu ráda, když si alespoň tipnete, kdo to je.
Myslím, že to jde poznat...