Pokud mě chceš kontaktovat, napiš mi na blog.kaderabek@seznam.cz !

Reklamy, které nejsou v reklamách, mažu!!!

Právě pracuji na svojí první velké detektivce!:) Myslím, že se máte něco těšit! Mezitím si můžete přečíst moje jiné povídky!:)

Únor 2011

Leguán

28. února 2011 v 15:01 | KráTerka |  Tvorba
Ahojky. :) Tak tu máme zase nový týden. Někdo má jarní prázdniny, někdo ne. :) Já je budu mít 14.-21. března, takže doufám, že bude už slunečno a budu moci chodit ven a těch prázdnin si užít. :) Bohužel mám ale takový zvyk, že vždy na tyto prázdniny onemocním, což tentokrát doufám nebude. :) Jinak už za týden mě čeká recitační soutěž, tak mi držte 8. února pořádně palečky, ať tam všechny s mým Prevítem porazím. :)

Dávám sem obrázek, který jsem dokreslila v sobotu v kreslení, takže...tady je... Budu ráda, když napíšete komentáře. :) Jako nechápu, že když mám návštěvnost kolem 90-ti lidí za týden, mám nové jen dva komentáře. :D A pokud má návštěvník blog, tak tam taky juknu a zanechám komentáře. :)


Já vím, nic moc perokresba, ale snažila jsem se. Navíc se ten leguán hezky směje. xDDD

Do you want to read my story, when I was 5 years?

27. února 2011 v 15:31 | KráTerka |  Píšu
Jak jste si mohli všimnout, často se chlubím, že jsem napsala svou první "knížku" už v sedmi letech. Jemnuje se Jak Anička dostala kočičku a pořád ji mám doma schovanou. Ale co první příběh??? Pamauji si, že jsem úplně první příběh napsala jako předškolačka, tudíž mi bylo 5-6 let a po dlouhém uvažování jsem se rozhodla, že by nebylo marný to sem dát jako takovou zajímavost. Navíc nikdo tady moje povídky moc nečte a tohle je jeden krátký odstavec, který není o moc delší než tento úvodní.

Dávám sem dvě verze. V té první jsou opravené hrubky, ale v té druhé, co je pod perexem je originál, který jsem z mé malé knížečky opsala. Zároveň je tam i její fotka. :)

Byla jednou jedna holčička. Jmenovala se Klárka. Bydlela v druhém patře. Když si hrála s Terkou na schovávanou, skovala se do skříně mezi oblečení, ale ta cesta nekončila. Šla dál a dál, ale v tom se lekla. Před ní stála sněhová královna, ale naštěstí jsem tam přišla já. Sněhová královna zmrzla. Klárka se divila, že umím čarovat. "Pojď Kláry, půjdeme za netvorem, ukáže nám cestu ven." Netvor nám ukázal cestu ven a všimli jsme si, že neodbil čas. Ale nám to nevadilo. Byly jsme rádi a už do žádné skříně jsme nelezly.


Líčení

21. února 2011 v 19:16 | KráTerka |  Píšu
Ne, neděste se nadpisu. Líčení - tím myslím slohový útvar, který teď probíráme v hodinách slohu. No, myslím, že teď jsem si na tom dala záležet. Tedy alespoň Lady Bidadari (furt nemůžu z toho jak to říkali kluci, když ses přihalšovala na mail) se to líbí, a tak doufám, že to bude líbit i vám, protože se to líbí i mým rodičům. Ještě doufat, že se to bude líbit naší učitelce češtiny.

Jinak za dva a půl týdne už je recitační soutěž, tak si pomalu můžete chystat držet palce, abych to po pěti letech opět vyhrála. :)

No, nebudu vás už zdržovat, tady je to líčení:

Když se podívám na tuto fotografii, ve které je nádherně vyobrazena příroda, vzpomenu si na několik krásných dovolených, když jsem byla ještě hodně malá a s tatínkem a maminkou jsme chodili kolem skal. Hrávala jsem si, že jsem horolezec, a že šplhám po strmých úskalích, i když to bývaly jen neškodné rovinky.
Je léto. I když se na tento snímek jen koukám, cítím ten čistý vzdoušek. Můj nosík se může samou radostí zbláznit jako moje chuťové buňky na jazyku, když na ně položím kousek mléčné čokolády.
Jako první si všimnu skály, která mi zaclání při pohledu na tajuplnou propast. Nevím, jak je hluboká. Nevím, co je dál. Nevím to, protože mi tento strážce z pískovce brání ve výhledu jako můj bratr, když si občas stoupne před televizi a já se zrovna dívám na nějaký zajímavý pořad.
Uprostřed jen tak stojí bříza, která si nejspíše užívá letního slunce a opaluje se. Cítí se dokonale, když sluníčko zasvítí na její drobné lístečky a dodá jí tím spoustu energie. Vypadá, že je šťastná.
I další stromky a květiny září ve slunečním svitu. Některé míň, některé víc, protože kdyby svítilo sluníčko na všechny stejně, ztratila by fotografie kouzelný a lehce tajuplný dojem.
Příroda je čistá, neponičená. Vypadá, jako by ještě nikdo nevkročil na její měkkou půdu s trochou kamínky, avšak nejkouzelnější je již zmiňované sluníčko, jehož paprsky dosahují až na zem.
Už se těším na léto. Bude určitě skvělé. Plné květinek, tepla a hlavně odpočinku od školy.

PS-Když vás můj blog nebaví, tak sem nechoďte. :P

Náramek 01

20. února 2011 v 7:46 | KráTerka |  Tvorba
Tak jsem vyhrabala půl roku starou fotku, kde je jeden z mých náramků.


Zelektrizovaná-ukázka

19. února 2011 v 13:26 | KráTerka |  Povídky
Ahoj, přidávám slíbený úryvek. :) Snad se líbí, neí to moc dlouhé, doufám, že brzy okomentujete. :) Jsem připravená hlavně na kritiku. :)

Vydala jsem se do lesa. I když se už stmívalo, bylo mi to absolutně jedno. Byla jsem rozčílená a vyloženě nasraná. Najednou šlo všechno od desíti k pěti. Hodlala jsem v lese strávit, sice promrzlou ale klidnou a ničím nerušenou, noc.
"Nikčo, počkej!" slyším za mnou udýchaný hlas Abi. "Jsou pitomý."
"Jo, to jsou," můj hlas zněl pořád rozzlobeně.
"Proč jsi šla zrovna do lesa?" ptá se mě. "Pojď, půjdem do penzionu, s holkama se bavit nemusíš, protože ony se nechtějí bavit s tebou…"
"Nejdu."
Jak se zdálo, tak má odpověď Abi překvapila. To jí ale nebránilo, přemlouvat mě dál.
"Pojď, no tak! Uděláme si zkrášlovací večer ve dvou. Na holky se vykašlem. Hlavně už pojď. Mám tu s sebou celý kufřík kosmetiky."
Tohle mě začíná lákat, ale i přesto znova odmítám. "Nechci," řekla jsem. "Tady v lese je mi nejlíp."
Abi mě chytí za tričko a táhne mě k sobě. Na svou drobnou postavu má ohromnou sílu. Vážně. Vytrhnu se jí. Vypadá vážně nasupeně. Shodí mě, chytne mě za nohu a táhne mě po blátivé zemi.
"Abi, jsi ok?"
"Ne, nejsem," říká o hodně hlubším hlasem.
Co se to děje?
Mrknu na hodinky a vidím, že je osm hodin večer. Už? Hlava mi drkotá a noha mě bolí. Co to s Alžbětou sakra je?
U schodů, které vedou nahoru k pokojům, mou nohu pustí, chytne mě a přehodí si mě přes rameno.
"Super," říkám ironicky.
Slyším, jak se otevírají dveře a Alžběta vchází dovnitř. Vší silou mě hodí na postel, divže se matrace neprotrhne.
"Ty jedna malá zrůdo!" ukazuje na mě a Nataša s Míšou, co si dělají nehty, vyděšeně přihlížejí.
"Ty jedna potvoro!" nadává mi Abi. "Jak si dovoluješ odporovat mně? Mně! Té nejlepší!" Hlas Bětky je hluboký. Hodně hluboký. Zní jako nějaká nestvůra, která se právě vynořila z hrobu a chce mě sežrat.
Vidím, jak ke mně vztyčí ruku a asi mě chce… Připravila jsem se na pořádnou ránu. Nic.
"Vzpamatuj se laskavě, co to s tebou je?" křičí na ni Michaela.
"Jo, Alžběto, vzpamatuj!" přidám se.
"Ty," podívala se na mě Abi. "Jak jsi mi to řekla? Zopakuj to! A to okamžitě!" začala rudnout vztekem.
Nevěděla jsem, co mám Abi říct. Vypadala vážně rozčíleně. Bohužel jsem to ale schytala. Oko a pak hned břicho. Bolest. Odporně nesnesitelná bolest, ale to mě nezastavilo vyběhnout z tohoto pokoje. Nasadila si ledabyle tenisky a s mikinou v ruce vyběhla s rychlostí ven.
Byla jsem ráda, že jsem se taktak udržela na nohou. Vletěla jsem do lesa. Byla už pekelná tma. Najednou jsem do něčeho narazila a hlasitě jsem vyjekla.

"Niki?" chytne mě za ruku neznáma osoba.
"Ať jsi, kdo jsi, tak hlavně řekni, kdo jsi. Bojím se," blábolila jsem.
Tajuplný hlas se ozval: "Jsem Filip, pojď za mnou," táhla mě ruka do neznáma.
Šla jsem. Věřila jsem mu.
Nemluvili jsme spolu. Když jsem se k němu chtěla přitisknout, odtáhl se. Škoda…
"Jsme na místě," rozsvěcuje baterku.
Co uvidím? Nějaké překvapení? Ne, pravda je jiná.
Baterka svítí. Pohled mě děsí.
Vidím jeho. Člověka, o kterém jsem si myslela, že se s ním právě držím za ruku. Sedí tam a kouká se do svítící baterky. Nedivím se, že se asi kouká na mě.
Ale kdo je za mnou?

13.2.2011-Není čas

13. února 2011 v 12:05 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Ahoj všichni. Po týdnu...

A co se za ten týden stalo? Jednodušše-nemám čas. Musím se připravit do recitační soutěže, která je už 8. března. Pak píšu. A vážně bych ten příběh už dopsat chtěla. Základ mám, ale hodně detailů se ještě musí dodělat.

Já se vám vážně omlouvám, ale přidávat teď moc nebudu. Na konci února by to už mělo být vše v normě. :) Příští týden se ale můžete těšit na povídku, kterou jsem našla zahrabanou v šuplíku. Je tam asi už dva měsíce, tak doufám, že se vám bude líbit. :)

A slibuju, že jakmile dopíši tu knížku, dám jsem nějakou ukázku z toho mapínavého, na kterém teď hodně pracuji. :)

Hezkou únorní neděli přeje KráTerka

Lady a Tramp 02

6. února 2011 v 7:00 | KráTerka |  Tvorba
Podruhé, zase nic moc, ale snad se líbí. :))))