Jak jste si mohli všimnout, často se chlubím, že jsem napsala svou první "knížku" už v sedmi letech. Jemnuje se Jak Anička dostala kočičku a pořád ji mám doma schovanou. Ale co první příběh??? Pamauji si, že jsem úplně první příběh napsala jako předškolačka, tudíž mi bylo 5-6 let a po dlouhém uvažování jsem se rozhodla, že by nebylo marný to sem dát jako takovou zajímavost. Navíc nikdo tady moje povídky moc nečte a tohle je jeden krátký odstavec, který není o moc delší než tento úvodní.
Dávám sem dvě verze. V té první jsou opravené hrubky, ale v té druhé, co je pod perexem je originál, který jsem z mé malé knížečky opsala. Zároveň je tam i její fotka. :)
Byla jednou jedna holčička. Jmenovala se Klárka. Bydlela v druhém patře. Když si hrála s Terkou na schovávanou, skovala se do skříně mezi oblečení, ale ta cesta nekončila. Šla dál a dál, ale v tom se lekla. Před ní stála sněhová královna, ale naštěstí jsem tam přišla já. Sněhová královna zmrzla. Klárka se divila, že umím čarovat. "Pojď Kláry, půjdeme za netvorem, ukáže nám cestu ven." Netvor nám ukázal cestu ven a všimli jsme si, že neodbil čas. Ale nám to nevadilo. Byly jsme rádi a už do žádné skříně jsme nelezly.
Byla jednou jedna holčička. Jmenovala jse Klárka. Bidlela v druhém patře. Gdyz si hrala s Terkou na schovávanou, skovala jse do skříně mezi oblečení, ale ta cesta nekončila. Šla dál a dál, ale v tom se lekla. Před ní stála sněhová kralovna, ale naštěstí jsem tam přišla já. Sněhová kralovna zmrzla. Klárka se divila, že umím čarovat. Poť Kláry pújdeme za netvorem, ukáže nám ceztu ven. Netvor nám ukázal cestu ven a všimli jsme si, že neodbil čas. Ale nám to nevadilo. Byli jseme rádi a už do žádné skrýně jsme nelezli.
Nevěříte? Tak věřte...
aduska6 | 3. března 2011 v 13:48 | 
ahojky,pěkný příběh a je obdivuhodné v kolika letech jsi to naspala! Doufám, že si mě ještě pamatuješ