Pokud mě chceš kontaktovat, napiš mi na blog.kaderabek@seznam.cz !

Reklamy, které nejsou v reklamách, mažu!!!

Právě pracuji na svojí první velké detektivce!:) Myslím, že se máte něco těšit! Mezitím si můžete přečíst moje jiné povídky!:)

Srpen 2011

Prázdniny dopadly nad moje očekávání

31. srpna 2011 v 15:52 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Před odjezdem do Chorvatska jsem si říkala, jak budou letošní prázdniny strašný. Měla jsem k tomu svoje vlastní důvody, ale věřte nebo ne, mýlila jsem se.
Dovolená dopadla velmi, velmi nad moje očekávání. Jedna z nejlepších dovolených vůbec. Sice na okoukaném místě, ale byla skvělá.

Tábor-byl bombastický. Hlavní je, že jsem se znovu viděla s mojí Beruškou M. ♥ <3 Naše kecy, naše zpěvy, naše všechno. :)


Tábor Rodče s dětmi-opět super kolektiv i rodinky. Tábor se vydařil, zahrála jsem si Nastěnku. :D Poprvé a naposledy. :D A taky naše večery, holky. Zajímavá konverzace atd atd.

Jediné napříjemné, co mě o prázdninách zasáhlo byla snad ta viróza. :D

Takže letošní prázdniny byly fakt skvělé! :)

Už to nebudou sny o bojích s Pánem Zla... ;-(

29. srpna 2011 v 19:22 | KráTerka |  Píšu
Já absolutně miluju, když semi zdá sen o boji s Pánem Zla alias Lordem Voldemortem, je to ták živé a ták napínavé a většinou vyhraju, pokud mě ovšem můj bratr neprobudí... Obzvlášť teď přes prázdniny se mi zdálo těchto snů ažaž a byly to tak úžasné sny! (Už zase ta má morbidita, že? Asi se mi stýskalo...) Myslím, že jsem nebyla jediná. I mé kamarádce Bětce se zdal na táboře sen, kde s Pánem Zla bojovala a vyhrála! Sakra, čím to asi bude? :D
Sny jsou různé. Někdy vím, že sen je sen, ale nechám si ho zdát dál, abych věděla jak to dopadne a někdy (ve většině případech) věřím, že je sen skutečný a kéž by to tak někdy bylo! (Nemyslím zamilované sny, z těch mám někdy až husí kůži na těle, co si ten můj mozek dokáže vymyslet!)
Sny na které nadosmrti nezapomenu jsou jak mě máma vyhnala z domova a to byla absolutně odporná noční a sny o učitelích, kterých nikdy není dost. Tím myslím ale ty hezké. Mám pocit, že ode dneška se mi budou zdát sny o učitelích, které ovšem budou velmi, velmi frustrující a velmi, velmi nočnomůrné (děsivé) a taky velmi, velmi krevzžírající a prostě velmi, velmi hrozné, takže jsem celou situaci nakreslila, ani nevím proč, ale nakreslila! ;-( ;-( ;-(


PS. 1. září se těšte na novinku! :-) Uvidíte! :-) Nechte se překvapit! :-)

Deník malého poseroutky vs. Deník mimoňky

28. srpna 2011 v 14:00 | KráTerka |  Knihy
Myslím, že Jeffa Kinneyho napadl skvělý nápad s Deníkem malého poseroutky. Letos na dovolené jsem měla možnost půjčit si ho od jedné mé kamarádky, která tam byla se mnou. Táta mi jednou řekl: "A nechceš udělat něco takového v dívčím provedení?" Jenže to mě už někdo přeběhl. Jedna paní jménem Rachel Renné Rusellová už napsala Deník mimoňky. Pojďne si tyto dvě publikace blíže přiblížit.

Deník malého poseroutky:
Když je vám tak jedenáct, může to být fakt opruz. A nikdo to neví líp než Greg Heffley, protože se najednou ocitl na víceletém gymplu, kde malí poseroutkové, jako je on, narážejí každý den na chodbách do kluků, kteří jsou větší, silnější a holit by se mohli dvakrát denně. Deník malého poseroutky není jen tak obyčejný deníček. Greg tenhle sešit dostal od mámy. A to přesto, že deníky jsou přece jenom pro holky! Takže si nemyslete, že to bude nějaké "milý deníčku" tohle a "milý deníčku" támhleto. Navíc tohle vlastně není deník, to jsou ZÁPISKY. Greg si prostě zapisuje a čmárá obrázky ke všemu, co se kolem něj děje. Píše o svém otravném starším bráchovi, o potrhlém kamarádu Rowleym, o každodenním boji o přežití ve škole, o jednom fakt děsivém domě hrůzy, o kreslení komiksů pro školní časopis a taky o Sejru...
Jeff Kinney, autor a ilustrátor v jedné osobě, vytvořil hrdinu, který sice vypadá trochu neobvykle, ale na druhou stranu je to vlastně úplně normální puberťák. Jako třeba ty :-) (www.kosmas.cz)

Tato kniha se mi opravdu velmi líbila a pořádně jsem se u ní pobavila. Obrázky jsou vážně vtipné, zabírají asi polovinu knížky, takže ji máte velmi rychle přečtenou, což je opravdu velká nevýhoda. Myslím si, že toto čtení je vhodné i pro kluky. Můj sedmiletý bratr z těchto knížek vážně nemůže a směje se každé prkotině, co je tam napsaná.

Deník mimoňky:
Nestačí, že Nikki J. Maxwellová má otce, který se živí hubením brouků. Ještě se kvůli tomu dostane do prestižní soukromé školy, kam moc nezapadá. Z pohledu její zapřisáhlé nepřítelkyně MacKenzie, dokonalé dívky, která má vše, co je třeba, je Nikki prostě "mimoňka". A toto je její deník. Zachycující příhody každodenního života, například jak si chtěla z naslouchátka vyrobit luxusní hands-free, jak se snažila sbalit nejhezčího kluka a co zažívala se svými novými kamarádkami, Chloe a Zoey. Doplněno výstižnými ilustracemi. (www.kosmas.cz)

Tuto knížku jsem přečetla také jedním dechem. Ovšem mi to připadalo jako klasický americký film o holce, co má takovýhle pitomý život, ale nakonec vše skončí dobře, že? Až neuvěřitelně dobře. Zjistí, že kamarádky jsou nakonec dobré a že ten nejkrásnější kluk ve škole má o ni zájem a nemá zájem o tu namyšlenou ***** MacKenzie. Nemůžu říct, že se mi knížka nelíbila, naopak, přenesla mě do života, který by chtěla mít asi každá druhá jedenáctiletá, možná dvanáctiletá dívka. I já po tom v jedenácti letech trochu toužila, ale kdo ne?

Jenže život je jiný a právě na deníku malého poseroutky se mi strašně líbilo, že všechny jeho problémy neskončili tím, že on vyhrál, on prostě dokázal i prohrát a mělo to i špatné následky. Když měla problém Nikki a dopadlo to špatně, hned další den se ale vše hned spravilo... I když příběhy Grega nejsou taky moc uvěřitelné, rozhodně jsou víc uvěřitelné než příhody Nikki a navíc nedopadnou vždy růžově.

Proto musím nakonec tohoto článku říci, že pokud bych si měla mezi těmito dvěma knížkami vybrat, šáhnu po Deníku malého poseroutky, i když nějaké pasáže znám už zpaměti. ;)

Jsem zpátky + návrh

27. srpna 2011 v 14:32 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Ahoj, takže jsem se vrátila z tábora, odkud jsem si přivezla super virózu a... ;( poznatek na mé váze. :-/ :D Jinak bylo to tam pěkné. Focení jsem nakonec vzdala. :D To nám ty prázdniny utekly, že? Já vím, že bych s touto myšlenkou neměla oxidovat, ale myslím, že si každý študent už uvědomuje, že za pět dnů frčí do školičky. :D

Někdy v únoru jsem požádala slečnu, která si říká Dominikísek o módní návrh. Konečně jsem se dočkala. :D Mělo to být jakože trochu podobné mně a myslím, že i je. (I když ta slečna na obrázku je o mnoho hubenější.) Jsem s návrhem spokojená. Tady je:

Určitě se podívejte na její blog www.dominikisek.blog.cz , kde si i vy můžete objednat svůj vlastní návrh!

A zase goinguju pryč. :D

20. srpna 2011 v 10:07 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Dvouměsíční lenošení máme za sebou, ale čeká nás ještě deset slunečných dnů. ;) (doufejme) Já se ale zítra vydávám opět na tábor, tentokrát ale pomáhat mamce. Těším se. Doufám, že to tam bude taková legrace jako loni. ;)
Na články nečekejte. :P Mějte se hezky. ;)
KráTerka

Měla bych být ráda za to, jaký vztah mám se sourozencem...

18. srpna 2011 v 15:58 | KráTerka |  Píšu
Asi od pěti let jsem začala toužit po sourozenci. Samozřejmě, že jsem chtěla mít sestřičku. Musel si se mnou přecce někdo hrát s bárbínama! Se sestřenicí mě to moc nebavilo, táta nevěděl, jak hrát barbiiného nápadníka Kena, samotnou mě to začalo dost nudit a kdo jiný by se tohoto mohl ujmout? No přece moje sestra!
Když mi bylo šest, máma otěhotněla. Pamatuji si, jak jsme jeli za panem doktorem, aby nám řekl, co to vlastně bude. Jestli moje vysněná Vendulka nebo otravnej bratr. "Je to chlapeček," slyším v uších stále doktorův hlas. V tu chvíli mě obklopilo zklamání. Tolik jsem po ní toužila! A ono to nevyšlo...
Abych nebyla zklamaná, tak mi rodiče koupili malou Baby Anabel, po které jsem toužila. Pořád leží u mě v kolébce v šufleti pod postelí i s jinými staršími hračkami jako třeba nádobíčko. Ale i to si dokážu vytáhnout a hrajeme si s bratrem na servírku.
Postupem času jsem zjistila, že bratr není zas tak hrozný až na to, že to je teda pěkný střevo.
Často se ho máma ptá: "Chtěl bys mít jiného sourozence?"
A on odpoví: "Ne, Terezka je nejlepší." A to vás musí prostě potěšit. Vždycky když to slyším, řeknu si v hlavě pro sebe: "Ani já bych tě za Vendulku nevyměnila."
I když si občas vjedeme tzv. do vlasů, mám ho ráda a doufám, že i on mě.
Někdy čtu nebo poslouchám od kamarádek, jaké vylomeniny si se sourozenci dělají a jak si na ně neustále stěžují a povídají, že je absolutně nesnášejí. A když jsem narazila na článek na novinkách, kde bratr zabil svou sestru, bylo mi z toho zle.
I já si na bratra občas stěžuju, ale pořád ho mám ráda. :) Hrajeme si spolu, kecáme o životě, filmech atd... :) Byla bych ráda, kdybyste napsali do komentářů, jaké máty vztahy se svými sourozenci. A pokud jste jedináčci, nebojte se k tomuto tématu taky něco napsat. Jste rádi, že jste jedináčci?


Zpátky v civilizaci

15. srpna 2011 v 11:18 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Jop, takže jsem přijela z tábora, odkud mám nespočet zážitků. :) Znovu jsem se setkala s kamarádkou, poznala nové lidi, ale zažila i nepochopitelné situace... :-/ Tábor se jmenoval opět Cesta kolem světa za 9 dní. A protože moje fotky stojí za prd, podívejte se na kolemsveta.wbs.cz, kde najdete fotky i archiv z minulého tábora.
Nebudu tu rozebírat moje pocity a zážitky, jako třeba Bl, bazén, večery a jiné věci, které by vám připadaly prazvláštní.
Ale povím vám, jak jsme se šestý den vydali do Zoo. To konečně už nepršelo a svítilo trochu sluníčko. :) Fotky se mi nepovedly, to musím uznat, zvířata byla daleko, odrážel se tvůj odraz ze skla, zvířata byla zalezlá...


Bylo mi jich líto. Tak málo místa. :(

Lemur se zabydlil. :D

Jedna z nejpovedenějších fotek dle mého názoru. :D Lemur mi krásně zapózoval. :)

Nejdelší nohy v ptačím světě... :)

Emu se mi vždycky dobře fotí. :)

Potom jsme došli tam, jak bývávají vždycky ty prolézačky a stánky s občerstvením. Dali jsme si každý co chtěl. Většinou vyhrály hranolky. ;)
A potom jsme se vrátily vláčkem zpátky na začátek.
Ale během cesty našeho vedoucího napadlo, že si z nějakých lidí vystřelíme a začneme na ně během cesty křičet: "To je ten herec!" A taky že se nám to povedlo. ;)
Byly jsme už skoro u cíle, když jsme uviděli takovýho chlápka s hárem a Milan (vedoucí) řekl: "Jdem na něj." A my všichni: "To je ten herec! To je on! Ty vole, to je Šeps!"
A taky že byl. Kdyby tam s ním nebyla Alžběta, asi bych ho nepoznala. Takže jakmile vláčem zastavil, běželi jsme za nimi. Holky tam stály, kluci taky, nikdo se neodvažoval na ně promluvit, tak jsem šla já.
Já: "Můžu se s váma prosím vyfotit!"
Šeps: "Hele, my sme si chtěli udělat výlet a už se nás ptalo asi stopadesát lidí. Jako to tu sme od rána."
Alžběta: "No..."
Já: "Tak nic," a odešla jsem.
Kdyby alespoň jednomu z těch jejich úst vypadlo to slovíčko promiň, ale ono nic... Šeps byl zhulenej, Kolečkářová radši nic neříkala. Ale nechápu, jak tam mohli být od rána. Byly tři a oni byli na začátku u goril. :D
Všechny holky byly z něj pocvrkaný, ale já vím, jakým tónem se mnou mluvil.
Cestou zpět v autobuse jsme ho tak úžasně pomlouvali. :D
To je asi všechno, no. :) Jednu věc vím ale jistě... Musím se s Májou vidět. :( :)
KráTerka

Zítra tábor! :)

5. srpna 2011 v 17:57 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Ahoj lidi. :) Takže zítra vás opouštím na úžasných devět dní. Jedu na tábor. :) Doufám, že tam bude hezky, i když počasí prý nemá být přááznivé, ale tomu já moc nevěřím. :D Bezták budou vedra. :D A v noci zima. :D
No, jsem zvědavá, z loňských 55 dětí stoupl počet na 80. :D Snad se tam všichni nepovraždíme. :D
V posledních dnech se mi zdají vážně divný sny. :D Ale kdybych je sem napsala, tak byste si mysleli, že jsem přitroublá. :D Taky se vám stává, že si ve spánku dokážete uvědomit, že se vám to jen zdá, ale přesto chcete vědět, jak to dopadne, a tak spíte dál? :D
Prostě jsem jen tímto článkem chtěla říct, že tu devět dní nebudu a že články jsem nepřednastavila. Já se v poslední době věnuju spíš psaní, je chytlavý.
KráTerka
P. S - Taky tak milujete Grega Heffleyho?

No není k sežrání? :D

Pojďme se bavit o: Dívčích knihách!

3. srpna 2011 v 20:47 | KráTerka |  Knihy
Asi 80% dívek v pubertě rádo čte dívčí knihy o lásce, polibcích, zranění, rozchodů, tajemství... Já sama nevím, do jaké skupiny bych se zařadila, občas se mi nějaká kniha líbí a občas ne. Ale to je myslím normální... ;)

Do skupiny dívčích knih bych zařadila sérii knih o Stmívání, kterou má hromada mladých dívek za sebou. Měla jsem ráda stmívání. Jo, měla. Kdysi. Ale brzo mě to omrzelo. Jsem zvědavá, jaký bude Rozbřesk, protože na ten se určitě zajedu podívat!

A potom tu máme velkou skupinu knih od Wilsonové. Já tyto knihy nečetla. Četla jsem jen jednu a to s názvem Lekce lásky. Ráda bych se tady o ní trochu víc rozepsala... Je to od ní, myslím si, méně známá kniha. Všechno mi připadalo až neuvěřitelně nadpřirozené, trochu přiblblé a ten děj a romantické části? U těch jsem se tedy hódně pobavila. :D Že, Ani?
Konec už sám o sobě byl zvláštní. "Musíme se rozejít." Nechápala jsem naivitu učitele a některé holky se mnou souhlasily! Kniha se hodí pro holky, co mají pekelný život a jsou zamilování platonicky do učitele...
Mysllím, že tato kniha mě vcelku dost odradila přečíst si další "Wilsonovku."

Knížku s názven Peprmintky mi máma koupila hodně dávno. Asi když mi bylo deset. Sáhla jsem po ní až loni a opravdu jsem se u ní zasmála a bavila mě! Vtipné části ze života tří kamarádek, soupeření s klukama, nová spolužačka, párty. Bavila mě.

Ovšem dívčí knihy nemusí být jen o klucích a o lásce. Na Vánoce jsem dostala knihu Až na dno a byla o dvanáctileté holce, ze které se časem stávala alkoholička a to jenom díky svým "vydařeným" kamarádkám z nové školy. Hodně mě zaujala. Obzvlášť konec. Cituji: "Volali z nemocnice. Jedeme rovnou odtamtud. Tima (hlavní hrdinky desetiletého bratra) srazilo auto," oznámí mi táta bezbarvým hlasem.
Máma mrští dvěma flaškami Brava (alkohol) o zem. Přímo přede mě. Jedna z nich se roztříští.
"Tohle měl Tim v batohu. Vracel se domů. Z tebou."
Táta si jde do baru pro láhev koňaku. Udělá se mi zle.
Dost krutý, co?

Hezký večer, KráTerka