Asi od pěti let jsem začala toužit po sourozenci. Samozřejmě, že jsem chtěla mít sestřičku. Musel si se mnou přecce někdo hrát s bárbínama! Se sestřenicí mě to moc nebavilo, táta nevěděl, jak hrát barbiiného nápadníka Kena, samotnou mě to začalo dost nudit a kdo jiný by se tohoto mohl ujmout? No přece moje sestra!
Když mi bylo šest, máma otěhotněla. Pamatuji si, jak jsme jeli za panem doktorem, aby nám řekl, co to vlastně bude. Jestli moje vysněná Vendulka nebo otravnej bratr. "Je to chlapeček," slyším v uších stále doktorův hlas. V tu chvíli mě obklopilo zklamání. Tolik jsem po ní toužila! A ono to nevyšlo...
Abych nebyla zklamaná, tak mi rodiče koupili malou Baby Anabel, po které jsem toužila. Pořád leží u mě v kolébce v šufleti pod postelí i s jinými staršími hračkami jako třeba nádobíčko. Ale i to si dokážu vytáhnout a hrajeme si s bratrem na servírku.
Postupem času jsem zjistila, že bratr není zas tak hrozný až na to, že to je teda pěkný střevo.
Často se ho máma ptá: "Chtěl bys mít jiného sourozence?"
A on odpoví: "Ne, Terezka je nejlepší." A to vás musí prostě potěšit. Vždycky když to slyším, řeknu si v hlavě pro sebe: "Ani já bych tě za Vendulku nevyměnila."
I když si občas vjedeme tzv. do vlasů, mám ho ráda a doufám, že i on mě.
Někdy čtu nebo poslouchám od kamarádek, jaké vylomeniny si se sourozenci dělají a jak si na ně neustále stěžují a povídají, že je absolutně nesnášejí. A když jsem narazila na článek na novinkách, kde bratr zabil svou sestru, bylo mi z toho zle.
I já si na bratra občas stěžuju, ale pořád ho mám ráda. :) Hrajeme si spolu, kecáme o životě, filmech atd... :) Byla bych ráda, kdybyste napsali do komentářů, jaké máty vztahy se svými sourozenci. A pokud jste jedináčci, nebojte se k tomuto tématu taky něco napsat. Jste rádi, že jste jedináčci?
Já mam vztah s bráchou už celkem dobrej :) Občas se pohádáme,ale za chvílise spolu zase normálně bavíme! :) Jinak nádherná fotka! :)