Asi 80% dívek v pubertě rádo čte dívčí knihy o lásce, polibcích, zranění, rozchodů, tajemství... Já sama nevím, do jaké skupiny bych se zařadila, občas se mi nějaká kniha líbí a občas ne. Ale to je myslím normální... ;)
Do skupiny dívčích knih bych zařadila sérii knih o Stmívání, kterou má hromada mladých dívek za sebou. Měla jsem ráda stmívání. Jo, měla. Kdysi. Ale brzo mě to omrzelo. Jsem zvědavá, jaký bude Rozbřesk, protože na ten se určitě zajedu podívat!
A potom tu máme velkou skupinu knih od Wilsonové. Já tyto knihy nečetla. Četla jsem jen jednu a to s názvem Lekce lásky. Ráda bych se tady o ní trochu víc rozepsala... Je to od ní, myslím si, méně známá kniha. Všechno mi připadalo až neuvěřitelně nadpřirozené, trochu přiblblé a ten děj a romantické části? U těch jsem se tedy hódně pobavila. :D Že, Ani?
Konec už sám o sobě byl zvláštní. "Musíme se rozejít." Nechápala jsem naivitu učitele a některé holky se mnou souhlasily! Kniha se hodí pro holky, co mají pekelný život a jsou zamilování platonicky do učitele...
Mysllím, že tato kniha mě vcelku dost odradila přečíst si další "Wilsonovku."
Knížku s názven Peprmintky mi máma koupila hodně dávno. Asi když mi bylo deset. Sáhla jsem po ní až loni a opravdu jsem se u ní zasmála a bavila mě! Vtipné části ze života tří kamarádek, soupeření s klukama, nová spolužačka, párty. Bavila mě.
Ovšem dívčí knihy nemusí být jen o klucích a o lásce. Na Vánoce jsem dostala knihu Až na dno a byla o dvanáctileté holce, ze které se časem stávala alkoholička a to jenom díky svým "vydařeným" kamarádkám z nové školy. Hodně mě zaujala. Obzvlášť konec. Cituji: "Volali z nemocnice. Jedeme rovnou odtamtud. Tima (hlavní hrdinky desetiletého bratra) srazilo auto," oznámí mi táta bezbarvým hlasem.
Máma mrští dvěma flaškami Brava (alkohol) o zem. Přímo přede mě. Jedna z nich se roztříští.
"Tohle měl Tim v batohu. Vracel se domů. Z tebou."
Táta si jde do baru pro láhev koňaku. Udělá se mi zle.
Dost krutý, co?
Hezký večer, KráTerka
kniha Lekce lásky .. no prostě originál
