Přináším další díl. :)
26.12.2010
Dnešek se nevyved a za to všechno může jen a jen můj bratr! Mám zaracha na celý zbytek prázdnin a to jen kvůli takové blbosti! No, abyste tomu rozuměli, tak vám to povím raději od začátku.
V neděli jsem zvyklá snídat moje oblíbené čokoládově lupínky. Doma nám zbývala asi už jen jedna porce a nové v obchodě nebyly, takže to byl trochu problém, ale i tak mi na neděli jedna porce zbývala.
Vstala jsem v obvyklou dobu a vydala se do kuchyně.
A to byste nevěřili, co jsem uviděla! Můj bratr seděl u stolu a právě si zaléval MOJE lupínky mlékem!
"Co to děláš?" vyštěkla jsem na něj ještě rozespalým hlasem.
"Nic nedělám," dal si velké sousto lupínků do své huby.
"Tohle děláš," zatřepala jsem prázdnou krabicí od lupínků.
"Měl jsem hlad," pokrčil rameny. "Tys mi taky kolikrát v první třídě sežrala svačinu," vyplázl na mě jazyk.
Jo, přiznávám to, je to tak, ale vždy to bylo jen z případu nouze! Byla jsem malá holka a měla prostě hlad. A komu jinému vzít svačinu než mému bratrovi? Ten to totiž ze strachu ze mě, nešel říct ani paní učitelce. Až teď, před několika týdny, když jsme měli zasedání s rodiči o tom, že už dospíváme, a že se na ně můžeme obracet s problémy a dalšíma kecma, se to dostalo ven.
Brácha tenkrát tátovi slíbil, že mu řekne, když bude mít problém. Po té větě se máma otočila na mě, ale já nejsem jako bratr, a tak jsem se vymluvila slovy: "Á! Jsem hrózně unavená!" I když byly teprve čtyři odpoledne. Dopadlo to jako trapas. Máma si jen povzdechla, ale stejně s tím nejspíš nic nenadělá.
"Mohl jsi počkat, až vstanu! Jsem dívka, měla bych mít přednost! Navíc jsem ve vývoji. U dívek v mém věku probíhají teď velké změny. U chlapců až později. A navíc, snídám tyto lupínky každou neděli!" nevzdávala jsem tento boj a chňapla po misce. Trochu mléka se vylilo.
"Ale já vůbec netuším, kdo tu tak pozdě vstává. Já tu byl první, a jakmile se ráno probudím, kručí mi v žaludku, to sis za těch dvanáct let mohla všimnout!" snažil se vytrhnout mi misku zpátky.
A tak začal asi patnáctivteřinový boj, dokud miska nespadla na zem, nerozbila se a mléko neudělalo krásný vodopád na naše parkety.
V tu chvíli přišla máma. Seřvala nás. Já se jí to všechno snažila vysvětlit, ale asi to moc nepomohlo. Bratr musel posbírat střepy a já vytřít zem.
Jakmile jsme to udělali, oznámila mi máma, že dokud se k sobě nezačneme chovat s bratrem hezky, máme zaracha. Bratr nic nenamítal, ale já mámu začala prosit na kolenou, ať můžu jít dneska na ten rybník, ale ona řekla jednoznačně NE!
Jenomže máma neví, jak moc mám chytrou hlavu. Vymyslela jsem plán. Dneska v noci se vkradu bratrovi do pokoje a zeptám se ho, jestli bychom zítra nemohli předstírat, že se k sobě chováme hezky a s citem, aby mě máma mohla pustit na výprodej a Silvestrovskou koulovačku.
