A už je tu konec Vánočních prázdnin a Rachel čekají opět nudné školní povinnosti. Přrdchozí díly TADY!
3.1.2011
A už tu máme nový rok! Jupí! Ale zároveň dnešním dnem skončily prázdniny, takže jsem musela opět do školy. :-(
Jako novoroční předsevzetí máma chtěla, abychom si s Rodrickem dali, že se budeme k sobě chovat hezky a nebudeme se hádat a nebudeme na sebe křičet, a protože se to mámě nechtělo všechno vyjmenovávat, tak nám udělala seznam, který sem ale přepisovat nebudu, protože by to bylo k ničemu.
Táta totiž mámin nápad zamítl. Prý to nejde. On a jeho bratr by nikdy tyto pravidla nedokázali dodržet. Nebyl prý ani jediný den, kdy by do sebe alespoň trochu nerýpli.
S tím jsem nemohla nic jiného než souhlasit a zároveň jsem v tu chvíli dostala i báječný nápad.
"Ať si dá Rodrick jako předsevzetí, že mi nebude dávat svoje špinavé ponožky k posteli," žadonila jsem.
"Báječný nápad!" souhlasili rodiče jednohlasně a já vyloudila na své tváři široký úsměv.
"Ale co si dáš jako předsevzetí ty?" začal do mě šťourat Rodrick. "Co třeba abys, když budeš vstupovat do mého pokoje, nejdříve zaklepala, než tam vejdeš?" zamračil se.
"Jo, klidně," neměla jsem s tím problém.
To se ale Rodrickovi nelíbilo. V jeho očích šlo vidět, že mě chtěl naprosto rozčílit. Bohužel, opět se mu to nepovedlo.
Nevím, jestli si dal Rodrick ještě nějaké jiné předsevzetí, ale já si dala jen toto. Nic jiného mě totiž nenapadlo.
Dneska to bylo ve škole jakési unuděné, ze všech lidí až na Claire, která se těšila, až si bude moci vyřídit s Amandou nepovedenou koulovačku, na mě působila únava.
I z učitelů šlo poznat, že by doma klidně zůstali ještě o několik dnů déle. Ovšem jakmile naše tělocvikářka uviděla, že se některým mým spolužákům zvětšily špeky na břiše anebo jim začala překypovat stehna, dala nám pořádně zabrat.
Já jsem na nikom nezpozorovala příbytek váhy až na Lucy. Lucy je taková už od té doby, co jsem ji viděla první den. Z davu nevyčnívala svou výškou, ale spíše šířkou. Myslím si, že je na jídle závislá a potřebuje nějakou odbornou péči.
Pokaždé, když s ní sedávám na jazyky, láduje do sebe pytlíky brambůrek a tabulky čokolády.
Má to ale taky své výhody. Lucy je taky dobrosrdečná. Pokaždé, když se jí zeptám, zda si můžu vzít jeden chips nebo kousek mléčné čokolády, bez váhání přikývne.
Claire s hádkou moc dlouho nečekala. Jakmile jsme došly do školy (chodíváme společně, bydlíme od sebe kousek), tak Claire zpozorovala Amandu.
S hlavou vztyčenou a nosem nahoru se vydala k ní. Hodně lidí se na ni začalo dívat.
"Ahoj," pozdravila ji Amanda, jakmile ji uviděla. "Jsi v pohodě?"
"Ne, nejsem!" odsekla jí. "Dovoluješ si mi vysvětlit, proč tvůj bratr s těma super kámošema nepřišli na Silvestra na koulovačku?"
"Ptala jsem se jich a brácha mi vysvětlil, že nemohl," zvýšila Amanda taktéž hlas.
Začala jsem uvažovat, proč s tím Claire vlastně začala a k čemu jí to bude. Akorát další trapas před těmi všemi lidmi, co se tu na ně dívají. A po hádce budu mít to pitomé postavení, kdy se budu muset rozhodnout, na čí straně jsem.
"A řekl ti proč?" vyptávala se dál Claire.
"To ne."
"Aha."
"Kámošův táta měl dva lístky navíc do kina. Pozval nás. Bylo by pitomé odmítnout," ozval se za mnou hlas.
Nejdříve se otočila Amanda a pak Claire. Stál za námi Amandin bratr.
"Tak jestli vám to děvčata nevadí, já už půjdu na hodinu," zavřela Amanda svou skříňku a opustila nás. Zbytek přihlížejících se také začalo rozcházet.
Cítila jsem z Claire, že se styděla, ale nechtěla dát to na sobě znát.
"Tak to chápeš?" otázal se Claire Amandin bratr.
"Jo," řekla Claire. "Omluvím se Amandě."
"Hele, vidím, že tě to mrzí, mě to taky mrzelo, ale co se dá dělat. Dějí se horší věci," pokrčil rameny a odešel.
"To je náfuka," nebála jsem se říct tuhle netaktní poznámku několik sekund po tom, co odešel, protože na mě tímto dojmem doopravdy působil.
Claire se samozřejmě ještě před první hodinou Amandě omluvila, ale o našem Silvestrovském dobrodružství jí na moje přání nic neřekla.
pekný dizajn :)
a super napísané =)