Nejdelší z dílů, už pátý, Silvester jak ho slavila Rachel. Bohužel jsem ho musela rozložit na dvě části. Příští již ve čtvrtek v 19:00. ;) Předchozí díly TADY.
31.12.2010
Dnešní den jsem strávila částečně s mým bratrem. Máma nás dopoledne brzo probudila, abychom šli nakoupit na dnešní večer.
A když jdu nakoupit já a moje dvojče, strávíme v obchodě zhruba třikrát více času než ostatní lidé.
Dneska mám jakousi kreslící náladu, tak se podívejte, jak to obvykle vypadá…

Nejúžasnější na tom je, že já vždycky vyhraju! :D
Takže jsme tu pětistovku, co nám máma dala, protože menší peníze neměla, utratili celou. Nákup se skládal z několika balíčků brambůrků, tyčinek, dvou tabulek čokolády, salámů a sýrů a plaveckého kruhu, který měli ve výprodeji.
Bratr mi řekl, že ho s Dennym nutně potřebují na dnešní pokus.
Silvestrovské večery teda trávíme každý rok doma. Je to moje i bratrova povinnost. Mamka je vždycky na Silvestr šťastná a to je dobře. Jenom doufám, že bratr něco nevyvede. Mamka si to nezaslouží.
Máma nás pochválila, že jsme jí šli nakoupit (ani se nedivila, že jsme utratili tolik peněz) a pustila mě na dnešní koulovačku k Amandě. Jak jsem už říkala, měli tam přijít kamarádi od staršího bratra Amandy, takže jsme s Claire byly vážně natěšené, že nebudeme jediné, kdo se bude koulovat a že společnost nám budou dělat o něco vyspělejší chlapci.
Na kluky jsme čekaly asi dvacet minut. A nic. Potom dalších dvacet minut a dalších dvacet minut. Stály jsme tam jako trubky.

A potom, když se začalo stmívat, jsem řekla, že musím jít domů, abych nezmeškala večeři. Ale to jsem lhala, jenom jsem tam nechtěla dál stát jako trubka a byla mi zima. A navíc když šel někdo kolem domu Amandy, koukal se na nás, co tam děláme a proč stojíme jak trubky.
Nevím, jak dlouho tam stály ony, ale já jsem byla ráda, že jsem odešla domů do tepla. Máma mi hned uvařila teplý čaj a já si pustila film.
Asi za půl hodiny mi zavolala Claire. Prý si to s Amandou ve škole hezky vyříká a nebude brát do konce prázdnin její telefonáty. Pak se mě zeptala, jestli nechci ven. Bylo už sedm a nevěděla jsem, jestli by mě máma pustila. Ale najednou jsem dostala nápad…











krásně kreslíš:) hlavně zajíce