Od září do prosince bylo všechno tak úžasný... Čekala jsem, kdy se mi smůla začne lepit na paty, ale nečekala jsem, že takto a zrovna takovýmhle způsobem... Doufám, že nyní mě nečeká po pěti měsícech štěstí, pět měsíců smůly... Jako bych všem byla ukradená. Dneska jsem se spolužáka zeptala: "Jak se máš?" A on: "Co je ti?" Asi si už nepamatuje lyžák, kde jsme se o něco víc bavili. Doufala jsem, že lyžák náš třídní kolektiv, slabý kolektiv, alespoň o minimum posílí, ale to jsem se šeredně mýlila. Všechno je tak, jako dřív.
No a konečně, na tuto chvíli jsem taky od začátku roku mermomocí čekala, začaly mít holky problémy s klukama. Ej, to je nepříjemné. A naše KráTerka má problémy akorát s tím největším debilem pod sluncem, kterému je úplně u prdele. V něm jsem se zklamala. No hold co se dá dělat. Už si to u mě nevyžehlí, chlapeček...
Jinak dneska se mně taky rozlepily boty, daly mi spodní rovnátka, takže mě děsně bolí zuby, taky mě bolí břicho, točí se mi hlava a nejradši bych spala... A nešla na zkoušku...
Jediný, co mě dneska potěšilo, byly holky, který mi řekly, že má hezký povídky.
Co teď ale moje problémy a náladu vyřeší? Žiletka to nebude, čokoláda taky ne, holky taky ne, psaní taky ne, čtení možná.
Prosím, vážně neskutečně prosím, ať je to po dnešku, co jsem dokonce i brečela za mnou a já můžu žít spokojeně a bezstarostně jako dřív....
Rzpálená, ale zároveň i klepající se studem, KráTerka
Tak to bylo je a bude vždycky. Určitě už neplač, žádný kluk ti za to nestojí. A jestli tě rozplakala nějaká holka, tak musíš věřit, že už teď jí to třeba i mrzí. 
Vyhledej brášku, rodiče a zahrajte si nějakou hru! 
Tak todle je hrůza ;( Jo, smůla je pěkná sviňa, láska ale ještě větší ;) Tak snad se ti bude víc dařit..