Pokud mě chceš kontaktovat, napiš mi na blog.kaderabek@seznam.cz !

Reklamy, které nejsou v reklamách, mažu!!!

Právě pracuji na svojí první velké detektivce!:) Myslím, že se máte něco těšit! Mezitím si můžete přečíst moje jiné povídky!:)

Únor 2012

Ze života Rose - 2. kapitola, 2. část

28. února 2012 v 18:00 | KráTerka |  Ze života Rose
"Kluci u nás na pokoji dnes večer pořádají večírek," začal mluvit Leoš, ještě než si k spolužačkám přisedl při večeři. "I když kluci z vaší přítomnosti nejspíš nadšení nebudou, chci, abyste přišly. Mám pocit, že bez vás to tam jednoduše nebude ono."
"Myslím, že máš pravdu," poklepala ho Rose dobrácky po rameni a usmála se.
"Já nikdy na žádný večírek nebyla pozvaná a to se jich u nás pořádalo na výletech nebo lyžácích či jiných zájezdech mnoho." Mimi od stolu, s táckem a talířem, na němž se nacházelo nedotčené maso a jenom trocha ujedené rýže, odešla.
Rose si během dnešku všimla, že toho moc nesnědla.
"Ta toho asi moc nesní, co?" Leoš si toho taky zřejmě všiml. "Nemyslím, že je to dobrý, ale třeba si dá něco z těch dobrot na večírku, co tam budeme mít."
"Třeba," usmála se Rose na Leoše dneska už po několikáté. "V kolik máme přijít?"
"Tak kolem sedmé a nedivte se, že s váma půjde i Zuzana a Agáta," promnul si Leoš rty.
"Nedivím se."
Rose se zaujetím sledovala Mimi, jak vytahuje kousky oblečení ze své cestovní tašky, která byla třikrát menší než Zuzanin kufr, ale i přesto se jí tam toho tolik vešlo.
"Oblečeš se jinak na tu párty?" zeptala se Rose Mimi.
"Jak jinak?" Chvíli Rose trvalo, než to pochopila. "Ne, nechám si tričko a džíny, nic spešl nepotřebuju."
"Promiň, že se ptám, ale co znamená slovo spešl?"
"Speciální. Co si oblečeš ty?" převedla řeč automaticky jinam.
"Tohle." Z poličky vytáhla černé džíny a obyčejné vínové tričko, o kterém pověděla, že si ho chce ještě obmotat černým páskem. A Rose jenom koukala a koukala, protože tato kombinace se k jejím černým vlnitým vlasům a zlatavým očím krásně hodila.
Minuta s minutou se sešla a už bylo něco po sedmé a děvčata stála přede dveřmi pokoje číslo sedm.
Otevřel jim vysmátej Dalibor. "Dobře, že jdete, holky. Právě se chystáme hrát flašu. Ale jenom na otázky, samozřejmě," pozval je dál a ony si sedly do kruhu, jehož obvod tvořili všichni lidé, o kterých se Leoš zmínil Rose, že tam budou při odchodu z jídelny.
"Ony byly zvaný?" zeptala se Zuzana Dalibora, objala ho rukou kolem ramen a nahodila k Mimi a Rose dost ošklivý pohled. Mimi si jí všimla a smutně sklopila hlavu.
Daliborovi Zuzanino objetí nevadilo, s úsměvem na rtech jí odpověděl: "Zeptej se tady Leoška, ten o tom bude určitě něco vědět! Že jo, kamaráde?" šťouchl ho pěstí do boku. Neodpověděl
"Tak budem teda hrát nebo ne?" zeptala se rozhořčeným hlasem Berta. Teď jí najednou šlo rozumět.
"Dyť se nic neděje, klídek," ozval se znova Dalibor svým pohodovým hlasem. Na první pohled a vlastně po celou dobu, co se s ním kdo kdy znal, působil jako kluk do nepohody. Pohodář. Jeho dokonale sestříhané vlasy a jakási tajemnost v jeho černých očích tomu dodávaly dokonalý podtext.
"Můžu začít roztáčet?" zeptala se Petra a vzala do ruky obyčejnou plastovou láhev od nechutně přeslazeného nápoje.
"Pro mě za mě," udělal gesto rukou David Flahod.
Petra lehce a elegantně roztočila flašku. Nikdo při jejím točení ani nehlesnul, všichni pouze sledovali její krouživý pohled, který postupem času zpomaloval. Poté je už nezajímala flaška, ale pouze její vršek…
"Bertička!" projevil se opět hlasitě Dalibor. "Tak co nám o sobě povíš?"
"Ehm, mladý pane, já kladu otázku," vycenila dokonalé zuby na Dalibora drze Petra. Její rodiče byli zubaři a ona se tím v budoucnu chtěla společně s herectvím zabývat. Avšak tušila, že až odmaturuje, bude si muset rozhodnout mezi těmito dvěma povoláními. Nyní to ale házela za hlavu a snažila si užívat života.
"Však čekáme," reagoval na její větu nejvýřečnější kluk z kruhu.
"Líbí se ti tu někdo?"
"To je tak uhozená otázka! Co to je za hru? Flaška určitě ne!" nedokázal se ovládat Dalibor. Pořád ale působil dojmem kliďase. Zbytek lidí to nedokázalo pochopit.
"Zlato, klid," položila mu ukazováček a prostředníček na rty Zuzana.
Rose, Mimi ani Leoš za celou dobu ještě nepromluvili. Seděli všichni tři vedle sebe a sledovali dění kolem. Jaksi je ani nemrzelo, že zatím nemluvili. Místo toho ujídali brambůrky ze sáčku, který se vedle nich jen tak povaloval.
"Mám teda odpovědět?" zadrmolila Berta.
"Jo," ozvalo se několik účastníků párty.
"Během dvou dnů nemohu posoudit, zda se mi někdo líbí," tentokrát Berta mluvila opravdu pomalu. Snažila se, chtěla, aby všichni její odpovědi rozuměli.
A točilo se dál.
"Ne! To ne!" zasmála se Mimi, když se vršek flašky zastavil před ní. Tuto hru celkově neměla ráda, se starými přáteli by ji nehrála, tentokrát ale udělala výjimku. Doufala, že se třeba touto hrou dostane do kolektivu, který se o něco víc upevní a ve finále to bude nakonec vypadat doopravdy dobře.
"Zdál se ti někdy hodně…hodně…ty víš jaký…heh…sen?," naklonila hlavu na stranu Berta.
"Nechápu tvou otázku, mohla bys ji prosím zopakovat a tentokrát bez těch odmlk?" požádala Bertu Mimi.
"Ježiši, musím? Vždyť jsi ji slyšela!" měla námitky Berta.
"Nepochopila jsem ji," sklopila znova hlavu smutně Mimi. Nelhala. Doopravdy nepochopila význam této otázky, který by velmi ráda poznala.
"Víš, co by mě zajímalo?" vložila se do hovoru Zuzana. "Jakou otázku by si třeba dala Daliborkovi, kdyby to na něj padlo?" Zrzka dolejzala a navíc začala ponižovat svou spolubydlící. Rose jí měla plné zuby, nejraději by na ni začala řvát, ale dokázala zachovat vážnou tvář a raději nic neříkala.
Mimi samo sebou chvíli přemýšlela a potom řekla: "Zeptala bych se, zda už navštívil psychologa." Neznělo to uraženě. Její jemňounký hlásek to dokazoval. Vypadalo, že tuto otázku myslela vážně.
"Ale to už přestává všechno!" nasupila se Zuzana, vstala a Mimi taktak uhnula její ráně. Potom se okamžitě zvedla a upalovala pryč. Rose, toť se ví, si také stoupla na nohy a utíkala za svoji kamarádkou, které se hrnuly slzy do očí.
Leoš se chtěl také zvednout, ale jeho pokus o nepozorovaný útěk přerušil David slovy: "Nedělej si ze mě srandu, kámo. Ty chceš jít vážně za nima? Za těma nánama nafoukanýma?"
Před Leošem stálo velké rozhodnutí. Pokud tu zůstane, nebude vědět, zda si to holky, které před chvílí odběhly pryč, budou brát zle, ale nechtěl je ztratit. Doopravdy se mu zdály sympatické a měl je čím dál tím radši. Když odejde, ztratí kluky. Sice na nějakou chvíli, ale ztratí. Sice mu již od začátku lezli krkem, ale kluci jsou kluci. Přemýšlel nad tím ještě pět sekund a nakonec ho něco pobídlo a odešel pryč.
V pokoji s číslem třináct, které Mimi zatím přinášelo jenom samou smůlu, ji spatřil, jak je v Rosině náruči. Šel slyšet její pronikavý pláč.
Rose Leoše pohybem hlavy pobídla, ať si sedne vedle ní.
"Nemyslela to špatně," zašeptala mu. "Zeptala se jenom z čisté zvědavosti. Všechno si uvědomila až, když na ni Zuzana začala řvát."
"Já vím," přitakal Leoš.
A touto událostí, touto nepovedenou párty a totálním fiaskem něco tyto tři spojilo dohromady.

Jeden malý krůček...

28. února 2012 v 14:22 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Takže, nevím, jestli jste slyšeli o soutěži Urban legends www.urbal.cz , ale já se jí zúčastnila. Bylo tam zhruba sto soutěžících a soutěžilo se v kategoriích: Komiks, Báseň a Povídka a já šla samozřejmě do povídky a z celé té stovky zúčastněných jsem byla dvanáctá! Dvanáctá! Takže moje povídka bude v knížce apolečně s dalšími 29-ti jinými příběhy, básněmi a komiksy! Jsem hrozně šťastná a teď už je mi jedno, že jsem podělala včera děják! :D
Jinak se musím zmínit, že Kerolka (Houp) se zúčastnila taky a skončila na krásném 3. místě! :) Můžete se i podívat na její blog. www.k-magicalblog.blog.cz
Obě jsme hrozně šťastné. :)
Tak to je asi všechno, dnes večer čekejte další díl Rose!
Papa! :)

Nehorázně šťastná KráTerka

Rozbřesk, 1. část

27. února 2012 v 16:00 | KráTerka |  Mé názory na filmy
Představte si, že je sobota, poklidná pohodová sobota, právě večer, kdy se KráTerka vrátila z kina. Najednou si ale říkáte, že je pondělí, že? :D Dneska, co to píšu je sobota. :D Ale teď už k filmu. :D

Na tento film jsem se nějak netěšila. Už je to rok, co byl v kinech třetí film a já kromě jara v šesté třídě, kdy jsem četla tyto knihy, do této ságy nějak zabraná nebyla. Rozbřesk jsem ani nedočetla, skončila jsem, jak šla Bella lovit a navštívil ji táta, takže druhou část asi hodnotit nebudu. ;)
Knižní předlohy se celkem drželi. Pravda, četla jsem to před dvěma lety a celé si to nepamatuju. Ale bylo to celkem fajn. Ze začátku to šlo, ale potom mi to najednou (asi po necelé hodině) začalo připadat zdlouhavé. A proměnění Belly se mi vůbec nelíbilo. Ta scéna byla doopravdy dlouhá. Doopravdy. A píchnutí jehlou do srdce mě fakt dostalo. :-/
Lautner mě svou vtipností, dokonalou urážlivostí a jeho scénou, kdy se otiskl, dostal ovšem do kolen. Ale až po Kristen Stewart, která se mi líbila prostě nejvíc.
Až uvidím druhý díl, do jehož premiéry zbývá zhruba dvěstě dní (kamarádka - fanynka - mě o tom dnes informovala), budu moci zhodnotit, zda se to dalo dát do jednoho filmu a nebylo by to tak lepší. Ale o tom až příště, jestli bude. ;)
Stejně si myslím, že nejlepší díl celé ságy, byla jednička. Knížka mě doopravdy bavila a film mě zatím ještě neomrzel a občas si ho pustím. Samozřejmě s titulkama. ;)

Hodnocení Rozbřesku: 6/10 - nudila jsem se, ale díky Jacobovi to dostalo bodík navíc. :)

TEN JSEM NAŠLA NA GOOGLU A DOSTAL MĚ! tAKŽE TO NENÍ MÁ TVORBA! :D ;)


25.2.2012-Poloviční týden ve škole. :D

25. února 2012 v 11:27 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Ve čtvrtek a pátek jsem nebyla ve škole, proto ten nadpis. :D No, mám kašel. :-/ Ale už je to docela dobrý, takže můžu jít dneska do kina! ;) Jdu na Rozbřesk, 1. část, ještě jsem to neviděla. Asi v šesté třídě jsem do Twilight ságy byla zblázněná, ale teď je mi šumafuk a v této fázi začíná být už i Harry Potter. Ale Rodrick je cool, ten jede! :D A Greg taky! :D

Nemyslete si, že teď na vás kašlu, když nepíšu svoje zážitky, ale články přece zveřejňuju, ne?
Už jste si mohli přečíst začátek 2. kapitoly Rose a já doufám, že tento
příběh už budu zveřejňovat pravidelně. :)
No tak si uživejte víkend, já asi budu číst, protože jsem po včerejšku totálně přemalovaná. S olejovkama jsem si hrála skoro celý den.
Jinak se nic moc v mém životě nedělo, co bych vám mohla říct. ;)

Hezkou sobotu přeji,

KráTerka

Ze života Rose - 2. kapitola, 1. část

24. února 2012 v 18:00 | KráTerka |  Ze života Rose
"Dobrý den, děti, vítám vás na naší první dvouhodinovce."
První dvě úterní hodiny měly být hodiny dramatiky. V sále stála paní, která přistihla Mimi a Rose v divadelním sále.
"Dramatika," začala učitelka znova mluvit, "jak se říká tomuto předmětu u nás na škole, je to nejdůležitější, co by vás mělo zajímat. Kvůli tomu jste tady. Pokud se sem někdo přišel zajímat o matematiku, ať jde pryč!" zvýšila nepříjemně tón hlasu, až si jedna dívka zacpala uši. Rose měla tušení, že s ní v hodinách nejspíš legrace nebude a vyvrátí všechny její představy o tom, jak si myslela, že bude učitel dramatiky vypadat. Naštěstí ale hlas ztlumila a znova promluvila: "Dnes budeme hrát jenom seznamovací hry, při kterých se podívám i na vaši výslovnost. Prostě jak na tom zhruba jste. Nemusíte se ničeho bát ani být nervózní. Tady jste přece od toho, abyste se to naučili, popřípadě zdokonalili. Pojďte se mnou na jeviště," pobídla je. "Sedneme si do kroužku."
Během minutky všichni seděli v kroužku. Rose se cítila v pohodě, ale Mimi byla velmi nervózní.
"Zvořu to," naklonila se k Rose a zašeptala jí to do ucha.
"Ale prosimtě, buď v klidu," snažila se ji povzbudit Rose, vedle které si právě sedla učitelka.
"Budeme jenom říkat svá jména, to je vše," každé slůvko bylo učitelce perfektně rozumět a to ani pořádně neotvírala pusu. "Půjdeme po směru hodinových ručiček," podívala se na Rose. "Ale nejdřív začnu já. Já jsem Helena Nová a ty?"
"Já jsem Rose Teatrová," snažila se mluvit srozumitelně a asi se jí to povedlo, protože se učitelka tvářila spokojeně.
"Super, můžeme dál," směřoval pohled Nové nyní na Mimi. Ta svoje jméno zahuhlala se sklopenou hlavou.
"Proč se stydíš? Nestyď se!" popichovala ji učitelka. "Nemáš se za co stydět. Tady tvá spolužačka to skvěle zvládla. Jen hezky otvírej pusu a hlavu měj vztyčenou, zlatíčko."
Hlas Nové zněl najednou příjemně.
Mimi to tedy zkusila znova a bylo to mnohem lepší. Poznala to i ona sama a v očích se jí objevil takový záblesk. Byl to snad záblesk štěstí?
Ale pokračovalo se dál.
"Já jsem Jan Intr," řekl chlapec, který byl velmi podobný Agátě.
Nová byla zvědavá, nesměle se zeptala a oni přikývli, že jsou dvojčata.
"Já se jmenuji Berta Šelezová." Všichni až na Bertu povyskočili, protože se Berta představila během desetiny sekundy.
I Novou to očividně vyvedlo z míry. Koukala na ni s vykulenýma očima. "Beruško, mohla bys to zkusit trochu pomaleji?" snažila se jí to ukázat na větě, kterou právě vyslovovala.
"Já se jmenuji Berta Šelezová." Ne, nebylo to lepší, bylo to pořád stejné.
"Ta rychlost se bude muset odstranit," podívala se na ni ne zrovna moc nadšeně Nová. "Ale teď pojďme dál," zaměřila se na vcelku hezkého chlapce v kostkované košili a hnědými vlasy.
"Já jsem Leoš Velcek." Rose se na něj zasněně podívala a v duchu si říkala, že má krásnou barvu hlasu.
A tak se pomalu představovali ostatní. Mimi nebyla jediná stydlivka. Další z této kategorie byl Jonáš Guma, do kterého by to podle vzhledu moc lidí neřeklo.
Potom se zde nacházely dvě nejlepší kamarádky. Pavlína a Petra. Jejich kamarádství bylo jasné hned od začátku.
Následovalo několik nagelovaných a navoněných týpků, kteří po Rose a Mimi podezřele pokukovali. Nebylo jim to zrovna dvakrát příjemné.
Ještě tu byly tři dívky, každá úplně jiná a Rose už známá Blanka. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Zuzanu. Když se měla představit, mluvila až děsivě pomalu a otvírala přehnaně pusu. Učitelka se raději nepokoušela prohodit poznámku a rychle se přesunula k jinému člověku.
Potom následovalo několik zábavných her, které děti doopravdy bavily.
Třetí hodinu měli mít podle rozvrhu Rosin neoblíbený, ale Mimin oblíbený předmět - angličtinu v jazykové učebně. Chvíli dívkám trvalo, než se tam dostaly. Jaké štěstí, že přestávky na škole trvají deset minut.
V učebně je uvítala paní kolem padesátky.
Odhodila klíče vší silou na stůl. Byl to nepříjemný zvuk a tatáž dívka si jako na hodině dramatiky zacpala uši. Teď už všichni věděli, že se jmenuje Anna.
"Hello. English is very important for us. If you are in a different state, you will need English. Ok?" spustila ihned učitelka, div, že se to dalo překládat. "So now," pokračovala, "sit down."
Hodina angličtiny se děsně táhla. Rozdaly se učebnice a potom překládaly věty s gramatikou, co mi byla mnoha dětem úplně neznámá. Nakonec všichni dostali dlouhý domácí úkol, který zahrnoval překlady a časování.
Obě dívky byly rády, když si sedly v jídelně po zeměpise ke stolu s plným talířem polévky. Agáta ani Zuzana se v jídelně nenacházely, a tak u velkého stolu seděly jen ony dvě.
"Nebude vám vadit, když si sednu k vám? Mám pocit, že se na mě ostatní kluci pěkně vykašlali," ozval se za Rosinými zády hlas. Mimi viděla, kdo mluví.
Byl to Leoš. V třesoucích rukách držel tác a vypadalo, že mu každou chvíli spadne, takže Mimi s Rose přikývly a pomohly mu.
Rose se otočila a uviděla chlapce z protějšího stolu, jak si z Leoše utahují a smějí se mu. Rose na ně drze vyplázla jazyk a oni se vcukuletu otočili zpět a hleděli si svého.
"Myslím, že si s nimi nebudu rozumět," prohodil Leoš a vzal si do levé ruky lžičku.
"Taky držíš příbor naopak, i když si pravák?" Mimi dala lokty na stůl a dlaněmi si podložila bradu a se zájmem si Leoše prohlížela.
"Já jsem levák," vysvětlil jí a zasmál se. "Pokud to tak děláš ty, jsi velmi ojedinělý případ," dodal.
Leoš se nikdy moc s dívkami nebavil, ale poté, co se seznámil s chlapci z jeho ročníku, mu připadalo, že tato možnost bude mnohem lepší.
"Vy ze všech holek vypadáte asi nejvíc ok," odvážil se a sdělil děvčatům své pocity. "No možná bych se jich ještě několik našlo, ale připadáte mi oproti jiným děsně uvolněné. Jako by vám bylo jedno, co se stane."
"Uvolněné?"
"Jedno, co se stane?"
Holky byly jeho větami očividně zaražené, Leoš se začal cítit trochu trapně a litoval, že jim tyto věty řekl.
"Hele, nechte to plavat," mávnul rukou. Chtěl odvést řeč jinam, ale nic ho nenapadlo, až na jednu otázku. "Vy se znáte s tou Zuzanou?"
Rose polkla. "Bohužel. Je to naše spolubydlící. Proč?"
Kluk pokrčil rameny. "Kluci o ní básní. Několika už padla do oka."
Mimi udělala asi nejrozumnější věc, jakou udělat mohla. Zvedla se a odnesla tác. Taky neměla Zuzanu ráda, i když to na sobě nedávala tolik znát jako Rose.
"Už taky půjdu, ještě jsem si chtěla zajít na pokoj. Díky za tvou společnost," nahodila Rose úsměv.
"To spíš já bych měl děkovat." Leoš se taktéž zvedl od stolu a šel s Rose společně odnést tác. Několik lidí se za nimi otáčelo a říkalo několik poznámek. Oni si jich nevšímali.
Následovala hodina češtiny. Elena Flastrová, která tento předmět učila a zároveň byla i zástupkyní ředitelky se dneska oblékla velmi svůdně. Rudé tričko s výstřihem do V až po pupík ladilo s jejími vlasy. Doplnila to černou minisukní a botami na jehlách. Ale i přes vrstvu make-upu se dalo velmi jednoduše poznat, že za chvíli se bude muset vyrovnat se stárnutím. Tento nedostatek ovšem několik kluků nezajímal, koukali na ni jako na královnu krásy.
Učitelka ale i přes své vyzývavé oblečení působila velmi příjemně.
Asi uprostřed hodiny se k Rose dostal papírek, na kterém byl vzkaz pro ni a pro Mimi.

Holky, mo smím si k Vám přisednout i na večeři? Nepotřebuji se bavit o minisukni Flastrové.
Viz. obličeje spolužáků. :D
Leoš

Hodina přírodopisu také proběhla v klidu. Pan Orgel působil velmi příjemně, sympaticky a pohodově. Občas prohodil nějaký ten vtip, což se všem přece jenom zamlouvalo, protože učebna přírodopisu vypadala strašidelně díky vycpaným zvířatům kolem dokola.

Dotazník

21. února 2012 v 7:00 | KráTerka |  Blog
Takžé. :D Je tu dotazník, ale nemusíte odpovídat na všechny otázky, klidně si vyberte 2 nebo 3 a na ně odpovězte. ;)

1) Co máš na mém blogu ráda?
2) Co se ti na blogu nelíbí?
3) Co bys změnila?
4) Co tu chybí?
5) Jsi spokojen/á s nynějším designem?
6) Co bys mi poradil/a?

Děkuju všem, co odpoví. Je to pro mě docela důležité. Nejde jenom o to, jak se blog líbí mě, ale i to, jak se líbí vám. :)

Jinak se omlouvám, že nezveřejňuji Rose, ale snad se to změní. Počítám, že v pátek, snad, ale nechci nic slibovat! :) Snad chápete moji časovou vytíženost...

KráTerka

Formspring

19. února 2012 v 20:44 | KráTerka |  Blog
Já kdysi říkala, že nechci Forspring, ale nakonec. :D Každý má právo změnit svůj názor!


Ptejte se! :)

Záhada ztraceného ořechu

19. února 2012 v 18:00 | KráTerka |  Zubovy tajuplné příhody
Už jste jej mohli vidět na zubovy-tajuplne-prihdy.blog.cz , ale protože tak skoro nikdo nechodí, dávám příběh i sem. Hezké počteníčko... ;) Již zmiňovaný blog, ale stále bude fungovat, ale příběhy budu dávat i sem. :)


Rekonstrukce

18. února 2012 v 11:44 | KráTerka |  Blog
Pěknou usměvavou sobotu,
dlouho jsem se už neozvala a ani nenavštěvovala ostatní blogy. Byla jsem tak trochu "odtrhnutá" od blogového světa, řešila ty maličké problémečky, které jsou oproti problémů jiných fakt maličké, ale i tak jejich řešení pro mě bylo dosti nepříjemné a dávala se po prázdninách do kupy. Psali jsme už totiž písemky. :-/ Ty ale dopadly dobře...
Jsem na blogu už dva a půl roku (počítám i půlroční pauzu při nástupu na gympl), a tak si říkám, že by bylo dobré, aby měl můj blog trochu úroveň, prolézu staré články, nějaké rubriky vymažu, no prostě udělám takovou malou změnu...
Taky sem budu dávat Zuba, všechny díly od začátku, protože na blog o Zubovi skoro nikdo nechodí a já bych tohle chtěla dělat dál, chtěla bych znát vaše názory, a když mi tento blog navštěvuje, pro mě, vcelku dost lidí, dám ho asi sem.
Ráda bych taky něco zkusila, ale nevím, jak to vyjde. Ovšem nechci předbíhat, takže vám o tomto "tajném" plánu, o němž zatím nikdo neví, neřeknu. Je to pro mě ale výzva a jsem zvědavá, jak to dopadne.
Tak drazí, jdu na to. Jdu to tu trochu uspořádat. Nejspíš udělám i nějaké rozcestníky, takže se nedivte, že je tu takový článek. :)
Držte mi palečky a užijte si dnešní pohodový den, jako si hodlám já užít pohodové odpoledne u barviček. :)))))

KráTerka

Aktualizace 13:51: Články už jso promazané. :))))

Divadlo - součást mé osoby

12. února 2012 v 19:00 | KráTerka |  Diskuze
Když jsem šla ke kadeřnici, uvědomila jsem si, že bych měla být ráda, že mě máma již od mala vedla mezi lidi. Do kina, do divadla, na koncerty. Jí je kultura velmi blízká. Díky tomu jsem se již v maůém věku naučila tak trochu, jak vystupovat mezi lidmi, i když je doteď ze mě ta kecka, na kterou si pamatují lidi z okolí, mí známí.
A právě jeden z mých největších zájmů je chození do divadla.
Pamatuju si, že do MDB (Městského divadla v Brně) jsem poprvé jela zhruba v první třídě a to na Zahradu divů. Samosebou si představení už moc nepamatuju, akorát vím, že bylo kouzelné.
Velmi ráda jezdím do MDB, protože se při jejich představeních nenudím. Zrovna v neděli jsem byla na muzikálovém dramatu pod názvem Papežka, které mi vyrazilo dech. Takový žánr jsem už dlouho postrádala. Tleskalo se ve stoje, což zažívám málokdy.
Předtím jsem byla na Sugaru, taky muzikálu a to bylo vážně skvělé. Třeba Beenstock byl dokonalej. :D Ale Sugar taková...no moc se mi nezamlouvala, stejně jako Bella při představení Kráska a zvíře.
Nejlepší představení, na jakém jsem kdy v tomto divadle byla, je Sněhurka a sedm trpaslíků, kde hrál zlomyslnou královnu chlap. :D Na toto představení jsem jela dvakrát.
Velmi ráda chodím i na divadelní přehlídky amatérských souborů.
Také hraju divadlo. Letos jsem v roli služky Agněžky. (Píše ze tam ž nebo š? :D)
Prostě bez divadla bych si nedokázala představit svůj život patří k mé osobě. :)
A co vy? Chodíte rádi do divadla? Proč?

10.2.2012-Skvělé prázdninky :)

10. února 2012 v 18:35 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Dneska se nedočkáte povídky, nestačila jsem ji opravit. :) :( Snad vám to nevadí. Byla zatím zveřejněna první kapitola rozdělena na dvě části, takže koho by to zajímalo, nechť zmáčkne ten odkaz nahoře pod heslem "Ze života Rose". ;)
Včera jsem vyšla ven. :) Teda spíš jsem šla do cukrárny a zase zpátky. :D Ale ne sama, šla se mnou Lenka. Ona taky píše povídky, tak jsme kecaly no... My dvě si spolu docela rozumíme. :) Seděly jsme spolu celou pátou třídu, a i když jsme teď už v osmé a nebavíme se tolik jako dřív (důvody raději nebudu zmiňovat :D), tak to na nás určitě něco nechalo.
Dneska jsem šla na školní dvůr bruslit a potkala tam Denču, se kterou se moc nebavím a překvapilo mě, že jsme si povídaly a vypadalo, že si i rozumíme. Ale můj brácha má hezkou modřinku na tváři z toho, jak padal a dělal tam blbosti. :( :D
No jinak prázdniny teda rychle utekly. Ani malovat jsem nestihla. :D Tak třeba záhadně na dva dny (třeba na úterý a na středu) onemocním a stihnu to. :D
Taky mi táta něco koupil. :) To vám ukážu ale později. Já když totiž dostanu něco dražšího, tak mám děsně špatný svědomí z toho, že si to vlastně vůbec nezasloužím... :( (Ale je to fakt krásné, možná to i namaluju.)
Když už tady rozebíráme malování, dala jsem babičce obrázek a myslím, že se jí fakt líbil. :) Potom sem dám fotku. (Ještě to není vyfocený.)
No dneska mě už čeká Jessica alá To je vražda napsala a potom si třeba, možná zapnu detektivku. :D Koukám totiž na slečny Marplový, prostě všechny Christiovky, co jsou zatím natočený. Ti kratší Poiroti mě moc nebaví, ale teď je to v telce, tak se, když mám náladu, občas kouknu.
Inspiruje mě to k detektivkám. Právě jsem začala psát Zubův velký případ a už mám krásných 1 500 slov. :)

KráTerka


Mám ji ráda. :)

8.2.2012-Za pokus nic nedáš

8. února 2012 v 13:38 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Dneska dopoledne jsem byla u kadeřnice, která mi ostříhala konečky a potom řekla, že mi zkusí udělat kudrlinky. :) Já kulmu nemám, takže jsem se hned vyfotila, jak jsem došla domů, protože se mi vlásky líbily! :)


Ze života Rose - 1. kapitola, 2. část

7. února 2012 v 18:00 | KráTerka |  Ze života Rose
"Slečno Kofotová, vy přece chodíte již do třetího ročníku, nepletu-li se. Tohle je místo pro druhý ročník… Marku, no tak, nech tu malou holku, to se přece nedělá… Ty tam! V té zelené košili, okamžitě zvedni ten papírek!"
Zbytek dne, až do nynějška, proběhl nudně. Po chvilce čtení se Mimi rozpovídala na celé čáře o její rodině a Rose se dozvěděla, že vlastní snad všechna domácí zvířata, které doposud znala. Taky povídala, jak ji lidi nemají rádi a že ji to mrzí. Jenže neví, co s tím má dělat. Zněla při tom dost zoufale.
Nyní vládl v divadelním sále lehčí zmatek. Měl se konat proslov ředitelky školy. Jednoduše zahájení nového školního roku, při čemž bývávají vyjmenovány všechny zákazy, rozkazy i příkazy.
"Kam si máme sednout my?" sebrala Mimi všechnu svoji odvahu a šla se zeptat postarší paní, která byla v neustálém shonu, kam že si mají jít sednout.
"Tvoje jméno, drahoušku?" otočila se na ni.
"Mimi Alitrumová a Rose Teatrová, obě z prvního ročníku," reagovala Rosina nová kamarádka pohotově.
Paní potvrdila jejich účast na jednom z papíru a potom řekla: "První a druhá řada, slečny… No tak Jakube! Lepit žvýkačky zespodu sedadla doopravdy nemusíš!"
"Ta baba má snad oči všude," dovolil si říct chlapec, na něhož byla předešlá poznámka mířená. Nebyl o moc starší než Rose a Mimi.
Dívky si chlapce nevšímaly a šly si sednout do první řady, kde byla ještě volná místa.
Na protějším konci seděla Zuzana v křiklavě růžovém tričku s knoflíčky ověšená tucty řetízků pohupujících se na jejím krku a povídala si s cizí slečnou. Rose i Mimi bylo jedno, s kým se baví.
"Co se bude dít dál?" říkala si sama pro sebe Rose. Vážně ji už nebavilo sedět tady a čekat, než neklid v sále ustane a někdo začne hlasitě mluvit. Taky ji zajímalo, kdo je její poslední spolubydlící, poněvadž se seznámila pouze s Mimi a Zuzanou. Moc ráda by věděla, jaká bude Agáta. Silně doufala, že nebude stejná jako Zuzana.
"Nevím, co se bude dít dál," pokrčila rameny dívka s tmavýma očima, co seděla vedle Rose a potom nahodila kouzelný úsměv. "Ale myslím, že za chvíli bude nějaký to uvítání nebo tak něco."
"No, atmosféra v této místnosti tomu moc nenasvědčuje," prohodila Rose potichu poznámku, která společnici vedle ní trochu rozesmála.
"Jsem Blanka," představila se.
"Já jsem Rose."
"Rose? To ale není české jméno, že?" zamyslela se Blanka.
"No, rodičům se to jméno asi líbilo. Růžena bych se fakt nechtěla jmenovat," brala to Rose s nadhledem.
"Jo, asi jo." Z Blančiny tváře se pořád nevytrácel optimismus.
Najednou se ozval klapot bot na podpatku a všichni v sále se podívali na jeviště. Uprostřed něj stála žena, její věk se mohl pohybovat kolem čtyřiceti, o čemž vypovídala i její tvář, na které se začínaly pomalu rýsovat vrásky. Dlouhé vlasy obarvené na červeno vypadaly velmi neupraveně stejně jako její oblečení. Černá sukně po kolena a tričko byly pomačkané. V jedné ruce pevně svírala mikrofon.
"Omlouvám se," začala do něj mluvit a najednou všichni ztichli. "Měli jsme všichni učitelé hodně práce, moc nás mrzí, že jste museli tak dlouho čekat. No, co bych vám na začátek řekla?" pokračovala. "Snad to, že vás tu všechny vítám a to nejen nováčky, ale i ty, co k nám po prázdninách znova přijeli. Jinak pro ty, co mě ještě neznají, jmenuji se Elena Flastrová, učím tu český jazyk.
Čekali jste tu paní ředitelku, že? Ale nebojte, ona přijde. Má ještě něco na práci. Musí dodatečně zapsat studentku.
Jenom pro připomenutí vám říkám, že vstup do učeben mimo školní výuku, což je od čtyř odpoledne, je zakázán! Kdo by zjistil, že si tam něco zapomněl, ať přijde za paní sekretářkou v prvním patře. Nebudu popisovat cestu, najdete ji na plánku. Kdybyste náhodou plánek ztratili, dole u vstupních dveří jsou poležené v přihrádkách spolu s jinými letáčky. Doporučuji chodit si tam pro letáčky s informacemi každý den, protože je tam napsáno všechno užitečné, časy různých společných schůzek tady v sále a jiné připomínky. Letáky doplňujeme každé ráno." Všichni poslouchali, co paní učitelka říká, nebylo slyšet žádné štěbetání drzých dětí.
"A to by bylo asi všechno. Učebnice dostane zítra od vašich učitelů. Jakékoli dotazy ohledně výuky a jiných školních záležitostí, můžete směřovat na každého učitele. Kdyby některý něco nevěděl, tak vás pošle za mnou, ale díky tomu, že učím český jazyk, se v hodinách rovnou můžete ptávat mě, uvidíme se často. Má někdo nějaký dotaz?" zeptala se nakonec.
Ničí ruka se v sále nezvedla.
Během chvilky do sálu někdo vstoupil: jedna paní se šedivými vlasy, která byla neznámá jen nováčkům a jedno děvče, které nikdo neznal.
Flastrová je taky zpozorovala, usmála se a řekla: "Á, paní ředitelka konečně dorazila! Pro naše nováčky, tohle je naše paní ředitelka Julie Klarusová. Bude vás mít z dějepisu."
Paní ředitelka kráčela k pódiu a za ní krátkými krůčky pochodovala dívka s hnědými vlasy sestřiženými po ramena a trochu silnější postavou. Z jejích šedých očí vyzařovala nejistota, znepokojení, ale zároveň i radost. Její styl oblékání byl velmi zvláštní. Měla černé punčocháče a černou sukni, do níž bylo zastrčené žluté křiklavé tričko. Obuta byla v červených polobotkách.
"Dovedla jsem ještě jednu studentku," zašeptala ředitelka Flastrové. "Agátu Introvou. Agáto, sedni si tady, do první řady," ukázala jí. Agáta zdvořile poděkovala a posadila se na kraj řady.
To má být naše další spolubydlící? Problesklo Rose náhle hlavou. To samé si pomyslela i Mimi, která tiše seděla vedle ní.
"Nějaké problémy, Eleno?" zajímalo Klarusovou.
Flastrová zavrtěla hlavou. "Ne, všechno je v nejlepším pořádku," podala paní ředitelce mikrofon.
"Já vás tady taky vítám," začala ředitelka mluvit. Nestála na jevišti, stála pod ním. Většina studentů se obávala dlouhé řeči, ale k jejich překvapení paní ředitelka zopakovala několik informací, které již řekla již její zástupkyně. A to bylo všechno. Potom je pozvala do jídelny na večeři.
Jídelna vypadala absolutně obyčejně. Nebyla v ničem rozdílná s jinými školními jídelnami. Možná jenom v tom, že k jednomu stolu si mohlo sednout asi osm lidí a sedělo se na dřevěných lavicích místo na rozvrzaných židličkách.
Ke stolu si k Rose a k Mimi přisedla Zuzana, tentokrát již bez její společnice, se kterou seděla v divadelním sále.
"Můžu k vám, holky? Vypadáte z těchto lidí nejlépe a myslím, že jsem vaše spolubydlící," přišla po chvíli ke stolu dívka, která do školy dnes přišla později. Agáta.
Zuzana opět nahodila, Rose už známý, pohled ve smyslu "taková chátra", ale než stačila něco namítnout, Rose to všechno vzala do vlastních rukou a sebevědomě vyzvala Agátu, ať si přisedne.
"Já tě znám," podívala se na novou společnici Mimi.
Ta se nelekla jejích neobvyklých zlatavých očí, místo toho ihned odpověděla: "Hrála jsem v seriálu o zvířatech," zasmála se, sklopila hlavu a začala si namotávat špagety na vidličku.
"Pes Bedřich!" vykřikla najednou Mimi. Div, že zbytek dívek nepovyskočil.
"Jo," přitakala Agáta pořád se sklopenou hlavou.
"Pes Bedřich?" Zuzana pokrčila nos a zvedla pravé obočí. "Vůbec nevím, o co jde."
"No, já vlastně taky ne," přiznala se Rose.
"Byl to tak trochu trapas," prohodila další poznámku Agáta a na vteřinku zavadila pohledem o Zuzanu i Rose. Byl to zvláštní pohled. Nelítostný, uražený, překvapující? Rose se začala bát, aby se z Agáty nevyklubala nakonec nějaká namyšlená kravička.
"A jak se má Bedřich?" položila Mimi otázku Agátě.
"No, zemřel," polkla sousto špaget.
"To je mi líto, Agáto," sklopila Mimi hlavu.
"Říkejte mi Ag."
Zbytek dne se už nic nedělo, Rose akorát zašla do vstupní haly, zda tam není nějaká nová informace, ale nic tam nenašla. Akorát na zemi se povalující desetikorunu. Strčila si ji do kapsy a silně doufala, že jí snad první dny výuky přinese štěstí.
Večer, když už byly všechny dívky umyté, si lehly.
"Jaké máte zkušenosti s herectvím?" ozval se hlas z postele pod Rose.
Agnes hrdě začala. "No, já jsem hrála v tom seriálu o zvířatech a několika filmech, ale to jenom menší role. Měla jsem tak dialog o deseti větách a to bylo vše. Byly asi čtyři. Ty filmy."
"Páni, ty se máš," ozvala se Mimi. "Já hrála v jednom dokumentu o princezně Dianě. Bylo to vážně skvělé, ale nevím, jestli jsem se lidem líbila nebo ne. A dva roky jsem navštěvovala naše místní ochotnické divadlo. To je všechno."
"A co ty, Rose?" zeptala se jí Zuzana.
Rose se cítila naprosto trapně. V žádném filmu, jako její ostatní spolubydlící, nehrála. A pochopila, že lhaní by nebylo taky zrovna nejvhodnější.
"Ale no tak Rose," snažila se ji pobídnout Zuzana. "Já hraju v městským divadle vždycky o víkendu a nebojím se to přiznat. No tak, všechny jsme to řekly, tak nám to pověz i ty."
Zhluboka jsem se nadechla. "Tak fajn, ale nečekejte nic extra."
"Jsme jedno ucho," pokusila se ji povzbudit Mimi, ale Rose to spíše znejistilo.
"Párkrát jsem byla na recitačních soutěžích," mluvila pomalu a cítila, jak jí pomalu rudnou tváře studem. Naštěstí byla tma a žádná z holek to neviděla. "A taky jsem hrála v místním divadelním spolku."
"No vidíš, vůbec to nebolelo," ozvala se znova Ag. Její hlavou se honila jenom jedna věc. A to ta, že má asi nejlepší zkušenosti ze všech čtyř. Byla na sebe pyšná, avšak v hloubi duše věděla, že by to s tou pýchou přehánět neměla, a tak se snažila přestat na to myslet. Jenomže to nešlo.
"Nechci vás nějak znejistit, Mimi a Rose, ale myslím, že kdyby letošní ročník nebyl tak slabej, nedostaly byste se sem."
"Nechápu, jak to myslíš," ozvala se Rose.
"Když jsem byla ráno za ředitelkou, tvrdila mi, že je ráda, že tu, na této škole jsem, protože když četla vaše přihlášky, nevypadalo, že by někdo kromě mě a Ag měl před sebou nějakou větší budoucnost," vysvětlovala Zuzana.
"Myslím, že už půjdu spát." Rose se o tom nechtěla už bavit. No a co, že má tak málo zkušeností? Může být i tak přece lepší. To se dozví ale až zítra na divadelní hodině. Ale jedno Rose věděla už teď. Zuzana se jí tímto rozhovorem doopravdy zhnusila.

5.2.2012-Čau

5. února 2012 v 13:58 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Nevím, co víc napsat. :D Abych pravdu řekla, ráda bych si teď odpočinula od blogu, ale povídky tu zveřejňovat budu! :) Když už jsem začala...
Jsem teď fakt unavená a jedinou věc, kterou mám náladu dělat, je sledování detektivek a čtení. Jo, zítra jdu do knihovny. :D Máme jarňáky! :DDDDDD Jsem fakt ráda. :))))))
Víte, já bych chtěla hrozně ráda napsala delšího Zuba s takovou temnější atmosférou. Vážně temnější. :) Ale žádná vražda! To ne, k Zubovi vraždy nepatří. Jak já bych byla ráda, kdyby mi to někdy vydali...
Jo, právě teď sleduju detektivku, kterou jsem viděla fakt už mnohokrát. Já ty Poiroty znám už nazpaměť, páč jak jsem byla v...listopadu? nemocná, tak jsem si je stáhla a koukla na ně. :D Na ty, co jsem neviděla. Až skončí, tak začnu číst Sittafordskou záhadu (taky od Agathy).
No, já už končím, (stane se teď vražda!) moc mě tu teď nečekejte. :)

KráTerka

Ze života Rose - 1. kapitola, 1. část

3. února 2012 v 18:00 | KráTerka |  Ze života Rose
Rose právě seděla na jedné ze židlí ve vstupní školní hale. Během prázdnin nezažila žádný skvělý románek jako většina jejich spolužaček. Teď už bývalých. Protože dnešním dnem začala chodit na proslulou divadelní školu, na Scaenicas. I když za sebou neměla žádné skvělé herecké zkušenosti, vzali ji.
Tato škola se nacházela ve velkém městě a přijímala děti od skončení sedmé nebo deváté třídy. U Rose to byl ten první případ. Právě teď nastupovala již do osmé třídy.
Ve vstupní hale vládl obrovský zmatek. Mnoho matek se loučilo se svými dětmi, které to tolik jako ony neprožívaly, několik lidí jenom pobíhalo sem a tam, jedna dívka nervózně poskakovala a jiná zase přešlapovala.
Vedle Rose seděla na stejné židli dívka se zlatavýma očima a černě uhelnatými vlasy, jejíž konce byly přirozeně zvlněné. Byla velmi pěkná. Na štítečku u jejího kufru bylo napsáno Mimi Alitrumová. Bedlivě sledovala zeď před sebou. Nemrkala. Rose se snažila zjistit, co jí přijde na obyčejné zdi tak zajímavého.
"Jsi tu také nová Rose Teatrová?" promluvila dívka a pořád zasněně hleděla na bílou zeď.
"Ano, jsem," reagovala Rose na otázku okamžitě, potom se ale zarazila. "Odkud víš moje jméno?"
Mimi pokrčila rameny, lehce nadzvedla koutky svých úst a konečně se Rose podívala do očí. "Buď je to intuicí anebo štítečkem na kufru. Znáš tu někoho?" pokračovala se svými otázkami. Rose to bylo trochu nepříjemné, ale nechtěla se zprotivit hned prvnímu člověku, se kterým se na této škole seznámila.
"Nikoho," rozhlížela se kolem sebe, jako by čekala, že uvidí nějakou známou tvář. "Vlastně jsem ráda, že jsem z mé minulé školy vypadla," dodala.
"Já taky," přitakala Mimi jemným tichým hláskem a podívala se do země. Opět nemrkala. Rose ji vlastně za celou dobu, co tu seděla, neviděla mrknout.
"Mimi?" šťouchla do ní Rose lehce pěstí asi po půl minutě. "Jsi v pohodě?"
"Promiň," usmála se. "Jenom jsem se zamyslela," narovnala hlavu.
Rose nechtěla, aby byli na této škole další lidé, kteří se Mimi budou podobat. Doufala, že je pouhou výjimkou, protože kdyby tu byl každý člověk takový, asi by to nezvládla. Ráda komunikovala a vyhledávala společnost, zatímco Mimi působila jako velmi tichá šedá myš schovaná někde v koutě. Ale jednu věc Rose musela připustit. To ona s ní navázala konverzaci.
Náhle ucítila dotek na rameni. Otočila se a uviděla svou mámu. "Pojď," vybídla dceru. "Zavedu tě do pokoje a potom už bohužel musím do práce. Mám ti pomoci s kufrem?" Rose přikývla.
Škola byla jako jedno velké bludiště. Ale to tak bývá, když jste v nějaké velké budově poprvé. Nemůžete si zapamatovat, kde se nachází toaleta či jiné, pro vás velmi důležité, místnosti.
"Doufejme, že tohle je to třetí patro, kde mají být pokoje," oddechla si paní Teatrová a vydala se chodbou. Dcera ji poslušně následovala.
Nespletla se. Za minutku už obě stály u pokoje číslo třináct, v němž měla být Rose ubytovaná společně s dalšími třemi dívkami. Byla na ně zvědavá.
Pokoj byl velmi slušně zařízen. Nacházely se v něm dvě dvoupatrové postele, psací stůl, čtyři židle, na zemi byly místo koberce parkety. Když obě dámy nahlédly do koupelny, uviděly sprchu, záchod, umyvadlo a nad ním čtyři nemalé poličky na toaletní věci.
"Mami, nevíš, kdo bude se mnou na pokoji?" otázala se nesměle Rose po prozkoumání pokoje.
Žena se podívala na několik papírů, které svírala v rukou a přečetla několik jmen: "Jakási Agáta Introová, Zuzana Therdamová a Mimi Alitrumová. Myslím, že to bude skvělý babinec," vzhlédla od papíru. "Ještě ti musím dát pár papírů a zmizím. Paní ředitelka byla tak laskavá, že mi zjistila i spoje, které jedou v pátek odpoledne. Hned první víkend tě očekávám doma! A ne že se mi z toho nějak vykroutíš a budeš tvrdnout tady! Budu chtít všechno slyšet. Všechny zážitky!" zasmála se, podala Rose informační papíry, potom k ní přistoupila blíž a políbila ji na temeno hlavy. "Doufám, že to zvládneš, holčičko!"
"Nejsem malá, mami," odtáhla ji Rose od sebe. "A teď už běž, povinnosti volají. Zavolám ti večer, slibuju."
Ještě jednou se objaly a potom Rose zůstala v pokoji sama. Chvíli se v něm ještě rozhlížela a až potom ji napadlo, že by si z kufru mohla vydělat několik věcí. Při tom pomýšlela na Mimi, se kterou se již seznámila v hale. Byla zvědavá i na Zuzanu a Agátu.
Když už měla vybaleno, sedla si na jednu ze spodních postelí a začala si prohlížet materiály ke studiu napsané na letáčcích, co jí dala máma. Měla radost, že se mezi nimi nacházel i plánek školy. Taky se dočetla, že uvítání do nového školního roku se bude konat dnes večer v šest hodin v divadelním sále a hned po něm se půjde na večeři.
"Petře, já nestrpím nějakou namyšlenou pipku v mém pokoji!" ozval se rázný hlas z chodby a klapání, jaké vydávají boty na podpatku. Za několik vteřin se v pokoji objevila dívka na jehlách, dlouhé zrzavé vlasy měla nahoře svázané silnou hnědou gumičkou do culíku a oči jí lemovaly krásné černé linky. Byla oblečená v úzkých džínách a upnutém černobílém triku. V ruce držela velkou černou tašku se znakem adidasu. Rose se s ní nemohla srovnávat.
"Je tohle pokoj číslo třináct?" pohledla neznámá na Rose, přičemž zvedla jedno obočí.
"Ano," odpověděla Rose tiše. Byla překvapená z drzého tónu, jakým to dívka řekla.
"Fajn," řeklo děvče klidněji a odhodilo si svou značkovou tašku na dolní postel. "Jsem Zuzana, Zuzka Therdamová," představila se. "A ty jsi?"
"Rose Teatrová."
Najednou se ve dveřích objevil mladý chlapec, co se vší silou vláčel velký kufr. Z jeho tváře se dalo poznat, že je velmi těžký.
"Tohle je můj bratr Petr," pohodila k němu rukou Zuzana. "Chodí taky do této školy, letos bude studovat čtvrtý ročník, to je druhák," vysvětlila jí. "Nevadí ti, když budu mít skříň s tebou? Vypadá, že nebudeš zabírat moc místa," zasmála se a Petr s ní.
Z vteřiny na vteřinu ale nasadil vážnou tvář a řekl: "Drahá sestro, na máminu prosbu jsem ti s kufrem pomohl. Teď mě prosím omluv, půjdu si za svým," odešel z pokoje.
Rose ho zasněně sledovala, jak opouští ladnými kroky pokoj, při čemž si prohrábl svoje husté vlasy. Musela uznat, že jí padl do oka. Možná, že by nad ním ještě chvíli přemýšlela, ale to už jí luskaly Zuzaniny prsty před obličejem.
"Nechci tě nijak zbavovat nadějí," promluvila, "ale myslím, že u něj šanci mít nebudeš. On už má přítelkyni a stejně si myslím, že ty by si nebyla jeho typ."
Zuzana si neuvědomovala, že její poznámky byly nevhodné, obzvlášť při tomto prvním setkání. Neuvědomovala si to. Rose si to ale uvědomovala a Zuzana jí kvůli tomu začala být velmi nesympatická. Už neměla náladu se s ní bavit. Má značkové oblečení, je krásná, je skvělá, lidi ji budou obdivovat a budou se bát říct jí něco o jejím nevhodném mluvení. Bude prostě královnou školy.
Zuzana se ve svém mluvení ale bohužel zastavit nenechala. "Doufám, že zbytek našich spolubydlících bude alespoň na stejné úrovni jako ty," rozpovídala se a začala vybalovat věci z kufru. "Znáš nějakou?"
"No," začala Rose svou odpověď. Tu ale nedokončila, protože se zahleděla na Zuzanino oblečení, které pomalu vybalovala z kufru. Džínová sukně, úzké rifle, trička s naprosto cool nápisy a značkový tepláky. Kam se na ni hrabu, pomyslela si Rose a sklopila hlavu.
Zuzana si všimla, jak Rose najednou utichla, a tak k ní přišla, přátelsky ji poplácala po rameni a řekla: "Jestli bude nějaká krize, půjčím ti něco, mám toho dost."
Rose nahodila letmý úsměv, kdežto se ozvalo zaklepání na dveře a do pokoje vstoupila Mimi se svými rodiči.
Již na první pohled se dalo poznat, že její rodiče jsou slušní lidé. Byli hezky oblečení i učesaní. Muž měl krátké kudrnaté vlasy, a jeho obličej byl trochu vrásčitý. Mohl se pyšnit knírkem a bradkou. Zato jeho žena měla dokonalou tvář, kterou jí lemovaly krátce sestřižené vlasy obarvené na červeno.
Mimi se usmála na Rose a ta jí ho opětovala.
"No vidíš, určitě si tu najdeš nějaké kamarádky," pohladil ji její otec po vlasech.
"Kdyby se ti tu nelíbilo nebo se cokoli dělo, máš mobil, tak zavolej, však ty víš," objala ji pevně žena, její matka.
"Ano maminko. A teď už běžte do práce, já se o sebe postarám," políbila dívenka oba rodiče. "Mějte se hezky a ať se vám ten týden daří v práci."
Rodiče opustili pokoj.
"Jsi Agáta nebo Mimi?" prohlížela si Zuzana se zvednutým obočím překrásnou Mimi, která zaujímala velmi nesmělý postoj.
"Mimi," odpověděla Rose za ni.
"Vy se znáte?" vykulila oči Zuzana. "Proč si mi nic neřekla?" šťouchla ji pěstí lehce do boku.
Rose se pokusila raději změnit téma. "Ráda bych se podívala po škole. Docela mě to zajímá."
Zuzana dala oči v sloup. "Myslím, že ti bude Mimi dělat skvělou společnost, když se už znáte. Já musím na rande."
"Na rande?" vyděsila se Rose.
"Ano, co je na tom tak zvláštního. S Fanynkem máme sraz u kašny. Užijte si to, děvčata!" vytáhla z kufru malou kabelku, do které vmžiku naházela kapesníky peněženku, mobil a pudr, bez kterého by určitě nikam nešla.
"Přijde mi hrozně nesympatická, tobě?" zeptala se černovláska po jejím odchodu.
Rose otázka zaskočila. "No asi máš pravdu," odpověděla. "Zdá se mi, že je typ člověka, který na sebe musí neustále upozorňovat. Tak jdem teda na průzkum?"
"Jasně!" Mimi zatleskala a sebrala Rosin plánek školy, který se povaloval na posteli. "Můžu?" zeptala se. Rose přikývla.
Ani jedna z dívek se za svůj život zatím neocitla v takovém bludišti, jako byla tato škola. Tolik spletitých chodbiček, tolik poschodí. Bez plánku by se obě ztratily.
"To bys mi ani nevěřila, jak se těším na zítřejší hodinu herectví!" začala mluvit vzrušeně Mimi, zatímco se společně s Rose snažila najít cestu z pokojové části. "Jsem zvědavá, jak bude vypadat divadelní sál. Představuji si velkou červenou oponu, potahované sedačky, strop s mnoha světýlky a na stěnách dávné obrazy…"
Rose Mimino blábolení moc nevnímala, spíš byla ráda, že se konečně z pokojové části dostala ven a mohla si jít prohlídnout školu a možná, že i nějaké třídy, pokud budou otevřené.
"Proč jsi minula divadelní sál?" běžela za Rose Mimi, která se u jedněch dveří zdržela o něco déle. Chytla ji za rukáv a táhla zpátky.
"Co to děláš?" plácla ji Rose po dlani. "Stačí, když mi to normálně řekneš."
"Chci se podívat do divadelního sálu, Rose Teatrová!" intenzita jejího hlasu s každým slovem stoupala. Rose to bylo nepříjemné.
"No tak jo, ale hlavně buď v klidu, děsí mě, když takhle vyvádíš," vydala se zpátky.
"Nemyslíš si, že je zakázané tam jít?" zeptala se ještě, když šáhla po klice.
"Nevím," pokrčila rameny Mimi. "Ale vždyť jsme tu nové, tak jak bychom to mohly vědět."
Rose tedy dveře otevřela.
Pane jo! To bylo něco! Sice to nebylo nic extravagantního, sál působil spíše jako skromnější divadlo s tři set sedadly. Ty byly potažené modrou látkou, opona měla červenou barvu a působila velmi obyčejně. Pódium bylo vcelku prostorné, ale taktéž jednoduše zařízené. Celkově to vypadalo velmi dobře.
Mimi k němu přišla blíž s pusou dokořán, potom svraštila obočí a prohodila: "Už jsem tady byla, už jsem tady byla!" začala obcházet pódium.
"Kdy prosimtě?" zeptala se Rose.
"Nevím." Mimi byla očarovaná, smyslů zbavená, chodila pořád sem a tam. Tak to trvalo několik desítek vteřin.
Najednou ucítila Rose dotek na rameni. Vyděsila se a v rychlosti otočila. Stála za ní hubená žena se středně dlouhými hnědými vlasy, které byly staženy do jednoho slušivého culíku. Byla decentně nalíčená, kdyby se usmívala, vypadala by určitě sympaticky, jenže při tomto, nejspíš káravém pohledu, sympatická rozhodně nebyla.
"Co tu děláte?" zeptala se hlasitě a dala ruce v bok.
Mimi se konečně vzpamatovala a zavřela svá ústa.
"No…my," začala Rose.
Žena se zhluboka nadechla. "Nejspíš jste tu nové, jiní studenti by si sem nedovolili vstoupit. Musím vás upozornit, že mimo vyučování či jiných školních akcí nebo divadelních přehlídek, které zde pořádáme, sem nikdo nesmí!"
"Mrzí nás to," objevila se Mimi z vteřiny na vteřinu vedle Rose. "Ale byly jsme zvědavé."
"Tak ať se to už víckrát neopakuje," zklidnila svůj hlas žena.
"Ano," řekla děvčata jednohlasně a pomalu odcházela z místnosti.

1.2.2012-Co dělá KráTerka ve všední dny kolem dvanácté?

1. února 2012 v 12:08 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Je ve škole a pořádně se snaží pochopit danou látku. Ale dnes, dnes je ve výpočetce a během necelé půlhodinky proběhla všechny internetové stránky a nyní neví, co má dělat. :(
Proč nemůžeme jít třeba do ateliéru, kde bychom malovali a já bych s sebou měla náhodou můj rozkleslenej maják?
Ach jo, zase si stěžuju... Za to může moje super nálada... Ne, už je to lepší. :) A po prázdninách to bude ještě lepší. Snad... Potřebuje se akorát všechno urovnat.
Nebo kdybych tu třeba měla moji povídku, kterou bych mohla dále opravovat nebo knížku... Já vím, můžu se učit na matiku, ale vždyť matika nám skončila před čtyřiceti minutami! :D Snad se zítřejší test vydaří jako číslovky z němčiny, na něž jsem si udělala při této příležitosti, že jsme na počítačích jeden testík. A povedlo se to. :)
Na mnoha různých blozích se včera objevovaly články o vysvědčení. No hádejte, jak jsem dopadla já? :D Jo, povedlo se mi. Samé jedničky. Mamka mi za vysvědčení objednala už dříve tři knížky, ale včera mi donesla super sukni, co jsem si vybrala a nevěřila, že mi ji koupí. :) A další knížku. :D Tentokrát Sittafordskou záhadu od Christie. :) Mám radost.
V neděli jedeme do divadla, těším se, bude to fajn. (Konečně mám sukni! :D)
O prázdninách nejspíš budu lenošit v pelechu s knížkama, zajdu si so knihovny. Taky budu malovat a hrát si třeba s bratrem. Myslím, že nudit se nebudu. Vždyť takhle trávím několik týdnů o letních prázdninách...
To jsem se zase rozepsala, že hodiny je skoro u konce. Čeká mě ještě fyzika. A taky si dám rohlík. :D Oběd je až za hodinu.

KráTerka, které se pomalu zavírají očiska...