Pokud mě chceš kontaktovat, napiš mi na blog.kaderabek@seznam.cz !

Reklamy, které nejsou v reklamách, mažu!!!

Právě pracuji na svojí první velké detektivce!:) Myslím, že se máte něco těšit! Mezitím si můžete přečíst moje jiné povídky!:)

Červenec 2012

Our square...

30. července 2012 v 15:00 | KráTerka |  Tvorba

Obyčejná perokresba. :D Nic moc, ale pohrála jsem si s tím. :D

Vražda ve vinohradu - 4. kapitola

27. července 2012 v 18:00 | KráTerka |  Vražda ve vinohradu
Další den nastal v rychlosti blesku. I když Anna přes noc ani oči nezavřela (byla vyspaná z odpoledne), ráno zářila energií a těšila se na výslech.
Její bratranec i její teta u Pastelových přespali, aby ráno nemuseli vstávat brzy a dojíždět k nim do města kvůli výslechu.
Inspektor přijel po osmé hodině ranní. Nejdříve soukromě vyslýchal jednoho dospěláka po druhém, ale pokaždé dostal tu stejnou výpověď.
"Mysleli jsme, že se někam zatoulali," říkala například paní Pastelová. "Neměla jsem ani tušení, že dalekohledem spatřili úkladnou vraždu a potom se na ono místo vydali. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych do nějaké takové záležitosti mohla být zapletená. Je to strašné."
"A oběť jste znala?"
"No, tak trochu. Jsem totiž recepční a pan Rendl k nám do hotelu často chodíval na obědy. Vždycky mě slušně pozdravil. Byl to slušný chlap."
"Neměla jsem ani ponětí, že můj synáček nabádá mou neteř, aby s ním šla k tomu chlapovi, mně samozřejmě neznámému," líčila události včerejšího dne Richardova matka. "Včera jsem mu za to pořádně vynadala! Chudák Anička. Je hrůza, když si vlastně uvědomíte, že jste do něčeho tak ohyzdného zapletený. Podříznuté hrdlo! Kde to dneska žijeme? Kam spějeme? Ach, běda! Doufám, že vraha chytíte dříve, než se pokusí spáchat další ohyzdnou vraždu!"
A tímto způsobem to ještě pokračovalo s Aniččinými prarodiči.
Když inspektor přišel za ní a Richardem, navrhla, zda by si nemohli jít sednout ven.
Oba hoši souhlasili a vydali se na zahradu. Anička jim všem zatím nalila limonádu, kterou donesla pod pergolu s sebou.
"Zvláštní," řekla, když se posadila, "člověk by si myslel, že uprostřed října se začne už ochlazovat. Letos je ale teplo jako v srpnu."
"Musíte mi všechno vylíčit," spustil na ně inspektor. "Včera jsem neměl moc času s vámi mluvit."
A tak mu obě děti svůj příběh povyprávěly.
"S tím jsem se ještě nesetkal," mnul rukama.
"Kolik jste už vyšetřoval vražd?" zajímalo slečnu.
"Tohle je první. Dříve jsem se zabýval spíše takovými drobnostmi, jako jsou malé rodinné krádeže a podobně," vysvětlil ji.
"A pokud vám to nevadí," pokračovala Anička, "ráda bych se zeptala, s kým máme tu čest. Jak se vlastně jmenujete?"
"Já jsem se vám nepředstavil?" podivil se inspektor. "Jmenuji se Eduard Bakeš," usmál se. "Ale teď zpátky k případu," ihned se vzpamatoval. "Víte, jste těmi největšími svědky. Můžete být v nebezpečí. Navíc Aničko, ty jsi včera potvrdila, že to byl muž. Myslím, že všechny tyto věci už jsou na internetu a je tam určitě zmínka i o vás. Čmuchalové se dostanou doopravdy všude. Musíte být na sebe opatrní. Vrah může být doopravdy chytrý, nějakým způsobem vás obelstít a nakonec můžete skončit jako chudák pan Rendl."
"Berem si vaše rady k srdci," přikývl Richard.
"Ale teď zase k případu," vzpamatoval se inspektor Bakeš. "Včera večer jsme navštívili Rendlovu ženu a…"
"A co?" zeptala se Anička s dychtivostí ve svém hlasu.
"Chtěla se s ním rozvést! Ale on nechtěl!"
"To je divné," zamyslel se Richard. "Napadá mě jenom jedno. Měla milence?"
Inspektor pokrčil rameny. "Na tohle nám nechtěla odpovědět. A jako důvod, proč se s ním manžel chce rozvést, uvedla, že takovou krásku nechce přenechat jinému muži."
"Má dobrý motiv na vraždu," zapřemýšlel Richard. "Muž jí nedovolí rozvést se, a tak ho zabije, aby se z ní stala vdova a byla opět volná. Prosté," konstatoval.
"Nad tím jsem už taky přemýšlel," ozval se opět inspektor. "Momentálně je to podezřelá číslo jedna."
"A je opravdu pěkná?" zajímalo Aničku.
"Ach ano," přikývl inspektor. "Je velmi hubená, má blonďaté vlasy s velkým objemem a výrazně nalíčenou pusu."
"To o ni asi muselo mít hodně mužů zájem," zamyslel se Richard.
"Když teď vidím, jak o tom všem přemýšlíte, něco mě napadlo," řekl rozhodně pan Bakeš. "Chtěli byste mi pomáhat?"
"Ó, ano," souhlasila Anička. Richard jenom přikývl.
"Ale má to i svou stinnou stránku. Jak jsem říkal, vrah může jít i po vás. Můžete tím riskovat svůj život!"
"Nic se nám nestane, dáme na sebe pozor," ujistil inspektora hoch.
"Dobrá," souhlasil inspektor. "Zatím mi bude stačit, když se budete koukat jenom kolem sebe. Kdybych potřeboval něco bližšího, napíšu vám."
"Richarde!" K pergole se hnala jeho matka. "Už musíme jet! Ještě se budeme stavovat u babičky Aleny!"
"Musím," řekl smutně Richard.
"To nevadí, večer ti napíšu!" ujistila ho Anička.
Inspektor se zvedl. "No já taky půjdu, v práci na mě s obědem nepočkají."
"Nashledanou," rozloučila se s oběma Anička.

Jak se Vám to zatím líbí? ;)

Tipy na filmy na dlouhé letní večery

26. července 2012 v 16:00 | KráTerka |  Mé názory na filmy
Dávám Vám se pár skvělých filmů. :) Filmy zvýrazněné doopravdy doporučuji!

-Vykoupení z věznice Shawshank
-Sugar - někdo to rád horké
-Bláznivá zatracená láska
-Pokání
-Pařba ve Vegas
-Parfém, příběh vraha
-Deník malého poseroutky 2
-Baletní střevíčky
-Temné stíny
-Bílý Bim, černé ucho 1, 2
-Králova řeč
-Pýcha a předsudek
-Rozum a cit
-Žena v černém

Nějaké trochu starší, nějaké novější. :) Přečtěte si recnze a uvidíte. :) Všechny tyhle filmy mám moc ráda. :)

Vražda ve vinohradu - 3. kapitola

25. července 2012 v 18:00 | KráTerka |  Vražda ve vinohradu
"Už je ti líp?"
Anička celé odpoledne spala. Byla v útulném domku společně s Richardem a svou mámou. Zbytek osob se dále mořil náročnou prací ve vinohradu. Už se ale začínalo stmívat, takže se dalo předpokládat, že za chvíli budou doma.
"Teta, totiž tvá máma, uvařila těstoviny. Nedáš si?" kladl Aničce, která se před chvílí probudila, další otázku.
Zavrtěla hlavou.
"Jo a taky tu byl inspektor. Říkal, že pokud ti bude zítra dobře, celou naši rodinu vyslechne tady u nás doma společně s nějakým jiným policistou. O tom se více nezmiňoval."
Anička přikývla a po několika vteřinách promluvila: "Zítra už mi bude určitě fajn. Netušila jsem, že pohled na krev se mnou dokáže udělat toto. Je asi dobře, že jsem to to s tou doktorkou vzdala a šla raději na talentovky. Nevím, co bych teď dělala," otřásla se. "Když se koukám na detektivku, tak mi to třeba nevadí, nikdy bych si nepomyslila…" otřásla se znovu.
"Už na to nemysli," konejšil ji bratranec a posadil se na židli u jejího psacího stolu.
"Je vzhůru? Je Anička vzhůru?" přiběhla do pokoje její matka. Jakmile ji uviděla, oči se jí rozsvítily, rozběhla se k ní a vší silou ji k sobě přitiskla. "Ó, zlatíčko! Snad už je ti dobře. Bez odmlouvání se najíš. Potom se budeš cítit úplně skvěle!"
"Nemám hlad," odporovala jí Anička.
"Ale ano, jistěže máš, jsi celá bledá…"
"To se ti jen zdá, mami! Už je mi dobře."
"Nejsem slepá," odtáhla se od ní konečně její matka a zadívala se znova do její tváře. Potom něco zabrblala a nakonec jí šla do kuchyně nachystat večeři.
"Nemá to s ní jednoduchý," usmál se Richard.
"Ona se mnou taky," usmála se Anička.

Voldíííšek!

23. července 2012 v 15:00 | KráTerka |  Tvorba
Tak toto se líbí i mně, jak jsem to namalovala. :D


Vražda ve vinohradu - 2. kapitola

20. července 2012 v 18:00 | KráTerka |  Vražda ve vinohradu
"Nebyl to dobrý nápad," svěřila se Anička bratranci, když šli k mrtvole.
"Nic se nestane," snažil se ji uklidnit tím, že ji popleskal po rameni.
"Fajn," polkla.
Už byli skoro na místě. Anička se klepala, a i když Richard strach najevo nedával, taky se v něm kousek skrýval.
Až došli k chatrči, vedle níž se nacházelo tělo, řekla Anna: "Co když v té chatrči ještě někdo je?"
"Viděl jsem sám, jak utekl, musíme se podívat na tělo," sklonil se k němu a začal k němu natahovat ruku. Anička ji ale včas zadržela.
"Radši na nic nesahej," upozornila ho. "Aby si pak podle otisků třeba nemysleli, že jsme to udělali my!"
"Máš pravdu," přikývl Richard a pořád si neznámého mrtvého muže se zájmem prohlížel. "Vidíš, tady mu prořízli hrdlo," ukázal své sestřenici a utřel si z čela pot. Bylo nesnesitelné vedro.
Aničce začínalo být zle. Dlouho nepila a pohled na mrtvolu jí doopravdy nedělal dobře. Sesunula se do trávy.
"Ani? Je ti dobře?" podíval se na ni starostlivě.
"Pojďme pryč." Oči se jí protočily.
Richard jí pomohl vstát a po cestě zpátky ji přidržoval. Občas se sesunula k zemi. Pak se ale naštěstí znova narovnala.
Tentokrát už neváhal a vše vyklopil svojí mámě a matce Aničky, taky dědovi a babičce. Ti na ně vytřeštili oči a zavolali policii, která se za chvíli dostavila na místo.
Anička i Richard čekali, že policisté budou nervózní, budou naléhat, ať jim ukážou místo, kde mrtvola stále je, ale opak byl pravdou. Policisté působili úplně uvolněně, jakoby jim bylo jedno, co se stalo. Jakoby je nezajímalo, že byl někdo zabit.
"Kde je mrtvola?" zeptal se jich jeden mladý, asi pětadvacetiletý, policista. Z těch čtyř, co tam byli, působil nejvíc normálně. "Žádnou tu nevidím," dodal.
"Dovedu vás na místo činu," odhodlal se Richard a ustaraně pohlédl na Aničku, která nevypadala zrovna nejlíp. "Půjdeš taky?" zajímalo ho.
Jeho sestřenka si promnula oči a řekla: "Ano, půjdu taky. Zvládnu to," vstala a stoupla si vedle Richarda. Zbytek rodiny se rozhodl, že pohled na krev doopravdy vidět nemusí, a tak budou pokračovat v stříhání.
"Tak jdeme!" řekla odhodlaně a usmála se. Mladý policista se taky usmál.
Richard celou výpravu vedl. Šel první, za ním kráčela Anička s mladým policistou, který se k ní choval velmi zdvořile a laskavě a až několik metrů za nimi šla skupinka tří policistů, kteří probírali své osobní věci.
"Vy musíte s těmahle trdlama pracovat?" zeptala se policisty, který kráčel směle vedle ní, Anička.
"Ano, bohužel," polkl.
"Stydíte se za ně, že ano?"
Přikývl a za několik vteřin se rozpovídal. "Když jsem byl mladý, hrozně jsem si přál stát se detektivem. Takovým tím důležitým, kdy si mě budou všichni vážit, a bude mi chodit hromada dopisů od obdivovatelek. Ale bohužel. Pravda je jiná."
"Taky mám ráda detektivky," přiznala se Anička. "Ale policistkou bych asi být nemohla. Nejsem v tak dobré kondici."
"Ti za mnou určitě nejsou v dobré kondici," uchechtl se neslušně policista a ukázal za sebe na pány, kteří byli přece jenom při těle. Pod uniformami se jim rýsovaly pivní pupky, a když jste se jim podívali na tvář, mohli jste zpozorovat malý podbradek.
Jakmile dorazili na místo, Aničku pohled na mrtvolu opět vyděsil, ale všichni zástupci mužského pohlaví zůstali v klidu.
"Znám ho," řekl jeden z policistů. Byl nejvíc při těle.
"Kdo to je?" zajímalo Richarda.
"Pavel Rendl," odpověděl. "Často jsem ho vídával v místní hospůdce. Celkem slušnej chlap. Zavolám sanitku," rozhodl nakonec.
"Jdu za roh," zašeptala Anička a odešla. Sedla si do trávy. Slyšela sice hlasy policistů, ale neviděla je. Dělila je totiž malá chaloupka.
Seděla, šimrala trávu a cítila se dobře. Najednou sebou trhla, uslyšela totiž, jak někdo lehce a pomaloučku našlapuje po trávě a zezadu se blíží k ní.
Najednou jí tělem proudí hromada pocitů. Bojí se otočit se a pouze cítí, jak ji někdo chytá za rameno, naklání se k jejímu oušku a povídá jí: "Nikdy, nikdy to nevyřešíte…" a potom následuje chvíle, kdy se celým vinohradem ozve ukrutný hlasitý smích a neznámá postava běží pryč.
Za svou sestřenicí ihned přiběhl Richard a několik vteřin po něm inspektor. Našli ji, jak se třese v trávě a je celá bledá.
"Co to bylo?" zeptal se jí bratranec a láskyplně ji chytnul za ruku.
"Bála jsem se otočit," vysvětlila mu. "Něco mi šeptal do ucha. Podle hlasu jsem poznala, že je to muž."
"Jeďte s ní domů, do bezpečí," nakázal Richardovi inspektor. "My to tu dořešíme. Jen mi dejte adresu, kde bydlíte a já se vám potom ozvu."
Richard mu řekl obě adresy a vydal se se sestřenkou zpátky k rodičům.

Mé dva vzory

19. července 2012 v 16:00 | KráTerka |  Píšu

VERSUS


A opovažte se zeptat, kdo je na té první fotce. :D To by měl každý vědět! :D

Vražda ve vinohradu - 1. kapitola

18. července 2012 v 18:00 | KráTerka |  Vražda ve vinohradu
"Aničko, vstávej, jdeme stříhat!"
Dospělá žena roztáhla žaluzie a do pokoje pronikl svit slunce. Ona i její dcera přivřely oči, bylo jim to nepříjemné.
"Kolik je hodin?" zeptala se dívenka. Jak už víte, jmenovala se Anna. Bylo jí krásných patnáct. Promnula si oči a zívla.
"Kolem sedmé," usmála se její matka.
Byl podzim a nastala doba sbírání hroznů. Rodina Pastelových vlastnila veliký vinohrad a zrovna na dnešek, když mělo hezké počasí, se domluvili, že půjdou sbírat.
"Bude tam i Richard," oznámila dceři paní Pastelová.
"Richard?" posadila se prudce Anna. "To jako…"
"Ano, tvůj bratránek," doplnila ji máma.
Anna se zhrozila. "Ale vždyť už jsem ho neviděla deset let! Pamatuju si akorát, že jsme spolu lezli po stromech, když jsme byli malí. Víš, jak to teď bude trapný? Budem na sebe koukat jako vyjevení a vy se nás budete snažit seznámit. Prosím, mami, ušetři mě tomu. Budu klidně doma. Uklidím, vyperu, ale nechci se setkat s Richardem!" žadonila.
"Je to domluvené," odporovala její matka. "Bude to fajn, uvidíš. A teď se jdi převléknout."
Anička dala oči v sloup a vylezla z postele. Vytáhla si ze skříně šedé elasťáky, krátkou černou plátěnou sukni a fialové tričko s krátkým rukávem. Aspoň nebude tolik vidět, když se zašpiní od hroznové šťávy.
Za dvacet minut už byla připravena, tak s rodiči nasedla do auta, za kterým byl připevněn vozík, a jeli na druhý konec města pro babičku s dědou, kteří před domem již netrpělivě vyčkávali.
Anna celou cestu mlčela. Byla nervózní ze setkání s Richardem a tetičkou. Tetičku sice viděla před několika měsíci, ale Richarda před deseti lety. Ovšem netušila, že Richard, který seděl na trávníku a čekal na ně, sdílí taky takové pocity.
Když dojeli, krkolomně vylezla z auta, uvázala si drdol a zeptala se mámy, zda jí nemá s něčím pomoci. Máma řekla, ať vezme nůžky, a tak také Anička učinila.
Už dlouho nebyla ve vinohradě, a když uviděla řádky bílých a červených hroznů, vybavila se jí hromada vzpomínek na dětství a na chvíle, které tu s Richardem strávila.
Když ho uviděla, jak sedí v trávě, rozbušilo se jí srdce, zastavila se a nehodlala se ani pohnout.
Za chvíli šla kolem ní máma, klepla ji do ramene a snažila se ji povzbudit. Ona se ale ani nepohnula, a když kolem ní šli její prarodiče, začala pořádná práce. Ovšem před samotným stříháním se ještě s Richardem a tetičkou letmo pozdravila. Ta se jí ale začala vyptávat na spoustu klasickým věcí, do nichž například patří, jak se jí vede ve škole, zda má už nějakého kluka nebo jestli se s někým v poslední době nedostala do konfliktu. Poté jí pošeptala, že když se stříháním ona i její bratránek budou pečlivě pomáhat, přemluví později babičku, aby si mohli jít někam popovídat a seznámit se. Deset let je hold deset let.
Práce ubíhala a Anna s Richardem nepromluvila ani slovo. Držela se své mámy, která ji pořád nabádala, aby za ním šla, ale ona s tím nesouhlasila. Raději bude hezky stříhat sama a přemýšlet o svých věcech, které byli mnohým lidem zatím utajené.
Kolem desáté se všichni dohodli, že si odpočinout, a tak si sedli do trávy a rozbalili jídlo. Chvíli se kolem něj oháněly vosy, dědeček je ale brzy odehnal.
Richard si vzal toast a vydal se na zkoumání. Máma mrkla na Aničku, ať jde za ním, tak si vzala tatranku a šla.
Měl před ní už slušný náskok, a tak ho našla teprve až v koruně mohutného stromu. V ruce držel dalekohled a pozoroval okolní dění.
Anička dojedla tatranku, papírek si strčila do kapsy a rozhodla se, že za svým bratránkem vyleze. Měla štěstí, že netrpěla závratěmi, protože výška, ve které se nacházel, byla opravdu vysoká.
Sedla si naproti něj a pozdravila ho.
"S blondýnama se nebavím," odvětil se žádným náznakem zájmu.
"Já nejsem blondýna," protočila oči v sloup Anna.
"Ale určitě se tak chovat budeš." Richard na ni ani nepohlédl, dalekohled měl pořád přilepený k očím.
"Zajímalo by mě," řekla Anička, "jak to můžeš s takovou jistotou říci."
"Byla jsi taková už malá."
Anna se hlasitě zasmála. "No, nevím, kdo mi tenkrát do památníčku nakreslil hromadu červeňoučkých srdíček."
"Teď už bych to neudělal," oddělal si dalekohled konečně z očí a podíval se na ni. Anna si hned všimla jeho krásných hnědých očí. "Tobě je už patnáct?" zeptal se jí.
Anna přikývla.
"Mně taky," dodal. "Vůbec nevím, co si mám o tobě teď myslet."
"To já nevím ani já o tobě," usmála se znova Anička a převázala si culík.
"Půjč mi ten dalekohled," zaprosila.
"Byl moc drahý," zadíval se zase do dálky. "Nemohu ho jenom tak půjčovat."
"Ale já jsem tvoje sestřenka! Mohl bys mi věřit!"
Richard se nenechal dlouho přemlouvat a nakonec svolil. Anna si přiložila dalekohled k očím a zadívala se do dálky. Uviděla hromadu ptáků a zahlédla dokonce i srnku, ale nebylo to pro ni ničím zajímavé, a tak bratranci dalekohled po chvilce vrátila.
"Čekáš, že objevíš něco zajímavého?" zeptala se ho Anička.
"Nikdy nevíš, co můžeš vidět. I to nejmenší šustnutí listí může za sebou skrývat něco pořádně zlověstného."
"Třeba vraždu?"
"Třeba," souhlasil její bratránek a zadíval se do dálky.
Chvíli bylo ticho a šlo slyšet jenom cvrlikání ptáků. Richard si se zaujetím prohlížel krajinu a Anička jenom čekala, zda neobjeví něco zajímavého.
"Myslím, že něco vidím," řekl asi po dvou minutách.
"A copak?"
"Podívej se!" podal jí dalekohled. Anička si ho přiložila s náznakem strachu k obličeji.
"Trochu níž s ním běž!" navigoval ji.
"Myslel si tu postavu v plášti, která právě někomu uřízla hrdlo?" začala se třepat jako osika a podala bratránkovi dalekohled.
"Děláš si legraci!" vzal ho ihned a podíval se. Viděl už jenom mrtvolu ležícího starého muže v modrém tričku a montérkách a pánskou postavu v černém oblečení, která ho obcházela a potom vzala nohy na ramena.
"Musíme tam jít!" řekl odhodlaně Richard a začal pomalu slézat ze stromu. "Je to odtud jenom kousek."
"Ty chceš jít k mrtvole?" Anička ho následovala a pořád se třepala. "Ale co když tam pořád bude číhat. Nebude lepší zavolat policii?"
"To seš taková máčka?" podíval se na kamarádku. "Dřív by ses do toho s chutí pustila!"
"Jo, ale to bylo dřív. Teď je teď!"
"Hele," podal jí ruku, aby se jí lépe seskakovalo z poslední větve, "prostě půjdeme za našima a řekneme jim, že se jdeme projít trochu dál."
"Tak fajn," souhlasila Anna.
Oba se vydali zpátky. Všichni už zase stáli na nohou a další dva řádky už byly ostříhané.
"Já a Anička," řekl Richard své mámě, "my se jdem projít trochu dál, jestli to teda nevadí."
"Samozřejmě, že ne," usmála se Richardova máma. "Ale ještě
budeme určitě potřebovat vaší pomoc!" zavolala za nimi.
Oba přikývli a vydali se snad na to nejnebezpečnější místo, které se v okolí 20-ti kilometrů nacházelo.

Co na začátek mojí první detektivky říkáte? ;)

Botičky

16. července 2012 v 15:00 | KráTerka |  Tvorba
Rozhodla jsem se, že přes prázdniny budu zveřejňovat starší obrázky. ;)
Toto byl můj poslední obrázek, co jsem letos malovala ve výtvarce (kroužku).


16.7.-What did happen? I think really important things.

16. července 2012 v 10:00 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Tak zaprvé, jsou prázdniny a já prošla opět se samými jedničkami. ;) Paráda! :) Jsem hrozně ráda, ale pochybuju o tom, že by se mi i v deváté třídě vedlo takhle dobře. No, uvidíme. ;)
Za tu pauzu se toho stalo celkem dost. Měli jsme školní akademii, kterou jsme museli dvakrát měnit, což mě dost štvalo. Příští rok se chci akademii obloukem vyhnout a doufám, že se mi to snad podaří. ;) Nepřemýšlím teď momentálně vůbec nad školou, jsou přece prázdniny a já bych si měla užívat a to taky, zatím, dělám.
Dovolená byla fajn. Nejvíc my v mé mysli ale asi zůstane vrytý výlet do Šibeniku, kde jsme potkali Honzíčka, jež mi pozóval s ručníkem a blbě na mě čuměl a já mu to oplácela. :D A nakonec nám, všem čtyřem, zamával. Prostě pro mě zážitek na celej život.
Taky se k nám do apartnámu přistěhovali asi čtvrtý den dva kluci. Martin a Petr. Bylo jim sedmnáct a osmnáct. Seznámily jsme se s němi. Myslím, že holky nebude vůbec překvapovat, když teď narovinu řeknu, že mi byli nesympatičtí. Nebudu říkat proč, protože by to stejně nikdo nepochopil, protože většina lidí z okolí ani nedokáže pochopit moji povahu, ale zajímalo by mě, kdy jim konečně dojde, že nejsem blbá tak, jak vypadám, ale to už zase u jinýho tématu. Každopádně ti kluci mají na facebooku celkem hezký fotky, ale jinak se mi v "reálu" moc nelíbili. Nevím, jestli bych je chtěla ještě někdy vidět.
V sobotu jsem byla na brigádě. Dojeli jsme v pátek, v Česku samozřejmě "dokonalé" počasí o 16-ti stupních. No úžasné. Ta zima mě štvala, že jsem si říkala jak jsem mohla být ráda, že jsme už v pátek jeli z Chorvatska domů.
No, příští rok chci ale jet už někam jinam. Koumat něco jinýho, něco zábavnějšího a neznámýho.
Taky se mi v Chorvatsku vyrojila hromada plánů na prázdniny. Chci je uskutečnit.
Je hrozné, jak se teď koukáte na facebook, kde každý den někdo z vašich přátel napíše, že je ve vztahu. Zvlášť někdo mladší než vy. Já nikdy zamilovaná nebyla a ani mě to nějak nevadí. Vždycky budu milovat totiž Dracouška a Rodrička. :*

A teď několik fotek ze zahraničí. :)


Tahle je skvělá! :)

Další návrh na olejomalbu. ;)

Každodenní ohoz na pláž. :)

A co vy? Jak si užíváte sluníčka? ;)

KráTerka

News 15.7.2012

15. července 2012 v 9:00 | KráTerka |  Blog
Tak jsem zpátky! :) To, že jsem si odpočinula od blogu mi prospělo. (Myslím. :D) Ale teď jsem zase zpátky. ;)

Již od středy se můžte těšit na dolší novou povídku a to s názvem Vražda ve vinohradu. Je to kratší detektivka, ale jsem s ní celkem spokojená. :D Doufám, že i tato povídka si najde své čtenáře. ;) Bude se tu objevovat ve středu a v pátek.

Dále bude taky zveřejněn zno Zubův první velký případ, který se tu objeví po zveřejnění Vraždy ve vinohradu. (Před pauzou jsem zveřejnila 3 kapitoly.)

Zítra se můžete těšit na článek z mého života, aneb co se za tu dobu, co jsem tu nebyla všechno stalo.

Dále jsem dostala další nápady na články, a tak doufám, že blog nebude přes prázdniny zahálet! ;)

Dotazy pište na formspring. http://www.formspring.me/kraterka

Nakonec mám jednu prosbu, napište mi pod článek do komentářů, kdo je pravidelný návštěvník blogu. Stačí napsat jenom dvojpísmenné slovo: Já.

Děkuju, užívejte si sluníčka, prázdnin, všeho! :)

KráTerka


I am back!!!

1. července 2012 v 7:00 | KráTerka |  Blog

Je to tady! Jsem zpět a můžete se těšit na nové povídky, novou tvorbu a možná, že i na soutěž, se kterou bych to zkusila znova!

Těšte se! Já sice jedu teď, na začátku července na dovolenou, ale jakmile se vrátím, čekejte další zprávy!!! :)