Pokud mě chceš kontaktovat, napiš mi na blog.kaderabek@seznam.cz !

Reklamy, které nejsou v reklamách, mažu!!!

Právě pracuji na svojí první velké detektivce!:) Myslím, že se máte něco těšit! Mezitím si můžete přečíst moje jiné povídky!:)

Srpen 2012

Další olejomalba - a nevím, jak ji nazvat

27. srpna 2012 v 15:00 | KráTerka |  Tvorba
Je opět pondělí a v pondělí většinou zveřejňuju svoje obrázky, že? :D No, tak tady máte další. Moc se mi nelíbí. Je to přeplácaný a ani mi to netrvalo dlouho nakreslit. :x
No co, přejdeme už k tomu obrázku. Tady je...


Á, bože! Mám se v čem polepšovat.:X

24.8.2012-Už taky máte rozvrh?

24. srpna 2012 v 14:58 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Moji milí, no, abych se vám tu nevypsala, že, když jsem teď zjistila náš rozvrh na příští školní rok. Proč nemůžou prázdniny trvat tři měsíce???? Jo, dneska jsem už měla hororový sny. Nejdřív jsem s H. Poirotem řešila na lodi vraždu (mám teď hry na počítač s motivami detektivek A. Christie), když jsme jeli do Paříže a potom už byl ten zmatek kolem dokola, jak se mi to zdálo loni.


Jo, tento obrázek se mi loni fakt povedl.
A teď jsem viděla ten rozvrh...
A víte, co mě nejvíc nasralo? (Omlouvám se za neslušná slova, ale teď jsem se neovládla.) Že máme změnu na ájinu! Jop! To byla ta největší katastrofa, co se mohla stát! Máme T. Doopravdy nevím, jaká je, ale mluví hrozně potichu a já se jí už hrozně moc bojim.
Taky máme na češtinu změnu, ale to mi zas tak nevadí, protože tu učitelku mám ráda. Znám se s ní, znám se s její matkou, která nás první dva roky na gymplu učila, její syn chodí s mým bratrem do třídy a její druhý, asi čtyřletý, je do mě zamilovaný... Když se na ten rozvrh teď tak koukám, tak nám od primy nevyměnili učitele na fyziku, dějepis, hudebku a výtvarku.
Ale taky jsem ráda, že nás bude mít na biologii pan učitel H. Mám ho moc ráda, je už hodně starý a mnoho lidí si z něj dělá legraci. Já si ho ale nesmírně vážím.
Jo, a máme jen dvě odpoledky! :) Ale jednu až do půl čtvrtý. :( Ale furt je to lepší jak loni, kdy jsme měli čtyři....
A nemáme p. uč. Č! :)
Z tohoto rozvrhu mám lepší pocit než z loňského.


Doufám, že to sem můžu dát. :D Všechno, co byste neměli vidět, jsem zabělila, tak tu máte rozvrh, který je strakatý jako nějaká zmrzlina. :D
Tak já se loučím. A nezapomeňte se pochlubit i vy se svými rozvrhy! :D Jdu dočíst Modrou jako safír a prostě si užívát ty poslední dny prázdnin. Ještě nás s rodinkou čeká ale hromada vejletování, takže to bude určitě supr. :)

KráTerka

Furt mě se...štve ta ájina. To budou dneska sny, se s váma o ně zejtra podělím! :D

Book 5.

20. srpna 2012 v 15:00 | KráTerka |  Tvorba
Obálka z knihy páté. Měla jsem ji rozdělanou, na začátku prázdnin jsem ji dodělala. ;)


Jsem s tím spokojená. ;)

16.8.2012-Musím se smát! :D

16. srpna 2012 v 16:37 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Na začátku týdne jsem byla ještě zmatená z mých myšlenek a z toho, co všechno se na táboře stalo, jak se lidi chovali a tak. Pořád to mám v hlavě.

Ale teď? Musím se smát. :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD Jak dokážou být lidi tak slepí? :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD No tahle jejich slepost se jim pěkně vymstí. Zvlášť, když věří člověku, kterému se nedá věřit ani na jedno procento. :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD A to byla tenkrát ta, které se dalo věřit jen na deset procent, že? :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD Doufám, že to s tou moji beruškou probereme. ;)

Na závěr jeden žasnej obrázek, co mi poslala Mařenka. :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD Miluju ji! :* A Dracouše samozřejmě taky! :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD


Balerína

13. srpna 2012 v 15:00 | KráTerka |  Tvorba
Nepřirozená...


12.8.2012-Zpět z tábora!

12. srpna 2012 v 16:57 | KráTerka |  Já a moje zážitky
No, moji milí, co bych vám napsala... Jsem zpátky. Živá. :D A vůbec jsem letos nefotila. A pusimkovala jsem včera všechny vedoucí po tvářičkách, dokonce i... ne, to vám nebudu říkat. A viděla jsem Mařenku. A bavila jsem se pořád o Harrym Potterovi. A mám úžasnou tetovačku s hadem. A super tričko s vážkou. A hodila jsem sedum metrů v hodu brčkem. A byla jsem první. A dostala jsem medaili. A miluju Mařenku. A kluci, co tam byli, byli vážně tupí. A při jedné hře jsme nadávali do ku*ev (já teda ne). A zjistila jsem, že i Kuku zná Deník malého poseroutky. A dozvěděla jsem se, že se můj syn bude jmenovat Draco Skorpius Malfoy. A sežrala jsem hromadu sladkého. Jeden den jsem měla dva oplatky a hroudu krupice a sladkou točenou kofolu. A teď právě žeru ananasovou Margotku. A všechno bylo tak super. A já...no, já jsem hrozně šťastná. A tak si nevšímejte, že píšu takto, prostě...prostě to bylo super. :)
Pár fotek z webových stránek:

Velmi "efektivní" na začátek. :D Další dvě v CČ. :D

Vražda ve vinohradu - 7. kapitola

8. srpna 2012 v 18:00 | KráTerka |  Vražda ve vinohradu
Za několik dní Aničku navštívil inspektor. Ležela doma s horečkami. Mnoho hodin prospala.
S inspektorem došel i Richard, z čehož měla obrovskou radost. S bratránkem si vytvořila v posledních dnech silné přátelství a doufala, že se jejich rodiny budou častěji stýkat.
Důvod, proč za Aničkou oba přišli, byl takový, že jí chtěli vylíčit celou vraždu aneb proč a jak se to stalo.
"Naléhali jsme na něj, až se nakonec přiznal," usmál se inspektor. "Takže jsme moc práce neměli…"
"Ale jak to teda bylo?" hořela Anička nedočkavostí.
"Numer, totiž otec Jany, měl dva motivy. Ten první byl, že měl poměr s jeho ženou, se kterou chtěl žít. Ona ale do případu nebyla nijak zapletená."
"A dál?" vyzvídala slečna.
Inspektor se ujal slova: "Jana nám řekla o svém referátu, který měla mít připravený o jejich vinohradu do zeměpisu. Její otec to věděl, a protože četl články i o vás na internetu, otrávil ji, aby se zachránil a abyste neměli žádné podezření."
"Chytré," pokyvovala hlavou Anička. "Doopravdy chytré."
"No, a protože spolu ti dva závodili, kdo vyhraje vinařskou soutěž," pokračoval inspektor, "tak ho jednoduše odklidil z cesty. To je všechno. Ale my už teď musíme jít. Tedy spíš já. Richard tu nejspíš ještě nějakou tu hodinu pobude s tebou."
"To doufám," usmála se Anička.

Tak jak se Vám detektivka celkově líbila? Pište do komentářů připomínky - prostě cokoli, co vás napadne. ;)

Tutošvarc :D

6. srpna 2012 v 15:00 | KráTerka |  Tvorba
Tutošvarcova korporacé!


Jen jsem si hrála. :D

4.8.2012-Zítra tábor

4. srpna 2012 v 11:08 | KráTerka |  Já a moje zážitky
Neprocházím zrovna teď obdobím, které by těšilo mou duši. Naopak: předevčírem večer jsem si, ani nevím jak, vzpomněla na různé události z minulosti. Byla jsem tak blbá! Už nechci být taková!

Snad mou duší uklidní tábor, na který opět jedu s mojí super kamarádkou, s níž se vidím jen jednou za rok. :) Už se moc těším. ;)

Vrátím se v neděli, za tu dobu tu přibydou dva články. ;) Snad si je prohlédnete a okomentuje a budete na můj blog chodit, i když tu nebudu. ;) Navíc před pár minutami mě napadlo něco, co bych zde mohla uskutečnit. Další nápady na články a vracení se v nich zpět k mým povídkám, Budou tu v polovině září, protože jsem se rozhodla, že se zúčatním jednoho projektu, který je teď hodně oblíený.

Hrozně se mi zalíbilo interpals. :D Ani nevím jak je to možné. :D Píšu si tam s jednou patnáctiletou Ruskou. Je hrozně milá a v pohodě. Rozumíme si. ;)

Tak se mějte hezky, já se s vámi loučím. Snad se mi tábor vyvede a s nikým se nepohádám. Nerada se hádám.

Papa, KráTerka


Vražda ve vinohradu - 6. kapitola

3. srpna 2012 v 18:00 | KráTerka |  Vražda ve vinohradu
Anička po chvíli ordinaci opustila. Zrovna když vycházela ze dveří, potkala se se svou mámou, která byla celá u vytržení a dožadovala se toho, aby jí její dcerka pověděla všechno, co se stalo. Úplně dopodrobna. A tak Anička, sice neochotně, povyprávěla okolnosti dnešního rána znova.
Potom obě odjely z nemocnice.
Paní Pastelová dala své dceři nějaké léky a poslala ji do postele. Potom jí změřila teplotu a zjistila, že ji má zvýšenou, tak jí oznámila, že zítra nepůjde do školy, ať se hezky prospí, že toho na ni v poslední době bylo doopravdy mnoho.
Anička souhlasně přikývla, zachumlala se do postýlky a usnula velmi klidně. Nad ničím překvapivě nepřemýšlela.
Probudila se jednou, v noci, kdy už byla černočerná tma. Mohlo být něco po půlnoci, ale protože byla unavená, šla se pouze do kuchyně napít a potom spala dál.
Probudilo ji až zvonění. Někdo se snažil dobýt se k nim do domu.
Anička pohlédla na mobil a zjistila, že už je půl dvanácté. Spala něco přes šestnáct hodin. To se jí ještě nikdy nestalo.
Máma už byla v práci a Anička dostala strach, aby za dveřmi třeba nestál vrah nebo někdo jiný nebezpečný.
Zvonění se náhle ozvala znova.
Anička se vykradla pomalu z postele a připlížila se ke dveřím. Vždycky se stěžovala, že nevlastní kukátko! To by potom jenom jedním pohledem do něj poznala, kdo se za dveřmi nachází, teď na to ale musela jít jinak.
"Haló!" řekla. "Kdo je?"
Její slova ale přerušilo opakované zvonění.
"Kdo je?" neovládla se a zakřičela.
"Já," ozval se hlas. "Co blázníš, sestřenka?"
Ano, byl to Richard. Anička ho poznala podle hlasu a ihned mu otevřela a objala ho.
"To bys ani nevěřil, co se mi stalo!" začala, ale on ji zarazil slovy: "Jo, já vím, slyšel jsem to. Teď se ale převleč, musíme jít na policejní stanici!" přikázal jí.
"Proč?"
"Je tam otec té tvé kamarádky, budou ho vyslýchat a inspektor dbá na tom, abys byla u toho. Zatím je ve vazbě."
"To jako fakt? Hustý… Počkej na mě zatím v obýváku, zapni si telku, budu do deseti minut hotová."
Anička svůj slib dodržela, dokonce musela i Richarda odtáhnout od televize, neboť tam dávali zrovna jeho oblíbený pořad.
Vydali se pěšky k policejní stanici. Anička byla nehorázně zvědavá a Richard zase nedočkavý. Jakmile se dozvěděl o Janě, začal si to stejně jako jeho sestřenice dávat do souvislosti s vraždou. Ale bylo tomu skutečně tak?
Na stanici byli během pěti minut. Po cestě moc nemluvili, a když ano, byly to různé teorie ohledně okolností, co se udály v minulých dnech.
Na stanici je jeden starší policista zavedl k inspektoru Bakeši, u něhož v kanceláři byl už, Aničce známý, Janin otec.
"Čekáme tu na vás celou věčnost!" prohlásil ihned nepříjemným hlasem, jakmile je uviděl.
"Nevšímejte si ho," uklidnil obě děti inspektor. "Je jenom nervózní, protože Janu otrávil."
Hlasitě se zasmál. "Já? Já?" smál se dál.
Aničku něco zarazilo. Ale nebyla to jeho slova, ale…smích? Anička vyjekla a zakřičela: "Je to on! On zabil Rendla! Poznám jeho smích! Chci pryč!"
Inspektor přikázal Richardovi, ať Annu vyvede ven a poté dal otci Jany ruce do pout.

Asi jste to tušili, co? :D :D :D

Tipy na knížky na dlouhá slunečná letní odpoledne

2. srpna 2012 v 16:00 | KráTerka |  Knihy
Teď jsem četla, musím říct, že doopravdy dost. Zvýrazněné jsou opět ty, které doporučuji speciálně. ;)

-Rudá jako rubín
-Chvíle před koncem
-Hadí doupě
-Deset malých černoušků
-Krásní mrtví: Jonas
-Příšerné příběhy strýce Montaguea
-Kočičí holka
-Koláč s kapkou jedu (jediné, co bych knížce vytkla je to, že spisovatel moc popisuje, což mi někdy vadilo)

Je to sice jen několik málo titulů, ale doopravdy stojí za to! :)

Vražda ve vinohradu - 5. kapitola

1. srpna 2012 v 18:00 | KráTerka |  Vražda ve vinohradu
Dalšího dne nastalo pondělí, což znamenalo, že je škola a Anička tam, chtě nechtě, musela jít.
Škola stála úplně na opačném konci města, než tam, kde Pastelovi bydleli, a tak Anička musela z domu vyjít už v sedm hodin, aby došla do školy včas. Rodiče ji odvést nemohli. Matka i otec jezdili do práce už před šestou hodinou ranní.
Hned v šatně Aničku přivítala její nejlepší kamarádka Jana s pořádně špinavou pusou. Nejspíš před chvílí jedla snídani.
"Na dnešek mám referát," spustila rychlostí blesku. "Mám trému. Referáty si většinou nepřipravuju, ale víš, jak mi zeměpis nejde. Musím si to hold něčím napravit. Věřím, že ten referát mi trochu zvedne průměr. Fakt jsem si ho připravila. A co nového u tebe?" na chvíli zmlkla, podívala se na kamarádku, která se právě přezouvala, ale za necelé dvě vteřiny opět spustila svoje. "Máma mi řekla," pokračovala, "že se poblíž stala vražda a ty a nákej tvůj bratránek jste byli svědci nebo co! Nevím, jak k tomu přišli. Určitě to není pravda, ale je to tak vzrušující!"
"Jani," podívala se na svou kamarádku Anička, když zamykala skříňku, "bohužel je to pravda. Ale povím ti o tom někdy jindy. Po víkendu na to nemám náladu. A o čem máš ten referát?"
Jana vytřeštila oči. "Povídej!" vyzvala ji. "Povídej! Jinak ten referát mám o… Sakra, je mi nějak blbě. Asi budu zvracet."
Janinu veselou náladu náhle vystřídala bolest. Rozběhla se na dívčí záchody, kde překvapivě nikdo v tu chvíli nebyl, Anička ji samozřejmě následovala, tam se zavřela do jedné kabinky a zvracela.
"Mám někoho zavolat?" byla zoufalá Anička. Ale Jana jí neodpovídala. Anička zatáhla za kliku. "Jani!" zakřičela. "Pusť mě aspoň dovnitř!"
Rozklepaná Jana, která se v kabince nacházela, otevřela dveře. Hrozně se klepala. Jakmile ji Anička uviděla, běžela na chodbu pro pomoc. Byla vyděšená. Co se to k čertu stalo? - říkala si pro sebe. Doufám, že Janě nechtěl nikdo ublížit! Snad to nebude nic vážného! Teď ale musím doběhnout pro pomoc.
Anička měla štěstí, protože u dívčích záchodů právě postávala její třídní učitelka se starším profesorem.
"Paní učitelko!" skočila jim nevhodně do řeči. "Janě není dobře, něco se stalo, zvracela, musíte jí pomoci. Nevolala jsem ještě záchranku, vypadá ale jakoby měla každou chvíli zemřít. Pomozte mi!"
Učitelka se i s panem profesorem vydala na dívčí záchody, kde našli Janu v bezvědomí. Omdlela.
"Zavolej sanitku," přikázala učitelka Anně, která ji ihned uposlechla.
"Nevíte, co to může být?" obrátila se učitelka na profesora.
"Vypadá to jako otrava. Nejspíš jí vypumpují žaludek. Snad není v ohrožení života. Nevím to ale jistě."
"Jak jistě?" rozkřikla se Anička a rozplakala se.
Učitelka k ní přišla, přátelsky ji objala a pohladila po hlavě. "Bude to dobré. Věřím, že jsi musela prožít doopravdy velký šok."
"V poslední době jich zažívám čím dál víc," zavzlykala dívka a rozpomenula se na příhody z minulých dnů.
"Pan profesor se o ni postará," ujistila ji učitelka. "Zatím si půjdeš ke mně odpočinout, dám ti něco k pití."
Anička přikývla a vydala se s učitelkou do jejího kabinetu. Na cestě k němu se potkali se záchranáři.
"Tu máš, napij se," podala ji učitelka sklenku s průzračnou vodou. Anička ji v jednom kuse vypila.
"Máš to teď hodně těžké, že?" začala mluvit učitelka. "Viděla jsi mrtvolu a teď tohle…"
"Jak to víte?" divila se Anna. Vážně ji překvapovalo, že se tahle zpráva tak rychle roznesla, i když ona se nikomu, až na Janu, zatím nesvěřila.
"Četla jsem to na internetu," odpověděla jí učitelka. "Měla bys teď na sebe dávat pozor. Děje se tu něco zlého."
"Já vím," řekla Anička. Z jejího hlasu už neznělo zoufalství, ale spíše roztržitost a podrážděnost. "Nejsem malá holka. Navíc mě na to upozorňoval i inspektor. Všechno bude fajn. Mně se nic nestane."
"Snad."
Anička poprosila o další sklenku vody a učitelka se jí potom zeptala, zda by si dneska, po tom, co už zažila, nechtěla odpočinout. Omluvila by ji z vyučování.
"Nejradši bych jela s Janou," svěřila se učitelce.
"Někdo s ní určitě bude muset z personálu jet," přikývla učitelka. "Nejspíš pan profesor Medek (ten stál se mnou u záchodů), zeptám se ho, jestli můžeš jet taky. Rychle vyskoč, snad nám ještě neujeli."
Anička uposlechla a vydala se s učitelkou ven. Sanitka ještě neodjela. Několik záchranářů běhalo sem a tam po chodbě.
"Právě vás hledáme," přišel za nimi jeden z lékařů. "Potřebujeme, aby slečna jela s námi," vysvětlil učitelce.
"Právě se vás na to chtěla zeptat."
"Tak ale už musíme jet," chytl zbrkle Annu za ruku. Trochu se vylekala, vysmekla se z jeho stisku a sama za ním běžela.
Záchranář jí řekl, ať jde na místo vedle řidiče a ona uposlechla. Zbytek lidí (kromě řidiče) byli vzadu, kde na lůžku ležela Jana.
Anička mohla poslouchat, o čems e záchranáři vzadu baví, ale neposlouchala. Místo toho psala esemesku svému bratranci ohledně toho, co se stalo.
Po cestě do nemocnice s ní nikdo nemluvil. Doufala, že Janě už bude dobře, ale víc než to ji pořád tížila ta vražda. A najednou jí napadlo něco děsivého. Asi se jí pomotaly všechny smysly, přestala uvažovat. Co když vražda a otrava Jany spolu souvisejí? Bylo by to možné? Ale jak by do toho Jana byla zapletená? To by jí u skříněk povídala spíš o vraždě než o svém referátu… Tyhle myšlenky se teď Aničce honily hlavou a ona je nedokázala z ní dostat.
Jakmile dojeli k nemocnici, Anna vystoupila z auta, muž, který řídil sanitku, ji zavedl k ambulanci, v níž právě ležela Jana. Řekl jí, aby počkala, ať zavolá rodičům a potom že si pro ni zajdou doktoři a na něco se jí zeptají.
Anička uposlechla, uvelebila se na jedné měkké židli - sedělo se jí dobře a potom zavolala mámě. Ta byla samozřejmě u vytržení a při telefonním hovoru své dcerce oznámila, že do hodinky bude u ní, ať na ni počká.
Slečna seděla, podupávala nohou a kdykoli někdy na chodbě proběhl nějaký lékař, zeptala se ho na Janu. Pokaždé ale dostala odpověď, že oni se o ni nestarají a ať počká, až nějací doktoři vyjdou z ordinace.
Na chodbě nikdo jiný neseděl, takže si neměla s kým povídat a seznámit se, a tak si vytáhla mobil, kde zatím hrála nějaké hry. To moc často nedělávala. Hry ji už přestali bavit. Teď doufala, že zaženou její strach ale bohužel. Byla pořád nervózní.
Konečně za ní došel jeden z doktorů a vyzval ji, aby s ním šla do jeho kanceláře. Anička byla v rozpacích. ,S někým cizím jít sama pryč?' říkala si. ,Teď nevím, komu mám věřit. Klidně to může být vrah.'
Ale i přes tyto obavy se odhodlala a šla s doktorem.
Vešli do malé místnůstky, která byla doktorovou kanceláří.
"Sedni si," vybídl ji. Anička uposlechla a sedla si na nestabilní malou židli, vedle níž postával věšák, na kterém byla pověšena hromada lékařských bílých plášťů.
Když doktor otevřel pusu, aby se na něco zeptal, skočila mu Anička zbrkle do řeči: "Co je s Janou? Je v pořádku? Neumře?"
"Vypumpovali jsme jí žaludek," ujistil Aničku doktor. "Pár dní bude hospitalizována."
"A jak byla otrávena?" zajímalo ji.
"Předávkování léky. Našly jsme je v její snídani."
"A byla to nešťastná náhoda?"
"Pravděpodobně ne. Prášek byl rozemletý v její snídani. Myslím, že jí ho tam někdo dal."
"Byl to její otec! Určitě!" začala s okamžitým obviňováním Anička.
"Jak to můžeš vědět?" zeptal se jí doktor.
"Jana mámu nemá. Zemřela jí. Nikdo jiný s ní nežije a vy sám říkáte, že to bylo úmyslné otrávení!" vysvětlila mu to Anna.
"Dořešíme to později," povzdychl si a promnul si rukama svůj jemný obličej. "Díky za typ, určitě se na to podíváme. Tedy spíš policie… Zavolal jsem si tě sem ale, abys mi vysvětlila, co se to s tvou milovanou Janou vlastně stalo.
Než ale Anička stačila něco říct, vřítila se do kanceláře mladinká hubená doktorka a oznámila, že se Jana probrala.
Anička vstala ze židle a začala naléhat, aby směla za ní jít. Doktorka jí to dovolila, ale Anna na sebe musela dát doktorský plášť i roušku.
"Jano! Jano!" zvolala, když ji uviděla. "Jak se ti daří? Je ti dobře?"
"Jsem hrozně unavená," řekla Jana. "A hladová," dodala a usmála se. Anička se taky usmála a chytla ji za ruku.
"Nevíš o někom, kdo by tě chtěl otrávit?" zajímalo ji.
Jana zavrtěla hlavou. Pak se ale zarazila. "Jediný, kdo by to mohl být, je táta, ale proč by to dělal?"
"Nechci tě nějak zastrašovat, Jano," řekla po chvilce Anička, "ale jak jsem jela v sanitce, napadlo mě něco dost děsivého?"
"Co? Co?" naléhala na ni přítelkyně.
"Že to tvoje otrávení s tou vraždou třeba souvisí."
"To by ale potom…"
"Taky mě to napadlo a představa, že vrah je někdo, koho znám, je děsivá."

Máte nějaké teorie? ;)