Pokud mě chceš kontaktovat, napiš mi na blog.kaderabek@seznam.cz !

Reklamy, které nejsou v reklamách, mažu!!!

Právě pracuji na svojí první velké detektivce!:) Myslím, že se máte něco těšit! Mezitím si můžete přečíst moje jiné povídky!:)

Říjen 2012

Pokus o únik

31. října 2012 v 13:59 | T. |  Povídky
Povídka do soutěže, ve které jsem se neumístila. Tak ji dávám alespoň sem.:) Hezké čtení...

Pomalu jsem otevřela obě oči. Ležela jsem na studené zemi. Nad sebou jsem uviděla bílý strop, který byl vysoko nade mnou. Kde to jsem? Problesklo mi hlavou. Pomalu jsem si sedla. Uviděla jsem před sebou zeď. Docela obyčejnou zeď. Bílou zeď.
Rozhodla jsem se stoupnout si. Šlo to celkem těžko. Připadala jsem si jako smyslů zbavená. Udělala jsem malý krůček doprava. Přede mnou byla znova zeď. Udělala jsem znova krok.
Další zeď.
Otočila jsem se kolem místnosti a zjistila, že kolem mě jsou zdi. A jinak nic. Žádné dveře, žádné okno, žádná možnost úniku.
Srdce mi najednou začalo bít rychleji a já propadla panice. Absolutně jsem nevěděla, jak jsem se tu ocitla. Musím zapřemýšlet, řekla jsem si a urputně se snažila vzpomenout, co se stalo předtím, než jsem se sem dostala. Znovu jsem se posadila a soustředila. Najednou se mi v mysli objevila vzpomínka…
Nemohla jsem usnout. Nebavilo mě to u babičky. Peřiny kousaly a polštáře byly tvrdé. Byla hrozná zima, a tak jsem to pod tou kousající peřinou musela vydržet, protože jsem nechtěla mrznout. Chtěla jsem mámu. Jenže…kde je? Ptala jsem se babičky za ty dva měsíce, co tu jsem, už mockrát, a ta mi pokaždé řekla, že je za tou zdí, co je od našeho domu vzdálena tak dva kilometry, kam já ale nesmím. Když jsem se jí zeptala proč, tak mi neodpověděla. Prý mi to řekne, až tohle všechno skončí, což jsem jako ona doufala, že bude velmi brzy. Taky mě zajímalo, co by se stalo, kdybych se pokusila dostat se přes tu zeď. Tvrdila mi, že to tam hlídají vojáci a policie. Nevěděla jsem, jestli to, co říká, je pravda, protože tu zeď jsem viděla jen v tu dobu, kdy jsem naposledy viděla mou milovanou mámu.
Nic víc jsem od babičky ohledně tohoto tématu nezjistila.
Ale teď, teď bych se k té zdi mohla jít aspoň podívat, napadlo mě. Není mi ani deset, nikdo mě ani neuvidí. Jsem docela malá. A navíc je tma.
Byla jsem tímto nápadem tak vzrušená, že jsem na sebe ihned nevlékla černé punčocháčky, které se mi ledabyle povalovaly na dřevěné židli u mojí postele. Na ně jsem si dala hnědé tepláky a vstala z postele.
Vydala jsem se do předsíně, kde jsem si obula moje jediné zimní boty, které už byly tak roztrhané, že se mi do nich často dostal sníh a mě mrzly prsty.
Nakonec jsem si z věšáku tichounce sundala můj kabátek s kožíškem a kapucí, který jsem si na sebe navlékla.
Konečně jsem byla připravená na svoje noční dobrodružství. Netrvalo to ani pět minut.
Pomaloučku jsem se vyplížila z domu. Venku byla doopravdy zima, ale to mě neodradilo se jít ke zdi podívat. Věděla jsem přesně, kde je. I za těch několik týdnů jsem si cestu dokázala pamatovat.
Sníh byl celkem hluboký a já už cítila, jak se mi dostává do bot. Nemohla jsem to ale vzdát. Byla jsem už několik set metrů vzdálená od našeho domku.
Už jen kousek, snažila jsem se povzbudit, když jsem v dálce zahlídla zeď. Za několik minut už jsem byla u ní.
Kolem mě nikdo nebyl. Žádní vojáci ani policisti, jak tvrdila babička. Byla jsem tu jen já.
Přistoupila jsem ke zdi, jak nejvíc to šlo. Až teď jsem si uvědomila, jak je vlastně vysoká a že se jejího okraje se svými sto dvaceti centimetry nemám šanci ani dotknout.
Pohlédla jsem doprava a zahlédla žebřík, který dosahoval až na okraj zdi. Klidně bych z něho i skočila. Nejhlavnější pro mě teď bylo vidět mámu. Moje touha po ní, se okamžik od okamžiku zvětšovala a já už to nemohla vydržet.
Znovu jsem se rozhlédla kolem sebe. Nikde nikdo. Udělala jsem asi deset kroků k žebříku a začala po něm lézt. Měla jsem takový strach, celá jsem se klepala. Už jsem byla skoro nahoře, už jsem se dotýkala okraje, když jsem najednou uslyšela mužský hluboký hlas, při němž mi žebřík podjel pod nohama.
Po téhle vzpomínce jsem se celá rozklepala. Teď kolem mě nebyla jen jedna zeď, bylo jich mnohem víc. Lehla jsem si a propadla zoufalství. Co se se mnou jen stane?

Mně se líbí, jak jsem to napsala.:D Co na to říkáte vy?;)

23.10.2012-Malé ohlédnutí za mou dosavadní literární tvorbu

23. října 2012 v 14:10 | T. |  Já a moje zážitky
Jako svůj největší úspěch bych asi brala Deník půvabné blonďaté ale hlavně tvrdé Rachel. Na tomto blogu to byl asi nejvíce čtený příběh. Děkuji moc všem, že jste si ho tenkrát přečetli. :) Hodně mi to pomohlo a já si tenkrát řekla: Nevzdávej se a piš dál!

No, proč o tomhle vlastně píšu? V pátek mi došla knížka Urban legends, ve které je i má povídka. Vyhlášení těhle doutěže bylo již koncem února a já i všichni úspěšní soutěžící netrpělivě čekali na knížku, kde bude právě jejich povídka. A ejhle, knížka mi dojde zrovna v pátek, když jsem asi dvacet minut doma a mám hrozný spěch. No co byste začali dělat? Já začala výskat, ječet a poletovat po bytě. Byla to bomba.

Knížku už mám přečtenou. Líbila se mi. Bylo to příjemné čtení na dva víkendové večery a nedělní ráno. Momentálně knížku v rukou drží moje bývalá češtinářka, která ji hrozně chtěla vidět.

A prostě ta představa, že moji povídku bude číst tolik lidí je tak skvělá, že je to tak boží a už zase melu ty moje nesmysly, ale to je jedno, protože jsem to já.:)

Užijte si prázdniny a mějte se hezky. Já se teď hezky mám. A doufám, že to vydrží.:)

Tumblr_mcch8gobrd1rbuutho1_500_large
Když jsem tenkrát ve čtvrté třídě hrála medvídka Pú, hrozně jsem si to užívala. Chtěla bych to zažít znova.

16. October

16. října 2012 v 15:57 | T. |  Knihy
Víte, že 16. 10. 1847 byla vydána moje nejblíbenější kniha? :O Byla vydána den před mými narozeninami a den po mém svátku a 150 let předtím, než jsem se narodila. Jsou to prostě zajímavý čísla, a tak se nedivím, že je tohle moje nejoblíbenější knížka.x) Omg, jsem to ale blázen!:D

Kdo z vás tuhle knihu již četl?

30 days book challenge - Day 1 - Oblíbená kniha

7. října 2012 v 10:38 | T. |  Knihy
Rozhodla jsem se začít s tímhle projektem. :) Ale nejdřív, než začneme, bych byla ráda, kdybyste si poslechli, nebo tedy spíše přečetli, co nového u mě... :) Bolí mě hlava. Už od minulé soboty. Ve středu jdu na preventivní prohlídku. Tyjo, "hrozně" se těším. :/ Taky jsem byla narozdíl od loňska letos na těch našich slavnostech s mojema dvouma holkama. Pokecala jsem ale zase s Nelinkou a měla vedle sebe dva kluky, co se na mě mačkali. Panejo, to bylo asi poprvý v mým životě a musím vám říct, že jsem si to fakt užívala... :D Noco, alespoň mám nového kamaráda. :) Normálně věděl, jak se jmenuju!:D A nebudu vám říkat koli mu je. xD Nechcu, abyste se mně smáli!:D No, domů jsem došla o půl dvanáctý společně s maminkou zcela střízlivá (to si srandu nedělám, fakt jsem byla slušná... Věřte mi!:D) No, včera jsem celej den pobíhala po náměstí, a tak mě hrozně bolí nohy, ale horší je momentálně fakt teď ta hlava. Myslela jsem, že už to přešlo, protože ve čtvrtek a v pátek mě nebolela... No, co se z toho vyklube vám napíšu, až to budu vědět. Dnešní den bude rozhodně odpočinkovej. Nejspíš ale k večeru s mamkou pojedeme do Brna, aby mně koupila rifle. Mám totiž jen jedny - blbý. :D No, musím se dnaska učit, páč zítra píšeme děják a já mám hroznej strach, tak mi držte pěsti! :D
Jo, to by bylo tak "stručně" všechno na začátek a teď už na samotný projekt... :)

Rozhodla jsem se začít mojí oblíbenou detektivkou. Detektivky fakt miluju. :)
Název té skvělé detektivky:

Karty na stole

Napsala: Kdo jiný něž oje oblíbená Agatha. :) (Momentálně mám od ní už 17 knížek přečtených a včera jsem nakousla 18-náctou!:D)

Vtipně napsaný, laskavý detektivní příběh o hráčích bridže a temné minulosti začíná vraždou, která přináší úlevu. Oběti nám nemusí být líto - protože na každého "něco" věděla, lidé se jejího vlivu obávali. A tak se nakonec kdosi odhodlal až ke krajnímu řešení…
Ale jak mohl někdo drze a odvážně zabíjet, obklopen řadou svědků, uprostřed karetní hry, v přítomnosti policejního úředníka, a dokonce samého Hercula Poirota?
Čtyři podezřelí mají opravdu vážné stíny ve své minulosti. Není proto jednoduché zjistit, kdo vraždil kdysi i nyní. Pátrání policejního úředníka, plukovníka tajné služby a spisovatelky detektivek se rozjíždějí všemi směry. Každý přispěje kouskem odhalení, teorií či podstatným faktem. Nakonec je to ovšem Hercule Poirot, kdo promyšleným postupem donutí vraha znovu ke hře a vyloží na stůl vítězné karty.

Tuhle knížku řadím mezi moje oblíbené detektivky proto, že je fakt hodně psychologická. Hrozně se těším, až budeme brát ve škole psychologii. :3 Akorát mi v téhle knížce chyběl kapitám Hastings... Naopak přítomnost paní Oliverové mi byla velmi příjemná. Tuhle postavu mám velmi ráda. :)
Knížku doporučuji všem, co mají rádi psychologické romány. Nejsou v ní nějak extra akční scény, děj plyne pomalu a všechno se postupně vyjasňuje. Rozuzlení vás ale stejně tak či onak překvapí!:D

Podle téhle knihy byl natočem i film Karty na stole s D. Suchetem. Film jsem viděla snad stopadesátkrát a vždy, když se na něj dívám po tmě, mám trochu husí kůži. Film je trochu jiný než knížka, ale i přesto je pořád velmi kvalitní. :)


4.10.2012-Nemám se moc dobře, no...

4. října 2012 v 15:18 | T. |  Já a moje zážitky
Je mi celkem nanic.:( Ale i tak jsem docela happy.;) Víte, za ten měsíc se toho stalo celkem dost. Zvlášť, co se týče mých spolužáků a celkově tak lidí kolem mě. Nemám po dnešku dobrý pocit, mám pocit, že se o mně nějak moc, ale fakt jako moc, mluvilo a že toho o mně ví hromada lidí víc, než by měla vědět.
Ale já mám prostě silný hlas, a když něco doopravdy prožívám, tak prostě mluvím nahlas, gestikuluju a jsem trochu jako herečka.:D Chtěla jsem to ovlivnit, ale nedokážu. Jo, Ani, jsem jako Jerri. :P
Zajímalo by mě, jestli na ty všechny věci, co se kolem mě dějí, dostanu nějakou odpověď...
Ale prosím, až po mých narozeninách! Ty mi neničte!

46541_331843360245264_1278204370_n_large

:* Miluju ho, je božskej! :*


30 days book challenge

3. října 2012 v 15:24 | T. |  Knihy
Pfu, doufám, že mám napdpis správně. xD
Tento blog doopravdy zahálí, že? :D Není to tím, že nemám čas, ale je to tím, že nejsem 100% šťastná. Nebudu vám tu sdělovat mé "skvělé" důvody, protože nepotřebuji, aby se dva týdny před mými narozeninami něco řešilo... Tyjo, už jen dva týdny!:)
Jak někteří víte, chodím na hogwarts.cz. Je to super stránka. :) Jsem ve Zmijozelu! :D V naší koleji máme prefektku, která má blog, kde jsem tenhle projekt viděla (a ne poprvé). Rozhodla jsem se ho udělat. Přijde mi zajímavý. Nebudu psát přesně den po dni jako předešlý projekt.:D Na to už není doopravdy čas.xD Ale nebojte, budu sem přikládat i články s náramky a tak. :) Ale nečekejte žádné povídky. Teď mám fakt pauzu a hrozně moc v poslední době přemýšlím, zda mám jednu knížku začít nebo ne...
No ale abych tady fut jen tak nepsala, podívejte se, co vás čeká.:)

~ Day 01: Oblíbená kniha
~Day 02: Neoblíbená kniha
~ Day 03: Kniha, která tě rozesměje
~ Day 04: Kniha, která tě rozbrečí
~ Day 05: Kniha, ve které bys chtěl/a žít
~ Day 06: Oblíbená YA kniha
~ Day 07: Kniha, ze které umíš recitovat/ citovat
~ Day 08: Kniha, která tě děsí
~ Day 09: Kniha, ze které ti je špatně
~ Day 10: Kniha, která změnila tvůj život
~ Day 11: Kniha od tvého oblíbeného autora
~ Day 12: Kniha, která nejvíce připomíná tvůj život
~Day 13: Kniha, jejíž hlavní postava je ti nejvíce podobná
~ Day 14: Kniha, jejíž hlavní postavu by sis chtěl/a vzít
~Day 15: První kniha, kterou si přečetl/a jako dítě
~ Day 16: Nejdelší kniha, jako jsi kdy četl/a
~ Day 17: Nejkratší kniha, kterou jsi kdy četl/a
~ Day 18: Kniha, kterou máš rád/a, ale jsi v rozpacích, když to musíš říct
~ Day 19: Kniha, která tě změnila
~ Day 20: Knihu, kterou jsi nejvíc krát četl/a
~ Day 21: Oblíbená obrázková kniha z dětství
~ Day 22: Kniha, kterou se chystáš číst
~Day 23: Kniha, o které říkáš, že jsi ji četl/a, ale není to pravda
~Day 24: Kniha, ve které je tvá oblíbená scéna
~ Day 25: Oblíbená kniha, kterou jsi četl/a ve škole
~ Day 26: Oblíbená non-fikce
~Day 27: Oblíbená fikce
~ Day 28: Kniha, kterou jsi naposledy četl/a
~Day 29: Kniha, kterou právě čteš
~ Day 30: Nejlepší kniha, kterou jsi letos přečetl/a

Sorry lidi za ten text, je to zkopírovaný, ale myslím, že přečitelný.:D
Jo, a jen tak mimochodem, neví někdo z vás, co znamená YA kniha?:D

T.