http://kaderabek.blog.cz/ cs http://kaderabek.blog.cz/ http://bd.jxs.cz/ka/kaderabek/profile.jpg?70585881 <div style="text-align:justify">Takžé. :D Je tu dotazník, ale nemusíte odpovídat na všechny otázky, klidně si vyberte 2 nebo 3 a na ně odpovězte. ;)</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:center">1) Co máš na mém blogu ráda?</div><div style="text-align:center">2) Co se ti na blogu nelíbí?</div><div style="text-align:center">3) Co bys změnila?</div><div style="text-align:center">4) Co tu chybí?</div><div style="text-align:center">5) Jsi spokojen/á s nynějším designem?</div><div style="text-align:center">6) Co bys mi poradil/a?</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:justify">Děkuju všem, co odpoví. Je to pro mě docela důležité. Nejde jenom o to, jak se blog líbí mě, ale i to, jak se líbí vám. :)</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify">Jinak se omlouvám, že nezveřejňuji Rose, ale snad se to změní. Počítám, že v pátek, snad, ale nechci nic slibovat! :) Snad chápete moji časovou vytíženost...</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:right"><em><strong>KráTerka</strong></em></div> http://kaderabek.blog.cz/1202/dotaznik http://kaderabek.blog.cz/1202/dotaznik Blog Tue, 21 Feb 2012 07:00:00 +0100 <div style="text-align:center">Já kdysi říkala, že nechci Forspring, ale nakonec. :D Každý má právo změnit svůj názor!</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><a href="http://formspring.me/kraterka">www.formspring.me/kraterka</a></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Ptejte se! :)</div> http://kaderabek.blog.cz/1202/forspring http://kaderabek.blog.cz/1202/forspring Blog Sun, 19 Feb 2012 20:44:38 +0100 <div>Už jste jej mohli vidět na zubovy-tajuplne-prihdy.blog.cz , ale protože tak skoro nikdo nechodí, dávám příběh i sem. Hezké počteníčko... ;) Již zmiňovaný blog, ale stále bude fungovat, ale příběhy budu dávat i sem. :)</div><div><br /></div><div><img alt="k" src="http://nd05.jxs.cz/490/529/873c5284d5_81169072_o2.jpg" /></div><hr /><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify">Byl to skvělý den pro tuto akci, ba přímo výjimečný den pro tento okamžik. Ano, dnes měl být odhalen ten největší ořech, který vůbec kdo z vesničky Adnino uprostřed lesa viděl. Stál uprostřed vesničky, ale aby byli veverky při dnešním odhalení tohoto ořechu překvapené, byl zakryt velký prostěradlem, které pan starosta Klok našel u sebe doma v domečku.</div><div style="text-align:justify">Vesnice, ve které veverky žily, byla velmi malá, avšak pěkná. Domečky si vyrobili sami ze dřeva, a tak se tam cítily doopravdy jako doma.</div><div style="text-align:justify">Bylo léto, teplé léto a veverky se na dnešní den obzvlášť těšily. Těšil se samozřejmě i Zub, ale dnes si zrovna naplánoval, že uklidí společně se synovcem Martinem dům.</div><div style="text-align:justify">"Už se moc těším na odpoledne," řekl strýčkovi Martin.</div><div style="text-align:justify">Zub se usmál. "I já se těším, ale nejdříve musíme uklidit," a ustlal postel.</div><div style="text-align:justify">Po dlouhém a únavném úklidu se všichni obyvatelé sešli uprostřed vesničky. Přišel Zub i jeho synovec Martin, tlouštík Alois, kuchařka Blanka, zahradnice Terka, rodinka Hlávkových i Ořechových, novinář Bon a nakonec starosta Klok.</div><div style="text-align:justify">"Ehm…ehm," začal nejistě svůj slavnostní proslov starosta. "Dovolte, abych vám ukázal ten největší ořech, který kdy narostl. Ořech nám bude zdobit město, budou se sem sjíždět turisté. V to alespoň můžeme doufat," usmál se. "Teď tedy nastane ten velký okamžik. Dovolte mi odhalit tu nádheru!" strhnul plátno z ořechu.</div><div style="text-align:justify">Ale ořech tam nebyl.</div><div style="text-align:justify">"Kde je?" zeptal se Petřík z rodinky Hlávkových.</div><div style="text-align:justify">"Nevím," řekla mu jeho maminka a podívala se na starostu, který se tvářil vyděšeně.</div><div style="text-align:justify">"J-j-já v-vůbec n-nevím, co se to přihodilo!" vykoktal ze sebe.</div><div style="text-align:justify">Zub se zatvářil tajuplně. Někdo měl na ořech chuť, a tak ho ukradl.</div><div style="text-align:justify">"Ale proč by to někdo dělal?" zeptala se veverka Terka.</div><div style="text-align:justify">"No nevypadal ten ořech lákavě, pane starosto?" podíval se Zub na pana starostu.</div><div style="text-align:justify">"To si pište!" vykřikl. "Vypadal tak lákavě, hned bych ho snědl. Jenže rozvoj města je přece důležitější než jeden ořech. Nasbírám si jiné."</div><div style="text-align:justify">"No jenže tenhle se ztratil!" zapojil se do řeči i tlouštík Alois. "Co budeme dělat?" podíval se na Zuba.</div><div style="text-align:justify">"Nevím," přiznal se Zub. "Nejlepší asi bude, když všichni odejdete a budete si hledět vlastní práce, já se tu trochu porozhlédnu."</div><div>"Smím ti pomoci, strýčku?" zeptal se ho Martin.</div><div>"Teď ne, Martínku," pohladil ho po ouškách. "Ještě není uklizená koupelna, nepletu-li se? Tak honem do práce."</div><div>Martin se neochotně obrátil a kráčel k dřevěnému domečku.</div><div>Zub vytáhnul lupu a začal hledat stopy pachatele. Bohužel nic nenašel. Jen chomáč chlupů, který nejspíše vypadl starostovi, protože ořech na tuto slavnost chystal. Ale i přesto si ho schoval do svého pytlíčku, kde míval uložené předměty, pokud se stala nějaká záhada jako teď.</div><div>Schylovalo se pomalu k večeru a Zub si řekl, že by znova mohl jít koumat. Počkal, až bude úplná tma a pak vyrazil.</div><div>"Strýčku, chci jít s tebou!" přál si Martin, když viděl strýčka, jak se chystá na noční procházku.</div><div>"Dobře, pojď," souhlasil Zub. Sice neochotně, ale to bylo Martinovi momentálně jedno.</div><div>Začali procházet vesničkou v lese sem a tam. Bylo to tajuplné a strašidelné.</div><div>"Já mám strach!"</div><div>"Ale neboj, Martínku," uklidňoval ho strýček. "Jen se podíváme a pak půjdeme zase domů. Jestli chceš, můžeš jít do zadní části vesnice, já se porozhlédnu tady."</div><div>"Tak dobře," souhlasil Martin a opustil</div><div>strýčka.</div><div>Zub tichounce našlapoval na měkkou půdu.</div><div>Uši měl nastražené stejně jako zrak.</div><div>Najednou se zastavil u jednoho z domků,</div><div>slyšel šramot.</div><div>"Copak dělá tak pozdě v noci tlouštík Alois?"</div><div>zašeptal si pro sebe a šel o kousek dál, až</div><div>dorazil do části vesnice, kterou měl</div><div>prozkoumat jeho synovec.</div><div>"Přišel jsi právě včas. Od zahradnice</div><div>Terky byl slyšet šramot. K tomu si ještě</div><div>pobrukovala," oznamoval Zubovi hned</div><div>Martin. "Potom šlo ještě něco slyšet</div><div>od kuchařky Blanky. Možná to byl chrapot,</div><div>ale nejsem si stoprocentně jist," řekl mu ještě.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><img alt="b" src="http://nd05.jxs.cz/279/603/55cf4c7e08_81168556_o2.jpg" /></div><div>"Dobře," pochválil ho strýček, "ale myslím, že teď je už čas na spánek," zívnul a oba se vydali do domečku.</div><div>Ráno se Zub vzbudil velmi brzy. Sluneční paprsky se teprve třpytily nad obzorem.</div><div>"Vstávej! Musíme se jít podívat na naše podezřelé!" budil Zub Martina.</div><div>"Na jaké podezřelé?" tvářil se nechápavě Martin a pořádně si zívnul.</div><div>Strýček mu klepnul na čelo. "Přece zahradnice Terka, kuchařka Blanka a tlouštík Alois!" připomněl mu. "To jsou naši hlavní podezřelé!"</div><div>"Aha!" Martin už stál na nohou a převlékal se z teplého pyžama do kabátku a kalhot.</div><div>Zub si mezitím vzal z poličky lupu, taštičku s chomáčem chlupů, poznámkový deníček a strčil si to do batůžku.</div><div>"Jdeme!" zavelel ihned a oba se vydali ven.</div><div>Bylo teplo.</div><div>Zub i Martin se jako první vydali k domečku zahradnice Terky.</div><div>"Co budeme dělat?" chtěl vědět Martin.</div><div>"Já zaťukám. Pokud se Terka ozve, půjdeme dovnitř, a kdyby se neozývala, tak tam stejně i tak musíme vtrhnout," mrkl na něj strýček.</div><div>Jeho synovec přikývl a zaťukal na dveře.</div><div>"Kdo mě budí?" ozval se nepříjemný hlas z domečku obrostlým různými voňavými květinkami a jinými rostlinami.</div><div>Detektiv Zub chytnul za kliku a pomaličku otevřel dveře.</div><div>"Domovní prohlídka!" řekl hlasitě a začal prohrabovat skříně, do kterých by se velký ořech mohl, i když na těsno, vlézt.</div><div>Terka je ještě zahrabaná v peřinách vyděšeně sledovala.</div><div>"Co jsem provedla?" zeptala se vystrašeně.</div><div>Zub se na ni otočil. "Snad byste nám mohla říct, co jste dělala včera večer, nebo snad ne? Byl u vás rachot, pokud se nepletu."</div><div>"Ach, tak to myslíte," oddechla si zahradnice. "Každý večer zalévám květinky a včera se mi stalo, že mně spadl květináč a rozbil se. Musela jsem ho uklidit. Však se podívejte do koše, jestli mi nevěříte," ukázala na papírovou krabici.</div><div>Martin, který u ní zrovna stál, do ní nenápadně nakouknul.</div><div>"Strýčku, má pravdu," oznámil mu.</div><div>"Dobře," řekl a vytáhl si z batůžku deník, do kterého naškrábal několik nečitelných slov.</div><div>"Myslím, že už můžeme jít," podíval se po chvíli na svého synovce, který jen tak postával. "A vy," ukázal na Terku, "se radši moc neoddalujte, budeme vás potřebovat."</div><div>"Dobře."</div><div>"Páni, to bylo něco," svěřil se strýčkovi Martin. "Ke komu půjdeme teď?"</div><div>Zub opět otevřel svůj deník. "Teď je na řadě kuchařka Blanka. Bydlí jen několik metrů odtud."</div><div>Z domečku ve kterém kuchařka Blanka bydlela, šla cítit vůně čerstvě napečených tvarohových buchet.</div><div>"Nejspíš neodejdeme s prázdným žaludkem," sbíhaly se sliny u pusy Martinovi.</div><div>Šlo vidět, že i vůně buchet strýčka láká, ale ten se teď snažil plně soustředit na svou práci. Nemůže přece veverky v městečku zklamat.</div><div>Zaťukali na nenápadná dvířka. Z domečku se ozval příjemný hlas Blanky: "Pojďte dál!"</div><div>Jakmile uviděla Zuba s Martinem, vyzvala je, aby si sedli na dřevěné židličky a dali si několik čerstvě napečených buchet.</div><div>Martin byl samozřejmě nadšený, ale strýček ani neochutnal, už vyslýchal paní veverku kuchařku Blanku.</div><div>"Mohu se vás zeptat," začal se svými otázkami. "Co se včera večer dělo? Byl u vás rámus."</div><div>"Jejda mankote," spráskla ruce. "To já večer vždycky umývám nádobí. To víte, celý den vařím, na umývání nemám ani čas. I když bylo včera večer už hodně pozdě, nemohla jsem přece nechat nádobí ve dřezu, měla bych špatné svědomí. No tak jsem jej umyla," obhajovala se. "A vy se Zube, netvařte tak kysele a vezměte si taky buchtu," vzala Martinovi talíř a přisunula ho k Zubovi. Ten si jednu buchtu přeci jen sebral.</div><div>"Budete chtít ještě něco?" zeptala se kuchařka Blanka a začala Zubovi s Martinem balit nějaké buchty do ubrousku.</div><div>"Ne, děkujeme," řekl Zub s plnou pusou a opět začal něco zapisovat do svého zápisníku.</div><div>"Tady máš buchty," dala je Blanka do rukou Martinovi a usmála se. "Děkuji za návštěvu," vyprovodila je.</div><div>"Pokud se nepletu, zbývá tlouštík Alois."</div><div>"Výborně Martine!" pochválil ho strýček a vydali se k domečku, který byl poblíž místa, kde měl být ořech včera odhalen.</div><div>Z domku se nic neozývalo. Jako by tam vůbec nikdo nebyl. Vešli tedy bez pozvání dovnitř. Opravdu tam bylo prázdno.</div><div>Zub se tvářil docela normálně, trošku se dokonce i usmíval, ale Martin? Ten nic nechápal.</div><div>"Přemýšlej," vybídl ho strýček. "Proč tu asi Alois není? Má tu docela i nepořádek."</div><div>"Chceš říct," začalo všechno pomalu docházet jeho synovci, "že on ukradl ořech?"</div><div>Zub přikývl.</div><div>"Ale co když ho už snědl?" vystrašil se Martin. "Musíme ho okamžitě najít! Ale jak?"</div><div>"Stopy," napadlo strýčka.</div><div>On i Martin už byli venku.</div><div>"Podívej!" vykřiknul Martin a ukázal na stopy, které vedly hlouběji do lesa.</div><div>Strýček se usmál. "Výborně Martínku," a vydal se na hon za ztraceným ořechem.</div><div>Martin utíkal hbitě za ním, co mu nohy stačily. Cesta byla nekonečně dlouhá. Stopy nohou pořád a pořád nechtěly končit.</div><div>"Pšt!" Zub se najednou zastavil. "Slyšíš?"</div><div>"No ty jsi krásný oříšek. Už mám na tebe chuť," šel slyšet hlas. Najednou se rozeznělo rozlouskávání skořápek.</div><div>"Rychle," zavelel Zub a běžela za tajným hlasem. "Co to děláš?" vykřikl.</div><div>Tlouštík Alois seděl pod stromem a vyděšeně koukal. "Jak jste mě našli?" zeptal se.</div><div>"Příště raději za sebou zameť ty stopy," řekl Martin a vytrhnul mu oříšek z ruky. "Tak a teď ho už sníst nemůžeš!" dodal.</div><div>"Půjdeš se mnou," podíval se Zub na tlouštíka. "Ostatní veverky určitě budou chtít vědět, proč za to můžeš zrovna ty!"</div><div>"Ehm…no," začal jako vždy nejistě starosta Klok. "Včerejší okolnosti nám bohužel nedovolily, aby byl ořech odhalen, ale dneska to snad půjde bez jakéhokoli problému. Dovolte mi ale nejdříve, abych mohl sem pozvat detektiva Zuba, který nám celou záhadu objasní. Už teď na něj můžeme být pyšni!"</div><div>Zub se trochu začervenal, ale potom začal objasňovat okolnosti posledních dnů. "Jakmile jste si šli každý po svém, porozhlédnul jsem se tady a našel chomáč sytě oranžových chlupů. Napadlo mě, že by mohly patřit starostovi, ale večer jsem si uvědomil, že mu patřit nemohou, protože Klok má přece mnohem tmavší chloupky, a tak jsem se společně s mým synovcem Martinem, který mi v tomto případě hodně pomohl, vydal na večerní zkoumání a ráno podezřelé, u kterých byl večer hluk, vyslechl. Šel jsem nejdříve k zahradnici Terce, potom ke kuchařce Blance a pak k Aloisovi. Jenže ten doma nebyl. V tu dobu byl Alois tím největším podezřelým. Vydali jsme se s Martinem po stopách a Aloise chytli zrovna, když chtěl ukradený ořech sníst. Navíc jsem se přesvědčil, že barva chlupů, které jsem našel, je stejná jako barva Aloisových."</div><div>Všichni zatleskali. Alois už ve městečku nebyl. Policie, která hlídá v tomto okolí, si ho vzala na starost.</div><div>Starosta opět začal mluvit: "Ano, nebýt tady Zuba, Zuba, no prostě Zuba, kdo ví, jak by to dopadlo. A teď mi dovolte, abych mu mohl dát tu čest a on mohl odhalit náš největší ořech!"</div><div>Zub vzal plátno a trhnul jím. Ořech tam byl. Všechny veverky koukaly a kochaly se krásou ořechu.</div><div>"Výborně Zube!" pochválila ho kuchařka Blanka. "Dnes večer vám udělám velkou misku povidlových buchet."</div><div><br /></div><div><img alt="c" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/247/412/2f3d092fd8_81168563_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Pište komentáře a vaše názory, které mi pořád pomáhají se zlepšovat a zlepšovat! :)</div> http://kaderabek.blog.cz/1202/zahada-ztraceneho-orechu http://kaderabek.blog.cz/1202/zahada-ztraceneho-orechu Zubovy tajuplné příhody Sun, 19 Feb 2012 18:00:00 +0100 <div style="text-align:justify">Pěknou usměvavou sobotu,</div><div style="text-align:justify">dlouho jsem se už neozvala a ani nenavštěvovala ostatní blogy. Byla jsem tak trochu "odtrhnutá" od blogového světa, řešila ty maličké problémečky, které jsou oproti problémů jiných fakt maličké, ale i tak jejich řešení pro mě bylo dosti nepříjemné a dávala se po prázdninách do kupy. Psali jsme už totiž písemky. :-/ Ty ale dopadly dobře...</div><div style="text-align:justify">Jsem na blogu už dva a půl roku (počítám i půlroční pauzu při nástupu na gympl), a tak si říkám, že by bylo dobré, aby měl můj blog trochu úroveň, prolézu staré články, nějaké rubriky vymažu, no prostě udělám takovou malou změnu...</div><div style="text-align:justify">Taky sem budu dávat Zuba, všechny díly od začátku, protože na blog o Zubovi skoro nikdo nechodí a já bych tohle chtěla dělat dál, chtěla bych znát vaše názory, a když mi tento blog navštěvuje, pro mě, vcelku dost lidí, dám ho asi sem.</div><div style="text-align:justify">Ráda bych taky něco zkusila, ale nevím, jak to vyjde. Ovšem nechci předbíhat, takže vám o tomto "tajném" plánu, o němž zatím nikdo neví, neřeknu. Je to pro mě ale výzva a jsem zvědavá, jak to dopadne.</div><div style="text-align:justify">Tak drazí, jdu na to. Jdu to tu trochu uspořádat. Nejspíš udělám i nějaké rozcestníky, takže se nedivte, že je tu takový článek. :)</div><div style="text-align:justify">Držte mi palečky a užijte si dnešní pohodový den, jako si hodlám já užít pohodové odpoledne u barviček. :)))))</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:right"><em><strong>KráTerka</strong></em></div><div style="text-align:right"><em><strong><br /></strong></em></div><div style="text-align:justify">Aktualizace 13:51: Články už jso promazané. :))))</div> http://kaderabek.blog.cz/1202/rekonstrukce http://kaderabek.blog.cz/1202/rekonstrukce Blog Sat, 18 Feb 2012 11:44:26 +0100 <div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0">Když jsem šla ke kadeřnici, uvědomila jsem si, že bych měla být ráda, že mě máma již od mala vedla mezi lidi. Do kina, do divadla, na koncerty. Jí je kultura velmi blízká. Díky tomu jsem se již v maůém věku naučila tak trochu, jak vystupovat mezi lidmi, i když je doteď ze mě ta kecka, na kterou si pamatují lidi z okolí, mí známí.</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0">A právě jeden z mých největších zájmů je chození do divadla.</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0">Pamatuju si, že do MDB (Městského divadla v Brně) jsem poprvé jela zhruba v první třídě a to na Zahradu divů. Samosebou si představení už moc nepamatuju, akorát vím, že bylo kouzelné.</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0">Velmi ráda jezdím do MDB, protože se při jejich představeních nenudím. Zrovna v neděli jsem byla na muzikálovém dramatu pod názvem Papežka, které mi vyrazilo dech. Takový žánr jsem už dlouho postrádala. Tleskalo se ve stoje, což zažívám málokdy.</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0">Předtím jsem byla na Sugaru, taky muzikálu a to bylo vážně skvělé. Třeba Beenstock byl dokonalej. :D Ale Sugar taková...no moc se mi nezamlouvala, stejně jako Bella při představení Kráska a zvíře.</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0">Nejlepší představení, na jakém jsem kdy v tomto divadle byla, je Sněhurka a sedm trpaslíků, kde hrál zlomyslnou královnu chlap. :D Na toto představení jsem jela dvakrát.</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0">Velmi ráda chodím i na divadelní přehlídky amatérských souborů.</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0">Také hraju divadlo. Letos jsem v roli služky Agněžky. (Píše ze tam ž nebo š? :D)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0">Prostě bez divadla bych si nedokázala představit svůj život patří k mé osobě. :)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:justify;border-width:0"><strong style="border-style:initial;border-color:initial;border-width:0">A co vy? Chodíte rádi do divadla? Proč?</strong></div> http://kaderabek.blog.cz/1202/divadlo-soucast-me-osoby http://kaderabek.blog.cz/1202/divadlo-soucast-me-osoby Diskuze Sun, 12 Feb 2012 19:00:00 +0100 <div style="text-align:justify">Dneska se nedočkáte povídky, nestačila jsem ji opravit. :) :( Snad vám to nevadí. Byla zatím zveřejněna první kapitola rozdělena na dvě části, takže koho by to zajímalo, nechť zmáčkne ten odkaz nahoře pod heslem "Ze života Rose". ;)</div><div style="text-align:justify">Včera jsem vyšla ven. :) Teda spíš jsem šla do cukrárny a zase zpátky. :D Ale ne sama, šla se mnou Lenka. Ona taky píše povídky, tak jsme kecaly no... My dvě si spolu docela rozumíme. :) Seděly jsme spolu celou pátou třídu, a i když jsme teď už v osmé a nebavíme se tolik jako dřív (důvody raději nebudu zmiňovat :D), tak to na nás určitě něco nechalo.</div><div style="text-align:justify">Dneska jsem šla na školní dvůr bruslit a potkala tam Denču, se kterou se moc nebavím a překvapilo mě, že jsme si povídaly a vypadalo, že si i rozumíme. Ale můj brácha má hezkou modřinku na tváři z toho, jak padal a dělal tam blbosti. :( :D</div><div style="text-align:justify">No jinak prázdniny teda rychle utekly. Ani malovat jsem nestihla. :D <span style="text-decoration:line-through">Tak třeba záhadně na dva dny (třeba na úterý a na středu) onemocním a stihnu to. :D</span></div><div style="text-align:justify">Taky mi táta něco koupil. :) To vám ukážu ale později. Já když totiž dostanu něco dražšího, tak mám děsně špatný svědomí z toho, že si to vlastně vůbec nezasloužím... :( (Ale je to fakt krásné, možná to i namaluju.)</div><div style="text-align:justify">Když už tady rozebíráme malování, dala jsem babičce obrázek a myslím, že se jí fakt líbil. :) Potom sem dám fotku. (Ještě to není vyfocený.)</div><div style="text-align:justify">No dneska mě už čeká Jessica alá To je vražda napsala a potom si třeba, možná zapnu detektivku. :D Koukám totiž na slečny Marplový, prostě všechny Christiovky, co jsou zatím natočený. Ti kratší Poiroti mě moc nebaví, ale teď je to v telce, tak se, když mám náladu, občas kouknu.</div><div style="text-align:justify">Inspiruje mě to k detektivkám. Právě jsem začala psát Zubův velký případ a už mám krásných 1 500 slov. :)</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:right"><em><strong>KráTerka</strong></em></div><div style="text-align:right"><em><strong><br /></strong></em></div><div style="text-align:right"><img alt="Terezka" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/360/273/fb72750a03_83305224_o2.jpg" /></div><div style="text-align:right"><br /></div><div style="text-align:justify">Mám ji ráda. :)</div> http://kaderabek.blog.cz/1202/10-2-2012-skvele-prazdninky http://kaderabek.blog.cz/1202/10-2-2012-skvele-prazdninky Já a moje zážitky Fri, 10 Feb 2012 18:35:35 +0100 <div>Dneska dopoledne jsem byla u kadeřnice, která mi ostříhala konečky a potom řekla, že mi zkusí udělat kudrlinky. :) Já kulmu nemám, takže jsem se hned vyfotila, jak jsem došla domů, protože se mi vlásky líbily! :)</div><div><br /></div><div><img alt="Terezka" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto" src="http://nd05.jxs.cz/360/273/fb72750a03_83305224_o2.jpg" /></div> http://kaderabek.blog.cz/1202/8-2-2012-za-pokus-nic-nedas http://kaderabek.blog.cz/1202/8-2-2012-za-pokus-nic-nedas Já a moje zážitky Wed, 08 Feb 2012 13:38:45 +0100 <div style="text-align:justify">"Slečno Kofotová, vy přece chodíte již do třetího ročníku, nepletu-li se. Tohle je místo pro druhý ročník… Marku, no tak, nech tu malou holku, to se přece nedělá… Ty tam! V té zelené košili, okamžitě zvedni ten papírek!"</div><div style="text-align:justify">Zbytek dne, až do nynějška, proběhl nudně. Po chvilce čtení se Mimi rozpovídala na celé čáře o její rodině a Rose se dozvěděla, že vlastní snad všechna domácí zvířata, které doposud znala. Taky povídala, jak ji lidi nemají rádi a že ji to mrzí. Jenže neví, co s tím má dělat. Zněla při tom dost zoufale.</div><div style="text-align:justify">Nyní vládl v divadelním sále lehčí zmatek. Měl se konat proslov ředitelky školy. Jednoduše zahájení nového školního roku, při čemž bývávají vyjmenovány všechny zákazy, rozkazy i příkazy.</div><div style="text-align:justify">"Kam si máme sednout my?" sebrala Mimi všechnu svoji odvahu a šla se zeptat postarší paní, která byla v neustálém shonu, kam že si mají jít sednout.</div><div style="text-align:justify">"Tvoje jméno, drahoušku?" otočila se na ni.</div><div style="text-align:justify">"Mimi Alitrumová a Rose Teatrová, obě z prvního ročníku," reagovala Rosina nová kamarádka pohotově.</div><div style="text-align:justify">Paní potvrdila jejich účast na jednom z papíru a potom řekla: "První a druhá řada, slečny… No tak Jakube! Lepit žvýkačky zespodu sedadla doopravdy nemusíš!"</div><div style="text-align:justify">"Ta baba má snad oči všude," dovolil si říct chlapec, na něhož byla předešlá poznámka mířená. Nebyl o moc starší než Rose a Mimi.</div><div style="text-align:justify">Dívky si chlapce nevšímaly a šly si sednout do první řady, kde byla ještě volná místa.</div><div style="text-align:justify">Na protějším konci seděla Zuzana v křiklavě růžovém tričku s knoflíčky ověšená tucty řetízků pohupujících se na jejím krku a povídala si s cizí slečnou. Rose i Mimi bylo jedno, s kým se baví.</div><div style="text-align:justify">"Co se bude dít dál?" říkala si sama pro sebe Rose. Vážně ji už nebavilo sedět tady a čekat, než neklid v sále ustane a někdo začne hlasitě mluvit. Taky ji zajímalo, kdo je její poslední spolubydlící, poněvadž se seznámila pouze s Mimi a Zuzanou. Moc ráda by věděla, jaká bude Agáta. Silně doufala, že nebude stejná jako Zuzana.</div><div style="text-align:justify">"Nevím, co se bude dít dál," pokrčila rameny dívka s tmavýma očima, co seděla vedle Rose a potom nahodila kouzelný úsměv. "Ale myslím, že za chvíli bude nějaký to uvítání nebo tak něco."</div><div style="text-align:justify">"No, atmosféra v této místnosti tomu moc nenasvědčuje," prohodila Rose potichu poznámku, která společnici vedle ní trochu rozesmála.</div><div style="text-align:justify">"Jsem Blanka," představila se.</div><div style="text-align:justify">"Já jsem Rose."</div><div style="text-align:justify">"Rose? To ale není české jméno, že?" zamyslela se Blanka.</div><div style="text-align:justify">"No, rodičům se to jméno asi líbilo. Růžena bych se fakt nechtěla jmenovat," brala to Rose s nadhledem.</div><div style="text-align:justify">"Jo, asi jo." Z Blančiny tváře se pořád nevytrácel optimismus.</div><div style="text-align:justify">Najednou se ozval klapot bot na podpatku a všichni v sále se podívali na jeviště. Uprostřed něj stála žena, její věk se mohl pohybovat kolem čtyřiceti, o čemž vypovídala i její tvář, na které se začínaly pomalu rýsovat vrásky. Dlouhé vlasy obarvené na červeno vypadaly velmi neupraveně stejně jako její oblečení. Černá sukně po kolena a tričko byly pomačkané. V jedné ruce pevně svírala mikrofon.</div><div style="text-align:justify">"Omlouvám se," začala do něj mluvit a najednou všichni ztichli. "Měli jsme všichni učitelé hodně práce, moc nás mrzí, že jste museli tak dlouho čekat. No, co bych vám na začátek řekla?" pokračovala. "Snad to, že vás tu všechny vítám a to nejen nováčky, ale i ty, co k nám po prázdninách znova přijeli. Jinak pro ty, co mě ještě neznají, jmenuji se Elena Flastrová, učím tu český jazyk.</div><div style="text-align:justify">Čekali jste tu paní ředitelku, že? Ale nebojte, ona přijde. Má ještě něco na práci. Musí dodatečně zapsat studentku.</div><div style="text-align:justify">Jenom pro připomenutí vám říkám, že vstup do učeben mimo školní výuku, což je od čtyř odpoledne, je zakázán! Kdo by zjistil, že si tam něco zapomněl, ať přijde za paní sekretářkou v prvním patře. Nebudu popisovat cestu, najdete ji na plánku. Kdybyste náhodou plánek ztratili, dole u vstupních dveří jsou poležené v přihrádkách spolu s jinými letáčky. Doporučuji chodit si tam pro letáčky s informacemi každý den, protože je tam napsáno všechno užitečné, časy různých společných schůzek tady v sále a jiné připomínky. Letáky doplňujeme každé ráno." Všichni poslouchali, co paní učitelka říká, nebylo slyšet žádné štěbetání drzých dětí.</div><div style="text-align:justify">"A to by bylo asi všechno. Učebnice dostane zítra od vašich učitelů. Jakékoli dotazy ohledně výuky a jiných školních záležitostí, můžete směřovat na každého učitele. Kdyby některý něco nevěděl, tak vás pošle za mnou, ale díky tomu, že učím český jazyk, se v hodinách rovnou můžete ptávat mě, uvidíme se často. Má někdo nějaký dotaz?" zeptala se nakonec.</div><div style="text-align:justify">Ničí ruka se v sále nezvedla.</div><div style="text-align:justify">Během chvilky do sálu někdo vstoupil: jedna paní se šedivými vlasy, která byla neznámá jen nováčkům a jedno děvče, které nikdo neznal.</div><div style="text-align:justify">Flastrová je taky zpozorovala, usmála se a řekla: "Á, paní ředitelka konečně dorazila! Pro naše nováčky, tohle je naše paní ředitelka Julie Klarusová. Bude vás mít z dějepisu."</div><div style="text-align:justify">Paní ředitelka kráčela k pódiu a za ní krátkými krůčky pochodovala dívka s hnědými vlasy sestřiženými po ramena a trochu silnější postavou. Z jejích šedých očí vyzařovala nejistota, znepokojení, ale zároveň i radost. Její styl oblékání byl velmi zvláštní. Měla černé punčocháče a černou sukni, do níž bylo zastrčené žluté křiklavé tričko. Obuta byla v červených polobotkách.</div><div style="text-align:justify">"Dovedla jsem ještě jednu studentku," zašeptala ředitelka Flastrové. "Agátu Introvou. Agáto, sedni si tady, do první řady," ukázala jí. Agáta zdvořile poděkovala a posadila se na kraj řady.</div><div style="text-align:justify">To má být naše další spolubydlící? Problesklo Rose náhle hlavou. To samé si pomyslela i Mimi, která tiše seděla vedle ní.</div><div style="text-align:justify">"Nějaké problémy, Eleno?" zajímalo Klarusovou.</div><div style="text-align:justify">Flastrová zavrtěla hlavou. "Ne, všechno je v nejlepším pořádku," podala paní ředitelce mikrofon.</div><div style="text-align:justify">"Já vás tady taky vítám," začala ředitelka mluvit. Nestála na jevišti, stála pod ním. Většina studentů se obávala dlouhé řeči, ale k jejich překvapení paní ředitelka zopakovala několik informací, které již řekla již její zástupkyně. A to bylo všechno. Potom je pozvala do jídelny na večeři.</div><div style="text-align:justify">Jídelna vypadala absolutně obyčejně. Nebyla v ničem rozdílná s jinými školními jídelnami. Možná jenom v tom, že k jednomu stolu si mohlo sednout asi osm lidí a sedělo se na dřevěných lavicích místo na rozvrzaných židličkách.</div><div style="text-align:justify">Ke stolu si k Rose a k Mimi přisedla Zuzana, tentokrát již bez její společnice, se kterou seděla v divadelním sále.</div><div style="text-align:justify">"Můžu k vám, holky? Vypadáte z těchto lidí nejlépe a myslím, že jsem vaše spolubydlící," přišla po chvíli ke stolu dívka, která do školy dnes přišla později. Agáta.</div><div style="text-align:justify">Zuzana opět nahodila, Rose už známý, pohled ve smyslu "taková chátra", ale než stačila něco namítnout, Rose to všechno vzala do vlastních rukou a sebevědomě vyzvala Agátu, ať si přisedne.</div><div style="text-align:justify">"Já tě znám," podívala se na novou společnici Mimi.</div><div style="text-align:justify">Ta se nelekla jejích neobvyklých zlatavých očí, místo toho ihned odpověděla: "Hrála jsem v seriálu o zvířatech," zasmála se, sklopila hlavu a začala si namotávat špagety na vidličku.</div><div style="text-align:justify">"Pes Bedřich!" vykřikla najednou Mimi. Div, že zbytek dívek nepovyskočil.</div><div style="text-align:justify">"Jo," přitakala Agáta pořád se sklopenou hlavou.</div><div style="text-align:justify">"Pes Bedřich?" Zuzana pokrčila nos a zvedla pravé obočí. "Vůbec nevím, o co jde."</div><div style="text-align:justify">"No, já vlastně taky ne," přiznala se Rose.</div><div style="text-align:justify">"Byl to tak trochu trapas," prohodila další poznámku Agáta a na vteřinku zavadila pohledem o Zuzanu i Rose. Byl to zvláštní pohled. Nelítostný, uražený, překvapující? Rose se začala bát, aby se z Agáty nevyklubala nakonec nějaká namyšlená kravička.</div><div style="text-align:justify">"A jak se má Bedřich?" položila Mimi otázku Agátě.</div><div style="text-align:justify">"No, zemřel," polkla sousto špaget.</div><div style="text-align:justify">"To je mi líto, Agáto," sklopila Mimi hlavu.</div><div style="text-align:justify">"Říkejte mi Ag."</div><div style="text-align:justify">Zbytek dne se už nic nedělo, Rose akorát zašla do vstupní haly, zda tam není nějaká nová informace, ale nic tam nenašla. Akorát na zemi se povalující desetikorunu. Strčila si ji do kapsy a silně doufala, že jí snad první dny výuky přinese štěstí.</div><div style="text-align:justify">Večer, když už byly všechny dívky umyté, si lehly.</div><div style="text-align:justify">"Jaké máte zkušenosti s herectvím?" ozval se hlas z postele pod Rose.</div><div style="text-align:justify">Agnes hrdě začala. "No, já jsem hrála v tom seriálu o zvířatech a několika filmech, ale to jenom menší role. Měla jsem tak dialog o deseti větách a to bylo vše. Byly asi čtyři. Ty filmy."</div><div style="text-align:justify">"Páni, ty se máš," ozvala se Mimi. "Já hrála v jednom dokumentu o princezně Dianě. Bylo to vážně skvělé, ale nevím, jestli jsem se lidem líbila nebo ne. A dva roky jsem navštěvovala naše místní ochotnické divadlo. To je všechno."</div><div style="text-align:justify">"A co ty, Rose?" zeptala se jí Zuzana.</div><div style="text-align:justify">Rose se cítila naprosto trapně. V žádném filmu, jako její ostatní spolubydlící, nehrála. A pochopila, že lhaní by nebylo taky zrovna nejvhodnější.</div><div style="text-align:justify">"Ale no tak Rose," snažila se ji pobídnout Zuzana. "Já hraju v městským divadle vždycky o víkendu a nebojím se to přiznat. No tak, všechny jsme to řekly, tak nám to pověz i ty."</div><div style="text-align:justify">Zhluboka jsem se nadechla. "Tak fajn, ale nečekejte nic extra."</div><div style="text-align:justify">"Jsme jedno ucho," pokusila se ji povzbudit Mimi, ale Rose to spíše znejistilo.</div><div style="text-align:justify">"Párkrát jsem byla na recitačních soutěžích," mluvila pomalu a cítila, jak jí pomalu rudnou tváře studem. Naštěstí byla tma a žádná z holek to neviděla. "A taky jsem hrála v místním divadelním spolku."</div><div style="text-align:justify">"No vidíš, vůbec to nebolelo," ozvala se znova Ag. Její hlavou se honila jenom jedna věc. A to ta, že má asi nejlepší zkušenosti ze všech čtyř. Byla na sebe pyšná, avšak v hloubi duše věděla, že by to s tou pýchou přehánět neměla, a tak se snažila přestat na to myslet. Jenomže to nešlo.</div><div style="text-align:justify">"Nechci vás nějak znejistit, Mimi a Rose, ale myslím, že kdyby letošní ročník nebyl tak slabej, nedostaly byste se sem."</div><div style="text-align:justify">"Nechápu, jak to myslíš," ozvala se Rose.</div><div style="text-align:justify">"Když jsem byla ráno za ředitelkou, tvrdila mi, že je ráda, že tu, na této škole jsem, protože když četla vaše přihlášky, nevypadalo, že by někdo kromě mě a Ag měl před sebou nějakou větší budoucnost," vysvětlovala Zuzana.</div><div style="text-align:justify">"Myslím, že už půjdu spát." Rose se o tom nechtěla už bavit. No a co, že má tak málo zkušeností? Může být i tak přece lepší. To se dozví ale až zítra na divadelní hodině. Ale jedno Rose věděla už teď. Zuzana se jí tímto rozhovorem doopravdy zhnusila.</div> http://kaderabek.blog.cz/1202/ze-zivota-rose-1-kapitola-2-cast http://kaderabek.blog.cz/1202/ze-zivota-rose-1-kapitola-2-cast Ze života Rose Tue, 07 Feb 2012 18:00:00 +0100 <div style="text-align:justify">Nevím, co víc napsat. :D Abych pravdu řekla, ráda bych si teď odpočinula od blogu, ale povídky tu zveřejňovat budu! :) Když už jsem začala...</div><div style="text-align:justify">Jsem teď fakt unavená a jedinou věc, kterou mám náladu dělat, je sledování detektivek a čtení. Jo, zítra jdu do knihovny. :D Máme jarňáky! :DDDDDD Jsem fakt ráda. :))))))</div><div style="text-align:justify">Víte, já bych chtěla hrozně ráda napsala delšího Zuba s takovou temnější atmosférou. Vážně temnější. :) Ale žádná vražda! To ne, k Zubovi vraždy nepatří. <span style="text-decoration:line-through">Jak já bych byla ráda, kdyby mi to někdy vydali...</span></div><div style="text-align:justify">Jo, právě teď sleduju detektivku, kterou jsem viděla fakt už mnohokrát. Já ty Poiroty znám už nazpaměť, páč jak jsem byla v...listopadu? nemocná, tak jsem si je stáhla a koukla na ně. :D Na ty, co jsem neviděla. Až skončí, tak začnu číst Sittafordskou záhadu (taky od Agathy).</div><div style="text-align:justify">No, já už končím, (stane se teď vražda!) moc mě tu teď nečekejte. :)</div><div><br /></div><div style="text-align:right"><em><strong>KráTerka</strong></em></div> http://kaderabek.blog.cz/1202/5-2-2012-cau http://kaderabek.blog.cz/1202/5-2-2012-cau Já a moje zážitky Sun, 05 Feb 2012 13:58:09 +0100 <div style="text-align:justify">Rose právě seděla na jedné ze židlí ve vstupní školní hale. Během prázdnin nezažila žádný skvělý románek jako většina jejich spolužaček. Teď už bývalých. Protože dnešním dnem začala chodit na proslulou divadelní školu, na Scaenicas. I když za sebou neměla žádné skvělé herecké zkušenosti, vzali ji.</div><div style="text-align:justify">Tato škola se nacházela ve velkém městě a přijímala děti od skončení sedmé nebo deváté třídy. U Rose to byl ten první případ. Právě teď nastupovala již do osmé třídy.</div><div style="text-align:justify">Ve vstupní hale vládl obrovský zmatek. Mnoho matek se loučilo se svými dětmi, které to tolik jako ony neprožívaly, několik lidí jenom pobíhalo sem a tam, jedna dívka nervózně poskakovala a jiná zase přešlapovala.</div><div style="text-align:justify">Vedle Rose seděla na stejné židli dívka se zlatavýma očima a černě uhelnatými vlasy, jejíž konce byly přirozeně zvlněné. Byla velmi pěkná. Na štítečku u jejího kufru bylo napsáno Mimi Alitrumová. Bedlivě sledovala zeď před sebou. Nemrkala. Rose se snažila zjistit, co jí přijde na obyčejné zdi tak zajímavého.</div><div style="text-align:justify">"Jsi tu také nová Rose Teatrová?" promluvila dívka a pořád zasněně hleděla na bílou zeď.</div><div style="text-align:justify">"Ano, jsem," reagovala Rose na otázku okamžitě, potom se ale zarazila. "Odkud víš moje jméno?"</div><div style="text-align:justify">Mimi pokrčila rameny, lehce nadzvedla koutky svých úst a konečně se Rose podívala do očí. "Buď je to intuicí anebo štítečkem na kufru. Znáš tu někoho?" pokračovala se svými otázkami. Rose to bylo trochu nepříjemné, ale nechtěla se zprotivit hned prvnímu člověku, se kterým se na této škole seznámila.</div><div style="text-align:justify">"Nikoho," rozhlížela se kolem sebe, jako by čekala, že uvidí nějakou známou tvář. "Vlastně jsem ráda, že jsem z mé minulé školy vypadla," dodala.</div><div style="text-align:justify">"Já taky," přitakala Mimi jemným tichým hláskem a podívala se do země. Opět nemrkala. Rose ji vlastně za celou dobu, co tu seděla, neviděla mrknout.</div><div style="text-align:justify">"Mimi?" šťouchla do ní Rose lehce pěstí asi po půl minutě. "Jsi v pohodě?"</div><div style="text-align:justify">"Promiň," usmála se. "Jenom jsem se zamyslela," narovnala hlavu.</div><div style="text-align:justify">Rose nechtěla, aby byli na této škole další lidé, kteří se Mimi budou podobat. Doufala, že je pouhou výjimkou, protože kdyby tu byl každý člověk takový, asi by to nezvládla. Ráda komunikovala a vyhledávala společnost, zatímco Mimi působila jako velmi tichá šedá myš schovaná někde v koutě. Ale jednu věc Rose musela připustit. To ona s ní navázala konverzaci.</div><div style="text-align:justify">Náhle ucítila dotek na rameni. Otočila se a uviděla svou mámu. "Pojď," vybídla dceru. "Zavedu tě do pokoje a potom už bohužel musím do práce. Mám ti pomoci s kufrem?" Rose přikývla.</div><div style="text-align:justify">Škola byla jako jedno velké bludiště. Ale to tak bývá, když jste v nějaké velké budově poprvé. Nemůžete si zapamatovat, kde se nachází toaleta či jiné, pro vás velmi důležité, místnosti.</div><div style="text-align:justify">"Doufejme, že tohle je to třetí patro, kde mají být pokoje," oddechla si paní Teatrová a vydala se chodbou. Dcera ji poslušně následovala.</div><div style="text-align:justify">Nespletla se. Za minutku už obě stály u pokoje číslo třináct, v němž měla být Rose ubytovaná společně s dalšími třemi dívkami. Byla na ně zvědavá.</div><div style="text-align:justify">Pokoj byl velmi slušně zařízen. Nacházely se v něm dvě dvoupatrové postele, psací stůl, čtyři židle, na zemi byly místo koberce parkety. Když obě dámy nahlédly do koupelny, uviděly sprchu, záchod, umyvadlo a nad ním čtyři nemalé poličky na toaletní věci.</div><div style="text-align:justify">"Mami, nevíš, kdo bude se mnou na pokoji?" otázala se nesměle Rose po prozkoumání pokoje.</div><div style="text-align:justify">Žena se podívala na několik papírů, které svírala v rukou a přečetla několik jmen: "Jakási Agáta Introová, Zuzana Therdamová a Mimi Alitrumová. Myslím, že to bude skvělý babinec," vzhlédla od papíru. "Ještě ti musím dát pár papírů a zmizím. Paní ředitelka byla tak laskavá, že mi zjistila i spoje, které jedou v pátek odpoledne. Hned první víkend tě očekávám doma! A ne že se mi z toho nějak vykroutíš a budeš tvrdnout tady! Budu chtít všechno slyšet. Všechny zážitky!" zasmála se, podala Rose informační papíry, potom k ní přistoupila blíž a políbila ji na temeno hlavy. "Doufám, že to zvládneš, holčičko!"</div><div style="text-align:justify">"Nejsem malá, mami," odtáhla ji Rose od sebe. "A teď už běž, povinnosti volají. Zavolám ti večer, slibuju."</div><div style="text-align:justify">Ještě jednou se objaly a potom Rose zůstala v pokoji sama. Chvíli se v něm ještě rozhlížela a až potom ji napadlo, že by si z kufru mohla vydělat několik věcí. Při tom pomýšlela na Mimi, se kterou se již seznámila v hale. Byla zvědavá i na Zuzanu a Agátu.</div><div style="text-align:justify">Když už měla vybaleno, sedla si na jednu ze spodních postelí a začala si prohlížet materiály ke studiu napsané na letáčcích, co jí dala máma. Měla radost, že se mezi nimi nacházel i plánek školy. Taky se dočetla, že uvítání do nového školního roku se bude konat dnes večer v šest hodin v divadelním sále a hned po něm se půjde na večeři.</div><div style="text-align:justify">"Petře, já nestrpím nějakou namyšlenou pipku v mém pokoji!" ozval se rázný hlas z chodby a klapání, jaké vydávají boty na podpatku. Za několik vteřin se v pokoji objevila dívka na jehlách, dlouhé zrzavé vlasy měla nahoře svázané silnou hnědou gumičkou do culíku a oči jí lemovaly krásné černé linky. Byla oblečená v úzkých džínách a upnutém černobílém triku. V ruce držela velkou černou tašku se znakem adidasu. Rose se s ní nemohla srovnávat.</div><div style="text-align:justify">"Je tohle pokoj číslo třináct?" pohledla neznámá na Rose, přičemž zvedla jedno obočí.</div><div style="text-align:justify">"Ano," odpověděla Rose tiše. Byla překvapená z drzého tónu, jakým to dívka řekla.</div><div style="text-align:justify">"Fajn," řeklo děvče klidněji a odhodilo si svou značkovou tašku na dolní postel. "Jsem Zuzana, Zuzka Therdamová," představila se. "A ty jsi?"</div><div style="text-align:justify">"Rose Teatrová."</div><div style="text-align:justify">Najednou se ve dveřích objevil mladý chlapec, co se vší silou vláčel velký kufr. Z jeho tváře se dalo poznat, že je velmi těžký.</div><div style="text-align:justify">"Tohle je můj bratr Petr," pohodila k němu rukou Zuzana. "Chodí taky do této školy, letos bude studovat čtvrtý ročník, to je druhák," vysvětlila jí. "Nevadí ti, když budu mít skříň s tebou? Vypadá, že nebudeš zabírat moc místa," zasmála se a Petr s ní.</div><div style="text-align:justify">Z vteřiny na vteřinu ale nasadil vážnou tvář a řekl: "Drahá sestro, na máminu prosbu jsem ti s kufrem pomohl. Teď mě prosím omluv, půjdu si za svým," odešel z pokoje.</div><div style="text-align:justify">Rose ho zasněně sledovala, jak opouští ladnými kroky pokoj, při čemž si prohrábl svoje husté vlasy. Musela uznat, že jí padl do oka. Možná, že by nad ním ještě chvíli přemýšlela, ale to už jí luskaly Zuzaniny prsty před obličejem.</div><div style="text-align:justify">"Nechci tě nijak zbavovat nadějí," promluvila, "ale myslím, že u něj šanci mít nebudeš. On už má přítelkyni a stejně si myslím, že ty by si nebyla jeho typ."</div><div style="text-align:justify">Zuzana si neuvědomovala, že její poznámky byly nevhodné, obzvlášť při tomto prvním setkání. Neuvědomovala si to. Rose si to ale uvědomovala a Zuzana jí kvůli tomu začala být velmi nesympatická. Už neměla náladu se s ní bavit. Má značkové oblečení, je krásná, je skvělá, lidi ji budou obdivovat a budou se bát říct jí něco o jejím nevhodném mluvení. Bude prostě královnou školy.</div><div style="text-align:justify">Zuzana se ve svém mluvení ale bohužel zastavit nenechala. "Doufám, že zbytek našich spolubydlících bude alespoň na stejné úrovni jako ty," rozpovídala se a začala vybalovat věci z kufru. "Znáš nějakou?"</div><div style="text-align:justify">"No," začala Rose svou odpověď. Tu ale nedokončila, protože se zahleděla na Zuzanino oblečení, které pomalu vybalovala z kufru. Džínová sukně, úzké rifle, trička s naprosto cool nápisy a značkový tepláky. Kam se na ni hrabu, pomyslela si Rose a sklopila hlavu.</div><div style="text-align:justify">Zuzana si všimla, jak Rose najednou utichla, a tak k ní přišla, přátelsky ji poplácala po rameni a řekla: "Jestli bude nějaká krize, půjčím ti něco, mám toho dost."</div><div style="text-align:justify">Rose nahodila letmý úsměv, kdežto se ozvalo zaklepání na dveře a do pokoje vstoupila Mimi se svými rodiči.</div><div style="text-align:justify">Již na první pohled se dalo poznat, že její rodiče jsou slušní lidé. Byli hezky oblečení i učesaní. Muž měl krátké kudrnaté vlasy, a jeho obličej byl trochu vrásčitý. Mohl se pyšnit knírkem a bradkou. Zato jeho žena měla dokonalou tvář, kterou jí lemovaly krátce sestřižené vlasy obarvené na červeno.</div><div style="text-align:justify">Mimi se usmála na Rose a ta jí ho opětovala.</div><div style="text-align:justify">"No vidíš, určitě si tu najdeš nějaké kamarádky," pohladil ji její otec po vlasech.</div><div style="text-align:justify">"Kdyby se ti tu nelíbilo nebo se cokoli dělo, máš mobil, tak zavolej, však ty víš," objala ji pevně žena, její matka.</div><div style="text-align:justify">"Ano maminko. A teď už běžte do práce, já se o sebe postarám," políbila dívenka oba rodiče. "Mějte se hezky a ať se vám ten týden daří v práci."</div><div style="text-align:justify">Rodiče opustili pokoj.</div><div style="text-align:justify">"Jsi Agáta nebo Mimi?" prohlížela si Zuzana se zvednutým obočím překrásnou Mimi, která zaujímala velmi nesmělý postoj.</div><div style="text-align:justify">"Mimi," odpověděla Rose za ni.</div><div style="text-align:justify">"Vy se znáte?" vykulila oči Zuzana. "Proč si mi nic neřekla?" šťouchla ji pěstí lehce do boku.</div><div style="text-align:justify">Rose se pokusila raději změnit téma. "Ráda bych se podívala po škole. Docela mě to zajímá."</div><div style="text-align:justify">Zuzana dala oči v sloup. "Myslím, že ti bude Mimi dělat skvělou společnost, když se už znáte. Já musím na rande."</div><div style="text-align:justify">"Na rande?" vyděsila se Rose.</div><div style="text-align:justify">"Ano, co je na tom tak zvláštního. S Fanynkem máme sraz u kašny. Užijte si to, děvčata!" vytáhla z kufru malou kabelku, do které vmžiku naházela kapesníky peněženku, mobil a pudr, bez kterého by určitě nikam nešla.</div><div style="text-align:justify">"Přijde mi hrozně nesympatická, tobě?" zeptala se černovláska po jejím odchodu.</div><div style="text-align:justify">Rose otázka zaskočila. "No asi máš pravdu," odpověděla. "Zdá se mi, že je typ člověka, který na sebe musí neustále upozorňovat. Tak jdem teda na průzkum?"</div><div style="text-align:justify">"Jasně!" Mimi zatleskala a sebrala Rosin plánek školy, který se povaloval na posteli. "Můžu?" zeptala se. Rose přikývla.</div><div style="text-align:justify">Ani jedna z dívek se za svůj život zatím neocitla v takovém bludišti, jako byla tato škola. Tolik spletitých chodbiček, tolik poschodí. Bez plánku by se obě ztratily.</div><div style="text-align:justify">"To bys mi ani nevěřila, jak se těším na zítřejší hodinu herectví!" začala mluvit vzrušeně Mimi, zatímco se společně s Rose snažila najít cestu z pokojové části. "Jsem zvědavá, jak bude vypadat divadelní sál. Představuji si velkou červenou oponu, potahované sedačky, strop s mnoha světýlky a na stěnách dávné obrazy…"</div><div style="text-align:justify">Rose Mimino blábolení moc nevnímala, spíš byla ráda, že se konečně z pokojové části dostala ven a mohla si jít prohlídnout školu a možná, že i nějaké třídy, pokud budou otevřené.</div><div style="text-align:justify">"Proč jsi minula divadelní sál?" běžela za Rose Mimi, která se u jedněch dveří zdržela o něco déle. Chytla ji za rukáv a táhla zpátky.</div><div style="text-align:justify">"Co to děláš?" plácla ji Rose po dlani. "Stačí, když mi to normálně řekneš."</div><div style="text-align:justify">"Chci se podívat do divadelního sálu, Rose Teatrová!" intenzita jejího hlasu s každým slovem stoupala. Rose to bylo nepříjemné.</div><div style="text-align:justify">"No tak jo, ale hlavně buď v klidu, děsí mě, když takhle vyvádíš," vydala se zpátky.</div><div style="text-align:justify">"Nemyslíš si, že je zakázané tam jít?" zeptala se ještě, když šáhla po klice.</div><div style="text-align:justify">"Nevím," pokrčila rameny Mimi. "Ale vždyť jsme tu nové, tak jak bychom to mohly vědět."</div><div style="text-align:justify">Rose tedy dveře otevřela.</div><div style="text-align:justify">Pane jo! To bylo něco! Sice to nebylo nic extravagantního, sál působil spíše jako skromnější divadlo s tři set sedadly. Ty byly potažené modrou látkou, opona měla červenou barvu a působila velmi obyčejně. Pódium bylo vcelku prostorné, ale taktéž jednoduše zařízené. Celkově to vypadalo velmi dobře.</div><div style="text-align:justify">Mimi k němu přišla blíž s pusou dokořán, potom svraštila obočí a prohodila: "Už jsem tady byla, už jsem tady byla!" začala obcházet pódium.</div><div style="text-align:justify">"Kdy prosimtě?" zeptala se Rose.</div><div style="text-align:justify">"Nevím." Mimi byla očarovaná, smyslů zbavená, chodila pořád sem a tam. Tak to trvalo několik desítek vteřin.</div><div style="text-align:justify">Najednou ucítila Rose dotek na rameni. Vyděsila se a v rychlosti otočila. Stála za ní hubená žena se středně dlouhými hnědými vlasy, které byly staženy do jednoho slušivého culíku. Byla decentně nalíčená, kdyby se usmívala, vypadala by určitě sympaticky, jenže při tomto, nejspíš káravém pohledu, sympatická rozhodně nebyla.</div><div style="text-align:justify">"Co tu děláte?" zeptala se hlasitě a dala ruce v bok.</div><div style="text-align:justify">Mimi se konečně vzpamatovala a zavřela svá ústa.</div><div style="text-align:justify">"No…my," začala Rose.</div><div style="text-align:justify">Žena se zhluboka nadechla. "Nejspíš jste tu nové, jiní studenti by si sem nedovolili vstoupit. Musím vás upozornit, že mimo vyučování či jiných školních akcí nebo divadelních přehlídek, které zde pořádáme, sem nikdo nesmí!"</div><div style="text-align:justify">"Mrzí nás to," objevila se Mimi z vteřiny na vteřinu vedle Rose. "Ale byly jsme zvědavé."</div><div style="text-align:justify">"Tak ať se to už víckrát neopakuje," zklidnila svůj hlas žena.</div><div style="text-align:justify">"Ano," řekla děvčata jednohlasně a pomalu odcházela z místnosti.</div> http://kaderabek.blog.cz/1202/ze-zivota-rose-1-kapitola-1-cast http://kaderabek.blog.cz/1202/ze-zivota-rose-1-kapitola-1-cast Ze života Rose Fri, 03 Feb 2012 18:00:00 +0100 <div style="text-align:justify">Je ve škole a pořádně se snaží pochopit danou látku. Ale dnes, dnes je ve výpočetce a během necelé půlhodinky proběhla všechny internetové stránky a nyní neví, co má dělat. :(</div><div style="text-align:justify">Proč nemůžeme jít třeba do ateliéru, kde bychom malovali a já bych s sebou měla náhodou můj rozkleslenej maják?</div><div style="text-align:justify">Ach jo, zase si stěžuju... Za to může moje super nálada... Ne, už je to lepší. :) A po prázdninách to bude ještě lepší. Snad... Potřebuje se akorát všechno urovnat.</div><div style="text-align:justify">Nebo kdybych tu třeba měla moji povídku, kterou bych mohla dále opravovat nebo knížku... Já vím, můžu se učit na matiku, ale vždyť matika nám skončila před čtyřiceti minutami! :D Snad se zítřejší test vydaří jako číslovky z němčiny, na něž jsem si udělala při této příležitosti, že jsme na počítačích jeden testík. A povedlo se to. :)</div><div style="text-align:justify">Na mnoha různých blozích se včera objevovaly články o vysvědčení. No hádejte, jak jsem dopadla já? :D Jo, povedlo se mi. Samé jedničky. Mamka mi za vysvědčení objednala už dříve tři knížky, ale včera mi donesla super sukni, co jsem si vybrala a nevěřila, že mi ji koupí. :) A další knížku. :D Tentokrát Sittafordskou záhadu od Christie. :) Mám radost.</div><div style="text-align:justify">V neděli jedeme do divadla, těším se, bude to fajn. (Konečně mám sukni! :D)</div><div style="text-align:justify">O prázdninách nejspíš budu lenošit v pelechu s knížkama, zajdu si so knihovny. Taky budu malovat a hrát si třeba s bratrem. Myslím, že nudit se nebudu. Vždyť takhle trávím několik týdnů o letních prázdninách...</div><div style="text-align:justify">To jsem se zase rozepsala, že hodiny je skoro u konce. Čeká mě ještě fyzika. A taky si dám rohlík. :D Oběd je až za hodinu.</div><div><br /></div><div style="text-align:right"><em><strong>KráTerka</strong></em>, které se pomalu zavírají očiska...</div> http://kaderabek.blog.cz/1202/1-2-2012-co-dela-kraterka-ve-vsedni-dny-kolem-dvanacte http://kaderabek.blog.cz/1202/1-2-2012-co-dela-kraterka-ve-vsedni-dny-kolem-dvanacte Já a moje zážitky Wed, 01 Feb 2012 12:08:40 +0100 <div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:left;border-width:0">Ano, je to tak! V pátek se můžete těšit na další delší povídku, která bude zveřejňována v úterý a pátek v 18:00! (Pokud termín nestihnu přednastavit, předem se omlouvám, doufám, že pochopíte.)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:left;border-width:0"><br /></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:left;border-width:0">Zdá se mi, že tato povídka nemá konrétní zápletku a je v ní jenom odvyprávěno, co se stalo Rose Teatrové a její kamarádům při prvním měsíci na divadelní škole!</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:left;border-width:0"><br /></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:left;border-width:0">Doufám, že se na první část první kapitoly, která se tu objeví v pátek v 18:00 těšíte.</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:left;border-width:0"><br /></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:left;border-width:0">Já jsem zase zvědavá, jak se příběh bude líbit vám. :)</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:right;border-width:0"><em><strong>KráTerka</strong></em></div> http://kaderabek.blog.cz/1201/jiz-v-patek-ze-zivota-rose http://kaderabek.blog.cz/1201/jiz-v-patek-ze-zivota-rose Blog Tue, 31 Jan 2012 18:00:00 +0100 <div>Proč? Proč ty víkendy tak rychle utíkají? Tento jsem propsala a promalovala, včera odpoledne jsem byla na skákání a dneska po obědě si dělala asi dvě hodiny věci do školy na příští týden.</div><div>Na skákání jsem se letos šetřila. Po loňském: "Maria!" mě bolely tolik hlasivky, že jsem popíjela jenom čaje. Letos jsem to jenom sledovala, občas zatleskala atd, atd...</div><div>No taky jsem malovala maják s mořem olejovkami, celkem asi tři hodiny a mám tak...třetinu obrázku? :D No, chybí mi to těžké moře a nebe, ale když při tom posloucháte Rozum a cit, jde to samo.</div><div>Celý týden jsem skoro nic nepřečetla. :D Ani o víkendu. Jenom nákých čtyřicet stran. No, asi se do toho pořádně pustím v týdnu.</div><div>Že by se na mě zase začalo obracet štěstí? No, nevím, nevím, jsem zvědavá, jak všechno zejtra dopadne.</div><div>Taky tu bude další povídka! :) Ano! Víc se o ní ale dozvíte v úterý a v pátek se budete moci těšit na první díl. Snad se vám bude líbit, ale mě přijde, že je jedna z těch slabších. :-/</div><div>Jo, a taky mám námět na další povídku! Hlavní postavy už mám jasné a myslím, že se do toho pustím během jarních prázdnin! Takže by to mohlo být v létě hotové? ;)</div><div>Zajímalo by mě, jestli se stanu tou spisovatelkou anebo nakonec zubařkou. Každopádně nechci dělat nic jiného. :D (Já vím, čumět někomu do huby, není moc lákavé, ale já si myslím, že mě to bavit bude. No všechno se vyjasní až po maturitě, kterou snad udělám. Už není tak daleko... Jenom necelých šest let! Brrr!)</div><div>Je děsný, že zítra se jde už zase do školy, vůbec se mi nechce. No snad mi půjde aspoň voliš. Snad...</div><div><br /></div><div style="text-align:right"><em><strong>KráTerka</strong></em>, podlouchají jedním uchem</div><div style="text-align:right">Vraždy v Midsomeru</div> http://kaderabek.blog.cz/1201/29-1-2012-vrrrrrrrrrrrrrrrrrr http://kaderabek.blog.cz/1201/29-1-2012-vrrrrrrrrrrrrrrrrrr Já a moje zážitky Sun, 29 Jan 2012 17:15:06 +0100 <div>Obrázek je z mé hlavy, není nikde obkreslený... A je tam i můj podpis, takže kopíráci? Sbohem...</div><div><br /></div><div><img alt="Sunny Baudelaire" src="http://nd05.jxs.cz/376/469/7529f619f3_82975198_o2.jpg" /></div> http://kaderabek.blog.cz/1201/sunny-baudelaire http://kaderabek.blog.cz/1201/sunny-baudelaire Tvorba Wed, 25 Jan 2012 18:00:00 +0100 <div style="text-align:justify">Od září do prosince bylo všechno tak úžasný... Čekala jsem, kdy se mi smůla začne lepit na paty, ale nečekala jsem, že takto a zrovna takovýmhle způsobem... Doufám, že nyní mě nečeká po pěti měsícech štěstí, pět měsíců smůly... Jako bych všem byla ukradená. Dneska jsem se spolužáka zeptala: "Jak se máš?" A on: "Co je ti?" Asi si už nepamatuje lyžák, kde jsme se o něco víc bavili. Doufala jsem, že lyžák náš třídní kolektiv, slabý kolektiv, alespoň o minimum posílí, ale to jsem se šeredně mýlila. Všechno je tak, jako dřív.</div><div style="text-align:justify">No a konečně, na tuto chvíli jsem taky od začátku roku mermomocí čekala, začaly mít holky problémy s klukama. Ej, to je nepříjemné. A naše KráTerka má problémy akorát s tím největším debilem pod sluncem, kterému je úplně u prdele. V něm jsem se zklamala. No hold co se dá dělat. Už si to u mě nevyžehlí, chlapeček...</div><div style="text-align:justify">Jinak dneska se mně taky rozlepily boty, daly mi spodní rovnátka, takže mě děsně bolí zuby, taky mě bolí břicho, točí se mi hlava a nejradši bych spala... A nešla na zkoušku...</div><div style="text-align:justify">Jediný, co mě dneska potěšilo, byly holky, který mi řekly, že má hezký povídky.</div><div style="text-align:justify">Co teď ale moje problémy a náladu vyřeší? Žiletka to nebude, čokoláda taky ne, holky taky ne, psaní taky ne, čtení možná.</div><div style="text-align:justify">Prosím, vážně neskutečně prosím, ať je to po dnešku, co jsem dokonce i brečela za mnou a já můžu žít spokojeně a bezstarostně jako dřív....</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:right">Rzpálená, ale zároveň i klepající se studem, <em><strong>KráTerka</strong></em></div> http://kaderabek.blog.cz/1201/25-1-2012-nestastna-a-co-ted http://kaderabek.blog.cz/1201/25-1-2012-nestastna-a-co-ted Já a moje zážitky Wed, 25 Jan 2012 17:09:51 +0100 <div style="text-align:justify">No musím se vám pochlubit. :) Můj blog dostal ocenění od skvělé osoby jménem Šavrda. Můj blog byl jedním z pěti, které toto ocenění dostaly.</div><div style="text-align:justify">Jsem vážně překvapená, nikdy jsem žádné ocenění za blog nedostala, a proto ti, Šárko, moc děkuji. :)</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:center"><img src="http://nd05.jxs.cz/362/142/429d29bb91_82939916_o2.jpg" /></div> http://kaderabek.blog.cz/1201/oceneni-od-savrdy http://kaderabek.blog.cz/1201/oceneni-od-savrdy Blog Mon, 23 Jan 2012 20:24:52 +0100 <div style="text-align:center">Nesmyslný status na FB:</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left">Dochází mi nápady. :D</span><br style="text-align:left"><span style="text-align:left">A miluju mýho kocoura, i když dal dneska přednost žrádlu než mně. :D</span><br style="text-align:left"><span style="text-align:left">Život jsem nejvíc milovala, když jsem se trefila tyčinkou na pusu do toaletní tašky na horách. :D</span><br style="text-align:left"><span style="text-align:left">Ale pořád miluju život :*</span><br style="text-align:left"><span style="text-align:left">Vlastně ani nevím, proč tenhle nesmyslnej status píšu. :P</span><br style="text-align:left"><span style="text-align:left">Nemám nápady na psaní, sakra! :D</span></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left"><br /></span></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left">Jo, celá já. :D</span></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left">Zejtra jedem na výlet se školou. Jo, se školou, protože z naší třídy jedou jenom 3 lidi. :D</span></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left">Dneska jsem se dozvěděla A. tajemství. Nyní nebudu říkat přesné jméno, ale i tak se mě všichni budou vyptávat.</span></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left">A viděla jsem několikrát, jak se po chodbách školy prochází...to vám neřeknu. :D Ale do zamilovanosti to má ještě hodně daleko. :D</span></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left"><br /></span></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left">Jinak na Zubových stránkách můžete najít nový příběh. Jeho 1. část z dílu Návrat do vesničky Adnino. Tato detektivka mi přijde zatím ze všech pěti (Ano, po ní bude následovat ještě jedna! :D) nejlepší.</span></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left"><br /></span></div><div style="text-align:center"><span style="text-align:left">Vlastně taky nevím, proč tento článek píšu jako ten nesmyslnej status, ale ke každé té větě se váže hromada vzpomínek. Zvlášť k té, kdy jsem nejvíc milovala život. Jsem dělala i kotrmelce po posteli a křičela: "Život je tak bezva, tak super!"</span></div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:center">Taky jsem dnes někomu napsala a jsem zvědavá z jeho reakce, na kterou si budu muset počkat až na středu, protože zítra se jede na vejlet! :)</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Těším se na focení! :)</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">A víte co teď půjdu dělat? I přes to, že je tam málo hodin, se půjdu osprchovat a nachystat se na zítřek, protože potom budou přece Simpsni, u nichž budu nejspíš něco plésti a potom Kdo přežije. To už mě moc nebaví, ale hodlám se na tuto sérii dokoukat. :)</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:right">Važte si života, <em><strong>KráTerka</strong></em></div><div style="text-align:right"><em><strong><br /></strong></em></div><div style="text-align:right"><img alt="speng" src="http://nd04.jxs.cz/357/767/fecdd32254_69522406_o2.jpg" /></div><div style="text-align:right"><br /></div><div style="text-align:right">Ou yes, Spongebob. (Nevím, jak se to píše. :D)</div> http://kaderabek.blog.cz/1201/23-1-2012-nestastne-stastna http://kaderabek.blog.cz/1201/23-1-2012-nestastne-stastna Já a moje zážitky Mon, 23 Jan 2012 18:06:04 +0100 <div style="text-align:justify">Tak jsem se dokopala k tomu a nahrála do galerie fotky z hor. Většinou je mám dole v pravém rohu podepsané a zmenšené, ale tentokrát ne, protože na to nemám náladu... (A to bych ještě měla upravit obrázky ze Zuba.)</div><h2 style="text-align:center"><strong>Proto říkám, že je to moje autorská tvorba a kopírování je zakázané!!!</strong></h2><div style="text-align:justify">Doufám, že dlouhé načítání těchto snímku velkého rozlišení vás neodradí od toho, abyste si je prohlédli. :) Kdo nemá trpělivost, tak na CČ klikat nemusí. ;)</div><div><br /></div><div><img alt="019" src="http://nd05.jxs.cz/791/005/ee23b3ec3e_82894034_o2.jpg" /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><img alt="033" src="http://nd05.jxs.cz/200/135/f24ee064fe_82894045_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="034" src="http://nd05.jxs.cz/924/709/1ae81afdd1_82894057_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="047" src="http://nd05.jxs.cz/517/024/f9f0732374_82894071_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="054" src="http://nd05.jxs.cz/310/671/5f6f16e74d_82894078_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="061" src="http://nd05.jxs.cz/071/730/0bddc53c28_82894085_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="066" src="http://nd05.jxs.cz/755/687/ed93d07851_82894095_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="078" src="http://nd05.jxs.cz/407/254/c5aab36769_82894110_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="105" src="http://nd05.jxs.cz/817/152/982f5fcfee_82894121_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="106" src="http://nd05.jxs.cz/379/913/efd4e0db14_82894136_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="108" src="http://nd05.jxs.cz/257/179/2ec2e2fca6_82894146_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="111" src="http://nd05.jxs.cz/590/095/4a451e28e5_82894152_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="112" src="http://nd05.jxs.cz/773/158/51c9e1bbcb_82894161_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img alt="139" src="http://nd05.jxs.cz/076/290/274e9ca163_82894167_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Tak co, jak se vám líbí? ;) Fotek mám samozřejmě víc, z těch s krajinou jsem vybrala ty nejlepší. Mám samozřejmě ještě hromadu fotek, kde jsou jiní lidi, ale ty už jsem sem nedávala... Dala jsem tu jenom ty, kde jsem já. Nevím totiž, jestli by holky byly zrovna dvakrát nadšené. :)</div><div><br /></div><div style="text-align:right">S přáním pohodové neděle, <em><strong>KráTerka</strong></em></div> http://kaderabek.blog.cz/1201/22-1-2012-fotky-z-hor http://kaderabek.blog.cz/1201/22-1-2012-fotky-z-hor Já a moje zážitky Sun, 22 Jan 2012 12:02:06 +0100 <div style="text-align:justify">Ahoj všichni,</div><div style="text-align:justify">hlásím se Vám opět z mého noteboočku. Jo, jsem doma a na horách to bylo super.</div><div style="text-align:justify"><br /></div><h2><span style="text-align:left">O lidech, o kterých jsem si myslela, že mají v hlavě jenom piliny, se ukázali v dobrém světle a u těch, u nichž jsem si myslela, že by mohli alespoň trochu logicky uvažovat, pohořeli. :D ;)</span></h2><div><span style="text-align:left"><br /></span></div><div style="text-align:justify">Jo, je to bohužel tak, ale co s tím už nadělám. Proč se teda se mnou baví, když se za mě stydí? Jasně, je úplnej machr, když jde vepředu a za ním jde pět kluků, kteří jsou o dva roky starší. A včera večer? Oh, ty jeho gesta, chtělo se mi blit. Jsem zvědavá, ale dooprady setsakramentsky zvědavá, co se bude dít v pondělí. On ví, že na něj jsme naštvaný (nejsem jediná), ale nic s tím nedělal, nezeptal se, nenapsal... Tady se utvrzuje to, že trpí jednou chorobou, chorobou jménem kreténština.</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify">Ale naopak jsem ráda, že jsem víc poznala naše malé blbce, kteří u nás byli v pokoji poslední dva dny. Jeden z nich má dokonalé oči. ;*</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify">No a co teda já a lyžování? :D Jo, šlo to... Docela... :D Dvakrát jsem spadla na vleku a belhala se do kopce, ale co čekat od takové gramly jako jsem já. :D</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify">No potom jsme se chytly s jednima holkama, ale to se později spravilo a taky bych ráda věděla, co se doopravdy skrývalo za touto větou: "Hen, to je to děvčátko, co sedí na tom křesle." (Prosím, ať se to dozvím.)</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify">Celkově se to velice povedlo. Velice. Až na toho debila, samozřejmě. :D Ale je lepší získat víc lidí než jednoho ztratit. Jsem zvědavá na pondělek. .D</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify">Až se mi bude chtít, tak sem nahraju fotky, naši jdou dneska na ples, pustím si Řadu nešťastných příhod a dočtu knihu jedenáctou...</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify">4ever: Anička, Peťa, Aneta, Pavla, Blanka, Aďa, Bětka, Tamarka, Ivča, David, Franta, Tomáš, Dalibor, Tomáš....... :D Na včerejšek nezapomenu, ještě štěstí, že mám ty fotky. :D</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:right"><em><strong>KráTerka</strong></em>, která myslí na stolní fotbálek. :D</div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify"><br /></div> http://kaderabek.blog.cz/1201/20-1-2012-z-hor http://kaderabek.blog.cz/1201/20-1-2012-z-hor Já a moje zážitky Fri, 20 Jan 2012 14:37:29 +0100 <div>No tak dneska brzo ráno vstávání, páč jsme šli k jesné rodině na zabijačku. Vlastně u nich právě teď jsem a hlásím se vám z jejich notebooku. Myslela jsem, že to bude horší, ale celkem pohoda... :D Jsem tu jedna z těch větší, jinak jsou tu samí malí prcci. :P</div><div>No, píšu vám protože tohle je asi poslední článek do 20.1., kdy dojedu z hor.</div><div>Jinak z matiky mám jedna mínus a z infošky jedna, dopadlo to fajn.</div><div>Ale češtinářská olmypiáda byl zážitek. :D Slohovku jsem absolutně podělala a ještě nějaký cvičení, takže jsem totál urči mezi posledníma, ale doufám, že nebudu viset! :D (na nástěnce).</div><div>S tím mám taky zážitek. :D Šla jsem po chodbě s kámoškou a říkala: "Já nechcu viset!" A říkala jsem to fakt nahlas, takže mě slyšela i učitelka, která mě bude učit na lyžáku na lyžích. :D</div><div>No už se fakt těším, už abych to měla za sebou, to budou trapasy jak něco.</div><div>No co už, loučím se s vámi na několik dnů, přežijte to tu ve zdraví, štěstí a mně ho přejte taky! :DDDD</div><div><br /></div><div style="text-align:right"><em><strong>KráTerka</strong></em>, která je z prasete celá hotová. :D</div> http://kaderabek.blog.cz/1201/14-1-2012-hlasim-se-ze-zabijacky-p http://kaderabek.blog.cz/1201/14-1-2012-hlasim-se-ze-zabijacky-p Já a moje zážitky Sat, 14 Jan 2012 09:26:09 +0100